pátek 29. 4. 2005

Zhubnu v dubnu, v květnu vzlétnu!

Duben se pomalu, leč jistě, chýlí ke svému konci a květen si brousí zuby na jím uvolněné místo. Je čas na ráznou exekuci s temnými silami i oprášení mávátek. Za dveřmi Majáles a Výročí osvobození. Jaro v plném proudu. Jak jinak. V přehršli jarních oslav a rituálů má ovšem jeden svátek výsadní postavení. Jsme přece v Olomouci a není tudíž vůbec zvláštní, že tento čas trávíme povětšinou v zšeřelých sálech nebo před monitory počítačů, při výrobě čehosi, jež nese hrdé jméno Zpravodaj. Ano, i v letošním roce Vás bude skupina mladých osob (jak jinak než osobitě) provádět festivalovým programem. Událost jménem Divadelní Flora totiž opět po roce začala žít. S energií a entusiasmem devítiletého temperamentního děcka Vám opět předestře bohaté divadelní menu, v němž budou tentokrát hrát prim především vztahy mezi mužem a ženou. Vztahy tajemné, tradiční i temné. Budeme svědky nezávazných společenských tanečků, rozpustilých flirtů i životních tragédií. Hula-hop…dveře se otevírají a do dvorany dnešního dne pomalu vklouznou Bystrouščiny Příběhy krve následovány Měsíčním běsem. Názvy pátečních představení sice vzbuzují očekávání spíše pekelná, jejich dopad na naše zmučené duše však bude dozajista pozitivní. Malý pokyn na závěr: Zapomeňte na diety a jiná odříkání, trénujte létání a choďte do divadla! Kdy jindy než teď?

KlariN

Hra na Shakespeara

O zahájení festivalu se postaral domácí soubor činohry Moravského divadla uvedením inscenace Romeo a Julie, režíroval umělecký šéf Václav Klemens. O jakého Shakespeara šlo? Romeo a Julie je, jak jistě všichni víme, text klasický, ba přímo z nejklasičtějších. Pokud se ho soubor (ale zejména režisér) rozhodne uvést dnes - musí se zákonitě vyrovnat jednak s dobou vzniku předlohy, obtížným jazykem a také s problémem jak ho předvést a zároveň ukázat něco nového, důrazného či současného, tedy nějak ho interpretovat. Domnívám se, že zde leží v naší inscenaci onen pověstný kámen úrazu. Ne že by se nedalo dívat, to ano, ale jak poznamenal jeden z důležitých a podstatných pánů, kteří festival zahajovali krátkým (ale důležitým - viz. peníze) forbínovým výstupem - divadlo je třeba prožít. (Tedy, abych byl přesný, onen pán tak učinil přáním hezkého prožití divadelního zážitku.) A divadlo nám právě prožít nedalo. Koncepce inscenace spíše uctívala autora, než aby se pokoušela hledat vlastní cestu k textu. Na tom samozřejmě není nic špatného, ale v tom případě je potřeba položit veškerý důraz na herecký výkon, který musí být, v případě Shakespeara, úžasný.
A v naší inscenaci se vlastně - nedělo téměř nic. Diváci se podívali na hezkou hru (vždyť je to klasika) a rozešli se na ještě hezčí raut. Romeo (Ladislav Špiner) byl obyčejný klučina (což byl snad i záměr), jenomže mu chyběla jistá dávka upřímnosti a autentického prožitku, která by divákovi umožnila uvěřit mu jeho výkon a procítit jeho pozdější utrpení. Julie (Kateřina Volná) na tom byla o něco lépe - skutečně nevinná mladá děva, nedotčená, opravdově zamilovaná. Její konfrontace s otcem, starým a ješitným Capuletem (Miroslav Hruška), patřila k tomu nejlepšímu.
Ovšem s láskou jsou pouze problémy. Jen těžko je možno uvěřit Romeovu odhodlání milovat Julii, hned po jejich prvním vizuálním kontaktu. Vždyť Romeo byl před tím zahleděn do svůdné Rosalindy (Tereza Vilišová). Jak tedy vysvětlit jeho vzplanutí? Inu, nijak. Jen co se spatřili - okamžitě byli zamilovaní, ale jejich vzájemné sympatie působily až příliš "uměle". Divákům chyběl odrazový můstek, jenž by jim umožnil pochopit obrovskou lásku a jejich odhodlání zapomenout na vše kolem. Také rozkol mezi rody Capuletů a Monteků byl ukázán spíše jako hospodská hádka agresivních šermířů, než dávný spor znepřátelených rodů. Snad pouze kočičímu princi Tybaldovi (Pavel Juřica) nechyběl šarm a díky pohybové stylizaci a elegantním "kočičím" pohybům dokázal vytvořit živou dramatickou postavu.
Další rovinu Shakespearovské inscenace tvoří mluva, a té bylo v tomto případě až zbytečně mnoho. Málokdy byl text motivován, repliky odsýpaly a často se v takovém množství ztrácely, protože jim chyběla opora v jevištní akci. Postavy přicházely na jeviště a zase odcházely, v první (veselejší) půli alespoň v jistém rytmu, v druhé už šlo všechno pomaleji a divák se nemohl dočkat konce. Vždyť každý předem věděl, že oba milenci na závěr zemřou. Tak, mohl by dodat jízlivec, nač tolik rečí? Protože pokud by nám bylo dovoleno prožít, žádná slova navíc by nevadila.
Ale co, festival Divadelní Flora 2005 právě začal a vše podstatné je před námi. Tak hola!

