DIVADELNÍ FLORA OLOMOUC 2012 10.–20. 5. 2012

Vosto5, vaše chudé divadlo

Kluci z Vosto5 jsou tradičními hosty festivalu a určitě nejsem sama, kdo si na jejich improvizace do šapitó pokaždé zajde. Předem totiž vím, že se mi dostane příjemné a inteligentní zábavy. Vsadím se s vámi, že kdyby protentokrát nepřijeli, určitě by to přispělo k oné lehce pohřební náladě, kterou s sebou letošní ročník nese. Ale to ne, tuhle komedii nám ještě nikdo nebere, tak proč se s těmi neposednými čtveráky – dnes v sestavě Ondar, Jura a Kurt – nepobavit?

Tak, kluci, co vy zase letos na Floře? Nenudí vás to už tady s náma?

O: No, tak mi jsme vlastně takový mladší bratříček Flory, máme jen o rok míň než festival, bratříček, kterej je vždycky rád, když se setká se svou starší sestrou…

K: Jsou to spíš obě sestry.

O: No jo, ta Flora a ta Vosto5.

Co jste nám přivezli tentokrát, něco extra?

O: Letos dvakrát Stand’artní kabaret, což je pokaždé nové představení! Premiéra i derniéra v jednom, však to znáte.

Improvizační zahájení bylo krásně rozverné, ale letos nebude žádná vaše inscenace?

O: Inscenaci tu nehrajeme jaksi z finančně prostorových důvodů. Chtěli jsme přivézt naši nejnovější věc – Péráka, což je pro nás zatím asi největší inscenace, kterou jsme za svou éru udělali, je v ní 14 účinkujících a parta 6 techniků a je stran příprav hodně náročná. Snad se podaří příště. Pan ředitel by ji tu měl také rád.

(připojuje se telefonista Jura)

Těmi finančními důvody jsme právě lehce naťukli jedno ze stěžejních témat festivalu, Konec komedie, téma spojené s finančními aspekty divadelního provozu – co vy a peníze? Dnes jste s povděkem přijali ranec svršků, které zbyly z blešího trhu – máte finanční trable?

J: Tak trable, my jsme vlastně pokračovatelé Grotowského v té tradici chudého divadla, jenomže my jsme tu tradici rozšířili o skutečně chudé divadlo.

K: Vosto5, vaše skutečně chudé divadlo!

J: Stejně tak ten stěžejní pojem – svatého herce – nahrazujeme hercem chudým.

O: Ale na druhou stranu je pravda taková, že když na festival přijedeme s kabarýtkem za pár stovek a oni jsou na to zvyklí a mají nás spojené s tím chudým divadlem, tak se nám hůře shání podpora těch větších inscenací, teď hlavně Péráka, který už je výrazně finančně náročnější. Jde o to proměnit nějak vnímání toho našeho divadla jako takovýho. Ale samozřejmě se to nedá s tím utrpením, kterým si prochází Komedie, srovnat – to je trochu jinej boj.

J: Tady je ale otázka, jestli ono to je trpění?

O: Tak je to spíš takovej dobrovolnej odchod. Oni totiž i ti někteří herci typu Grotowského za nějakou dobu možná budou potřebovat ty splátky, byty, auta… A to se možná taky stalo Komedii. Ale já se jim nedivím, každej v určité fázi života potřebuje něco jinýho.

J: Ale pro ně je to geniální odchod ze scény, tím se stali legendou. Taková Ypsilonka, kdyby ukončila svůj provoz před dvaceti lety, tak to bude hyperlegenda.

O: Já si myslím, že dobrovolně se stát legendou je moc krásnej konec divadla.

Dalším tématem festivalu je režisér Jan Mikulášek. Znáte jeho práce? Chodíte na ně?

J: Já ho mám rád, především raného Mikuláška. Pro mě je Mikulášek Oněgin. Je to nadstandard interpretačního divadla.

O: Kterému my se nevěnujeme, a proto k němu cítíme respekt. Ano, je to nadstandard a já ho mám taky rád. Jdu se na něj vždycky rád podívat, protože je to zajímavý a překvapivý. Nabízí mi to, co v ostatních 90 procentech interpretačního divadla nenacházím

K: On je Brňák, ne? Jako je dobrej, já mám hlavně pocit, že on v těch regionálních divadlech, jako třeba v Brně, vždycky vymlátí víc než kdokoli jinej, teda kromě Havelky, ne?

J: No proto. Já jen ještě k tomu chudému divadlu. Divadlo prostě nepotřebuje peníze, a proto by se Jerzymu ty naše kabarety, kde je jen obnažený herec a divák, líbily.

Ale dost bylo Grotowského – co vy a budoucnost, nechcete se také dobrovolně stát legendou?

O: Nám to zatím ještě vyhovuje, jak to je, a uvidíme, jak dlouho nám to vydrží. Vosto5 v tomhle ohledu má pro nás jen určitou část toho uživení se.

K: Ono asi kdybychom se tím chtěli uživit, tak to budeme muset dělat trochu jinak a otázka je, jestli by nás to ještě bavilo.

O: A jestli by to bylo ještě zajímavý.

J: A je to zajímavý?

K: A to je otázka na diváky.

J: Že jich tu je všude kolem kvantum… Ale vraťme se ke Grotowskému, k podstatě divadla! Ptejme se, co je to divadlo? Práce? Zábava? Poslání? Životní esej?

Tady si dovolím rozjímání přerušit banální otázkou – do naší rubriky Kein Spaß potřebuji nějaký divadelní vtip, nejlépe co nejblbější, dáte k dobru?

O: To si pusť jakejkoliv pořad s Donutilem a budeš mít nepřebernou studnici…

Za rozhovor děkuje Dominika Šindelková.