DIVADELNÍ FLORA OLOMOUC 2012 10.–20. 5. 2012

„Ještě máme čas“

Martin Pechlát za ztvárnění nacisty Josepha Goebbelse získal Cenu Alfréda Radoka. Krátce po festivalovém představení inscenace Goebbels/Baarová, které je zároveň jedním z posledních před červnovou derniérou, si na nás se chvíli udělal čas, než odkvačil sledovat hokejový zápas i s viditelně nervózním ředitelem divadla a režisérem inscenace Dušanem D. Pařízkem, známým fotbalistou a nadšeným sportovním fanouškem.

Kolikrát to ještě budete hrát?

Vypadá že, že ještě dvakrát.

Jak se inscenace za těch dva a půl roku proměnila? Jak se mění váš vztah ke Goebbelsovi?

Nevím. Jsou to čím dál větší a větší nervy. Hraje se to déle a déle od sebe, už se to hraje třeba jednou měsíčně, je to hodně textu, musíme to pokaždé znovu hodně zkoušet.

Jak vznikl ten famózní kousek s rukou? Kdo to vymyslel?

Už si přesně nepamatuju ten vznik, vymýšleli jsme to vzájemně s Dušanem, vyvíjelo se to postupně.

Zaujala mě ta scéna čistky, kde vypočítává, kdo všechno je svině a je potřeba se ho zbavit. Nemluví tak i dnešní politici, když naznačují, že je třeba vymést chlév a že se toho rádi sami ujmou?

Rozhodně. Když si vezmeme třeba Ratha, je to tam pořád, taková ta megalomanie, ta sebestřednost. Přesvědčení, že všichni jsou nýmandi a blbci a jedině já to dělám dobře, možná ještě tak Áda, ale to je asi všechno.

Je tedy možné, že člověk je původně rozumný a vnímá okolní svět, ale pak ho ta moc úplně změní?

U Goebbelse to opojení mocí bylo obrovské. Vyčetli jsme, že až do třiceti let neměl žádnou ženskou, a pak jak získal moc, tak si mohl dovolit všechno, stal se mačem: pocit takové moci musí být opojný. On byl původně socialista, teprve pak se dal k nacistům, a nebyl to pro ně ten kovanej nácek, to mládí mu nikdy neodpustili, a on se o to víc musel snažit.

Měla Baarová pravdu, když říkala, že si Goebbels vlastně válku nepřál?

Vyznění inscenace je přece úplně opačné. Vždyť on vymýšlel totální válku!

Do konce Komedie zbývají už jen dva měsíce, jak to prožíváte? Je to dojemné, nebo si to nepřipouštíte, nebo se už těšíte, že tomu bude konec?

Od všeho trochu. Určitě si to připouštíme, je to i dojemné, a jestli se těšíme na konec? Byla to dlouhá sezona, trošku se těšíme na prázdniny… ale to připouštění je takové, že to ještě oddalujeme. Ještě si říkáme, že máme čas, ještě máme čas.

Za rozhovor děkuje Vojtěch Varyš.