Peter Páluš

Liška Bystrouška - Příběhy krve

Slovácké divadlo v Uherském Hradišti patří k těm scénám, kam se čas od času vrací "putující" režisér Jan Antonín Pitínský. Na sklonku loňského roku, 6. listopadu, tu měla premiéru jeho vlastní dramatizace Těsnohlídkovy Lišky Bystroušky. Námět známý z Janáčkova operního zpracování nebo z rozhlasového čtení herce Karla Högera tu promluvil zcela novými, živými tóny. Předlohu Pitínský zdramatizoval s výrazným múzickým cítěním a se sklonem k lyrismu. Jeho osobitá úprava s podtitulem "Příběhy krve" akcentuje v Bystroušce téma nesvobody rodící násilí. Pohybová stylizace světa zvířat je navíc inspirována tradičními japonskými fraškami kjógen.
Operní příznivce laskavě upozorňujeme: Janáček tentokrát zůstal doma! To ovšem neznamená, že by jste si příběhy ryšavé lesní škůdkyně měli nechat ujít. Nechte si vyprávět Příběhy krve! Dnes v 18.00 ve Velkém divadle.

kolektiv - za to může Kosťa

...a v očích měsíční běs!

…když na jaře v roce 1915 turecká vláda začala uskutečňovat svůj příšerný projekt likvidace dvou milionů Arménů, nikdo nezabránil tureckým tyranům v hrůzách, jež mohou být porovnávány pouze s činy zběsilého zločince… (Armin Teofil Wegner)
Aram a Seta přežili. Jako jedni z mála. A teď mají jen sebe. Ale bolest neodchází snadno a prožitá pekla zůstávají hluboko v nás. Mají dva mladí lidé, jejichž život byl zmrzačen, vůbec ještě naději na štěstí? I o tom je Měsíční běs. Varování: Není vyloučeno, že Vás sledování inscenace pražského Divadla na Vinohradech bude bolet. Utrpení bližních totiž snad ještě pořád vzbuzuje soucit a účast. Kombinace tématu, komorního prostoru Divadla hudby a sugestivních hereckých výkonů Andrey Elsnerové a Jiřího Dvořáka je jistě materiál s potenciálem skutečné divácké katarze.

KlariN

Ona a On aneb Lorna a Ted

K naplnění motta letošního festivalu, bezesporu přispěje hra Johna Halea - Lorna a Ted v podání činoherního souboru A Studia Rubín, a to již v sobotu 30. 4. 2005. Režisér Ondřej Zajíc se odvážně chopil předlohy současného anglického dramatika a režiséra a vytvořil komickou tragédii o obyčejných a nemoderních lidech, parodující love story. Do hlavních rolí obsadil Stanislavu Jachnickou a Hynka Čermáka, čímž umožnil na obou stranách rozehrát spektrum možností Haleova textu.
On je sukničkář, ona je panna. On je bez boha, ale ona je svázána vírou. On je jednoduchý a ona komplikovaná. Logicky musí každému přítomnému divákovi vyvstat hned několik otázek: "Sejdou se? Snesou se? Změní se?"
Mezi těmito dozajista svéráznými a osobitými lidmi dochází k nejdrsnějším střetům a osobním konfrontacím. Kdo ustoupí? Komu se změní život a kdo bude vůbec ochoten ve svém životě cokoliv měnit? Zatímco běžní hrdinové procházejí strastiplnou cestou, aby na konci dostáli na věky trvající lásky. V případě Lorny a Teda se jedná o převrácený obraz zamilovaných příběhů.
Ti dva si na základě svých osobních a živelných konfrontací udělují životní lekci. Udělují ji pouze sobě?
Posuďte sami. V sobotu 30. 4. 2005 v 10:30 ve Velkém divadle.

