Petr Nerušil: „Festival na pestrosti určitě neztratí!“

Divadelní Flora odpočítava posledné dni príprav, a tak sme sa obrátili na osobu najzasvätenejšiu – riaditeľa festivalu Petra Nerušila. Ten má na svedomí nie len programové línie „režie: Jan Mikulášek“ a „Žádná Komedie“, ale i chod celého štábového mraveniska. Prečo sa na Flore objaví sedemkrát Divadlo Komedie? Čo si myslí o režisérovi Janovi Mikuláškovi? Ako sa s výzdobou festivalu popasujú prizvaní architekti? Petr Nerušil v rozhovore priblížil podobu 16. Divadelní Flory, na ktorej rozhodne nebude žiadna nuda, ani žiadna komedie. 

V minulosti prinášala Divadelní Flora olomouckým divákom celú škálu odlišných súborov a tvorcov. Tento rok ale festival uvedie päť posledných kusov režiséra Jana Mikuláška a až sedem inscenácií Divadla Komedie. Prečo si sa tentokrát rozhodol pre netradičnú koncepciu Flory? Nebojíš sa, že festival stratí na pestrosti?

Nemyslím, že jde o dramaturgicky netradiční přístup. Je celkem běžné, že v rámci nejrůznějších festivalů vznikají programové platformy, které akcentují rozličná umělecká nebo sociální témata či fenomény. Mikulášek patří dlouhodobě k jednoznačně nejvýraznějším režijním osobnostem u nás. V posledních měsících vytvořil hned několik mimořádně zajímavých a žánrově odlišných inscenací – navíc ve spolupráci s těmi nejlepšími českými ansámbly. O linii „Žádná Komedie!“ jsme s Dušanem Pařízkem začali jednat už v momentu, kdy avizoval, že Komedie letos v červenci ukončí svou činnost. Připadalo nám důležité a z mnoha důvodů i samozřejmé rozloučit se s touhle nejvyprofilovanější polistopadovou scénou formou rozsáhlejší retrospektivy. Domnívám se, že festival nabízí pro tento typ reflexe ideální prostor. Kromě obou uvedených dramaturgických linií navíc proběhne v rámci Flory také nultý ročník projektu Power of the Visegrad Dance zaměřený na současnou taneční tvorbu v zemích tzv. Visegrádské čtyřky. Festival tradičně nabízí také bohatý doprovodný program, takže na pestrosti letos určitě neztratí.

V čom je pre teba Jan Mikulášek výnimočným režisérom?

Mám rád jeho smysl pro nadhled a ironii, schopnost vyložit i klasické texty tak, že rezonují se současnými tématy, aniž by se uchyloval k levné, prvoplánové aktualizaci. Líbí se mi jeho imaginace, cit pro výtvarnou složku, způsob vedení herců, gradace jeho inscenací nebo práce s hudbou. Vedle Pitínského je to zkrátka můj nejoblíbenější současný český divadelní režisér.

Tohoročná Divadelní Flora je teda tiež olomouckou rozlúčkou s Divadlom Komedie. Nad čím môže česká divadelná scéna stratou Komedie trúchliť?

Nad divadlem, jehož protagonisté měli naprosto jasný názor na to, jaký typ textů chtějí inscenovat, proč je chtějí inscenovat a co prostřednictvím svých inscenací chtějí dnešnímu divákovi říct. To u drtivé většiny tuzemských scén postrádám.

Prinesie aktuálny ročník okrem nového dramaturgického prístupu i ďalšie novinky?

Každý ročník přináší něco nového. Proměnila se dramaturgie filmové sekce DF, nově budeme hrát na scéně v S-cube, pozveme diváky do Metropolu. Do programu jsme také poprvé zařadili – ve spolupráci s Českým rozhlasem Olomouc – rozhlasové adaptace dramatických textů, proběhnou i tematické besedy.

Tento rok festivalu výrazne pomohol i Medzinárodný višegrádsky fond. Čo za projekt pomohol zrealizovať?

Díky visegrádské dotaci mohl vzniknout už zmíněný projekt Power of the Visegrad Dance a hlavně premiérový titul Power Power Dance Jozefa Vlka, Anny Steller, Veroniky Kotlíkové, Terezy Ondrové a Stanky Vlčekové, který se připravoval během několika rezidencí v Čechách i na Slovensku.

Dramaturgia festivalu tohoročne zaujala jasný postoj – žádná komedie! Máš problémy s ľahkými žánrami?

Nemám a v divadle se rád zasměju. Název festivalové sekce v sobě nese jistou nadsázku a odráží zmiňovaný fakt, že v Čechách v červenci vinou tuposti pražského magistrátu zanikne jedna významná a kvalitní divadelní scéna. Z důvodů, které jsou natolik přízemní, že už se mi ani nechce je komentovat.

Čo z tohoročného programu si najviac ceníš?

Pro mne je důležité, že se podařilo naplnit konkrétní dramaturgické intence, které jsme si stanovili, a že se festivalový program i vše, co souvisí s jeho organizací, realizací a propagací, podaří zaplatit...

Výraznou zložkou festivalu je i jeho výzdoba, na ktorej sa pravidelne podujímajú renomovaní architekti Tomáš Pejpek, Szymon Rozwalka a Petr Jakšík. Zahalia tento rok festival pre zmenu do purpuru?

Všichni tři architekti některé věci zahalí, ovšem tím pádem i něco jiného odhalí a invenčně naexponují – letos především v prostorách Moravského divadla. Výsledek téhle práce by měl být pro návštěvníky festivalu překvapivý, takže víc z jejich záměrů dopředu prozrazovat nebudu.

Za rozhovor ďakuje Dominika Široká.