choreografie, scénografie, tanec	Jaro Viňarský
hudba	Jean-Philippe Rameau, Jozef Vlk
píseň	Zbyňo Džadoň
kostýmy	Pavla Popelová
zvuk	David Vrbík

Taneční sólo Jara Viňarského Nikdy nezaliaty čaj, za které získal mladý slovenský choreograf a tanečník 2. cenu v choreografické soutěži Jarmily Jeřábkové, zkoumá hranice mužského a ženského světa v člověku, stejně jako rozpor mezi společenskou rolí muže a jeho skutečnými vnitřními pocity. Představení staví na každodenním boji muže za jeho „mužnost“ – a to před sebou samým i před všemi ostatními. Nikdy nezaliaty čaj je upřímná zpověď s autobiografickými rysy reflektující situaci jedince, bouřícího se proti společenským konvencím, která zaujme především svou intimitou a mimořádnou čistotou umělecké výpovědi.

Nepríde nikto a nepoloží nás na správne miesto?
prichádza muž – zastaví sa – medzi dnu a von – nerozhodne vojde do vnútra
– do svojho priestoru – do mužného priestoru bez prítomnosti ženy
odmieta hrať tú divnú hru na „chlapa“
– nechce byť „chlapom“ – mužom bez ženy –
napriek tomu však privoláva iného muža, ktorý možno ani nie je a nikdy nebol
– túži po bohu, ktorý je mužným aj ženským zároveň –
túži milovať iného muža a aby on sám mužom nemusel byť
– môcť tak byť mužom v žene – prísť v nej po hranicu seba –
nemožnosť dotyku
– pohľadov –
dve prázdnoty
– muž žena...

Jaro Viňarský (*1978)
je nezávislý tanečník a choreograf.
Nejprve studoval baletní choreografii na VŠMU v Bratislavě, po třech letech ovšem ze školy odešel. V letech 1998–2000 byl členem profesionálního tanečního divadla Štúdio tanca v Banské Bystrici. V roce 2001 založil společně s Tomášem Krivošíkem komorní taneční seskupení DuWadance, pod jehož hlavičkou uvedli v témže roce svůj první projekt Vnútorná práva a o rok později projekt Malé podobenstvo.
V roce 2002 začal Viňarský opět studovat, tentokrát obor choreografie tance na Akademii múzických umění v Praze. Jako choreograf debutoval v roce 2001 sólovým představením Sorton, za které získal 2. cenu v mezinárodní choreografické soutěži Jarmily Jeřábkové. Ve stejné soutěži získal v roce 2004 opět 2. cenu – tentokrát za sólové představení Nikdy nezaliaty čaj. Své umělecké směřování a kvality naplno potvrdil ve svém (v pořadí třetím) tanečním sólu Posledný krok pred, které bylo pravidelně uváděno na scéně divadla Ponec v Praze, ale také na mnoha festivalech a přehlídkách na Slovensku, v České republice (mj. i v rámci festivalu DIVADELNÍ FLORA 2007), Rumunsku, Bulharsku nebo ve Francii. Za toto doposud nejúspěšnější představení získal Viňarský v roce 2006 Cenu Sazky za „objev v tanci“ a Cenu diváka na České taneční platformě. V roce 2005 Viňarský uvedl sólové představení Omša v choreografii a režii Milana Kozánka a s Lucií Kašiarovou vytvořil taneční duet Srdce jako postřelení ptáci (2007). Ve stejném roce měl premiéru projekt Paisyn – taneční příběh o vytrvalém hledání pravdivé definice mužského světa.
Jako interpret spolupracoval s řadou slovenských i zahraničních choreografů (např. Zuzana Hájková, Julyen Hamilton, Simone Sandroni, Claude Brumachon, Pierre Nadaud, Serge Ambert, Ioana Mona Popovici, Karine Ponties), účastnil se také mnoha workshopů pedagogů a choreografů současného tance (Nigel Charnock, Frey Faust, Irene Stamou, Ivan Wolf, Milan Kozánek a Zuzana Bacová). Kromě vlastní tvorby a interpretace vede taneční workshopy.
Ve svých choreografiích se soustředí zejména na autenticitu výpovědí, tvoří jako básník a dokumentarista zároveň. Jeho tvorba je velmi osobní a odráží soukromé úvahy a dilemata, je obrazem existenciálního i duchovního prožitku mladého Středoevropana. Naplno využívá možností výrazu svého školeného subtilního těla a jeho plasticity, tanečně rozehrává celou škálu poloh i extrémů.