Veronika Štefanová

Šéfredaktor KlariN: ještě pořád 25, Praha, ČB, Olomouc, TDDU 5. ročník, na divadlle mám rád ženy, víno, divadlo
1/ divadlo, rozhovory, zpravodaj, S-pivo, Nerušil
2/ Tracyho tygr, Kočka na rozpálené plechové střeše, Liška Bystrouška, cokoli v divadle Tramtarie

Veronika: 20 let, z moravského Slovácka, studuji obor Divadelní věda + Bohemistika, na divadle mám ráda atmosféru, dynamičnost a živelnost
1/ ano, budeme používat velká slova - ohromná příležitost
2/ jo, Tracyho tygr - to určitě, alibisticky Lorna a Ted a možná ještě Liška Bystrouška

Zuzana: 21 let, studuji druhým rokem Bohemistiku + Divadelní vědu, z Ostravy, na divadle mám ráda nenávratnost
1/ zkušenost, obava, zážitek
2/ na tu ženu napojenou na ty věci (Veronika Švábová)

Michaela: 20 let, ze středních Čech, studuji Katedru divadelních, filmových a mediálních studií, na divadle mám ráda bezprostřednost, kontaktnost, okamžik
1/ zkušenost, setkání, snad i prožitek
2/ můj typ je Tracyho tygr, Návštěva staré dámy, Bílé noci a Liška Bystrouška

Kateřina: 22 let, z Podkrkonoší, studuji Katedru divadelních, filmových a mediálních studií, na divadle mám ráda to, že ve mně dokáže vyvolat hrozně moc emocí a zároveň vím, že se ty emoce nemůžou nikdy vrátit
1/ příležitost vidět dobrá představení přímo v Olomouci, shon, běh, zábava, setkání s lidmi
2/ já se hlavně těším na Open Konvikt, Teatr Novogo Fronta, jsem zvědavá na Veroniku Švábovou s čím přijede a těším se na Návštěvu staré dámy

Alena: 23 let, z Chebu, studuji druhý ročník na Katedře divadelních, filmových a mediálních studií, na divadle mám ráda - někdy všechno, někdy nic
1/ zkušenost, práce, zábava, hektičnost, sranda, konec semestru
2/ nechám se překvapit vším, můj typ je Open Konvikt se vším všudy

Paldi: 25 let, z Žiliny (SR), TDDU, na divadle mám rád život
1/ hezký festival, spousta divadla
2/ Návštěva staré dámy, Nevyliečiteľní

Martin: 25let, ze Slovenska, 4. rok na TDDU, na divadle se mi líbí energie a život
1/ nahoruposchodistidolu - bez výjimek nežijeme
2/ Noisi - Veronika Švábová (pořádného industriálu není nikdy dost), setkání s dalšími, kteří dělají něco pro experiment v ČR, celý Open konvikt

Fotograf I. - Martin: 21 let, z Jičína, druhý rok Katedra divadelních, filmových a mediálních studií, co má rád na divadle? - jeho fotogeničnost
1/ asi v podstatě nic, asi nic zásadního - po pravdě řečeno
2/ Alfred ve dvoře, Teatr Novogo Fronta, Divadlo Continuo

Fotograf II. - Tomáš: 24 let, z Grygova, čtvrtým rokem TDDU, na divadle mám rád pohyb a dotek lidí
1/ jarní divadelní osvěžení v jinak ne příliš divadelním městě
2/ Teatr Novogo Fronta, Circus Distown II

Shakespeare: 441 let, z Stradfordu nad Avonou, přechodně v kanceláři Václava Klemense, na divadle mám rád sebe /krev, lásku, nenávist/
1/ příležitost pro Romea a Julii
2/ těším se na Kusturicu - Černá kočka, bílý kocour a taky na Bananu - hudbu tu já mám rád, hlavně když je tam krev, láska a nenávist!

redakce: Petr KlariN Klár, Kateřina Višinská, Alena Brožová, Michaela Stránská,
Veronika Štefanová, Peter Páluš, Martin Krištof, Jan Žůrek
korektura: Zuzana Mildeová • fotografové: Martin Vosáhlo, Tomáš Ruta a další