Werther, Werther

PÁ 21. 5. 17:30 Konvikt / Divadlo K3

J. W. Goethe – Ján Mikuš
WERTHER, WERTHER
Ján Mikuš / SK

předloha J. W. Goethe – Utrpení mladého Werthera
scénář a režie Ján Mikuš
hraje Ján Mikuš


Pohybová, pantomimická inscenace pro jednoho herce vznikla na motivy románu v dopisech J. W. Goetha Utrpení mladého Werthera, jehož tématem je milenecký trojúhelník: Werther se zamiluje do Lotty, která je však zasnoubená s jeho přítelem Albertem. Režisér Ján Mikuš vyzdvihl ve své interpretaci jako základní téma obecnou otázku divadla a jeho schopnosti komunikovat s divákem. Werther, který se ocitá na jevišti zcela osamocen, je vystaven hraní a předvádění. Vše se odehrává v jeho představách, snech a vůli a vše, co hraje, adresuje svému příteli Wilhelmovi, kterého zastupuje hlediště – tedy divák. Wertherovo šílenství a neschopnost soustředit se mají kořeny v nenaplněné lásce, v nemožnosti mít toho druhého. V závěru se pak stává psychicky vyšinutým klaunem, jehož jediným východiskem je sebevražda. Inscenace také řeší problémy cizopasné závislosti, potřeby být ve vztahu třetím. A v neposlední řadě se zde objevuje také téma umělecké geniality.Inscenace je autorským projektem studenta činoherní režie na JAMU Jána Mikuše. Balancuje na hraně patosu, melancholie, humoru a cynismu. Chce ukázat osobitý názor na divadlo i nové klaunství a ptá se, zda klaun při svém „vyrábění humoru“ něco prožívá…
Ján Mikuš byl za svou autorskou transformaci Goethova románu oceněn – v rámci přehlídky „příští vlna/next wave“ – v kategorii alternativní divadlo jako Objev roku 2009.


Nechci a nedokážu inscenaci zkoušet. Mám pocit, že každou zkouškou se připravuji o život, každou zkouškou připravuji o život svou postavu. Proč zkoušet? Sám sebe vystavím autentické zkušenosti, postavím se před diváky a snažím se vzpomenout, jak jsem to chtěl zahrát. Koncept je v hlavě. Divák je zvyklý chodit do divadla. Je zvyklý odhalovat skutečné věci, je zvyklý sledovat někoho, kdo dělá, že vlastně o nic nejde.
A přitom opravdu o nic nejde. Divadlo je směšné. Proto je pro mne vzorem divadla cirkus a podstatou divadelnosti je klaun.

Právě ve Wertherovi, Wertherovi se objevily všechny podoby a druhy klaunství. Hlavní a jediný klaun – Werther – byl veselý, smutný, sladký, nechutný, opilý alkoholem i láskou a nakonec vysvobozený živou smrtí. Hranice absurdnosti lidského konání a sebedestrukce se neustále posunovala a nezastavila se ani u nejdůležitějšího lidského rozhodnutí. I když přejít na druhý břeh nebylo nijak snadné.


Werther, Werther je podařená divadelní hříčka. Autor sice literární klasiku neobohatil o výrazně nové obzory, podařilo se mu však Werthera podat způsobem, který původní poselství díla ctí i při použití nových a netradičních divadelních forem.