Divadelní Flora 2013 Olomouc 9.–20. 5. 2013

Nahá jsi krásná

Seasoning – pár bludných Holanďanů ve Wurmovce. On člověk nemusí být krasoduch, aby si řek': budova je to pěkná, holky krásný a nahý, tak co chtít ještě víc?
Vážněji: skupina tanečníků osídlila nádvoří Wurmovy 7, plně užívala možností zchátralého prostoru a světelného parku, který tam měl k dispozici. Hudbu - poklidnou,leč rytmickou, obstarává skupina Mindpark. Občas byla náladová muzika to nejzajímavější, co se na „jevišti“, jež pro tuhle chvíli simuloval jeden zaprášený dvůr, dělo. Nikam se nespěchalo – byla to taková poklidná dekadentní meditace. Zamyšlená, ne nutně hravá: nebylo to sice úplně superseriózní představení, ale humor v zásadě absentoval. Nizozemská partička United-C pod vedením choreografky Pauline Roelants a režiséra Maartena van der Puta oživovala prostory Wurmovky na objednávku olomouckého Divadla na cucky. O čem se uvažovalo? O těle, jeho podstatě a vztahu k jiným tělům – poněkud oduševněle. K tomu hudba jako rezignovaný „němý“ svědek.

Pro méně vnímavého diváka to mohlo mít i prozaičtější momenty - tak třeba chvilky napětí: dvě nahé ženy ve freskovém sále, zády k divákům, ruční kamerou snímají přední části svého těla, jež se promítá před ně na plátno. Zní hudba. Je pološero. Přílišná pozornost pro oči, nosní dírky, našpulené rty. Bude něco dál? Přijde to, diváci si oddechnou. Mohou přemítat o tom, že se toho sice spoustu nakecá o duševní prázdnotě člověka, skutečným klíčem k lidským touhám však není duše, ale tělo. Tady ho vidíme intimně.

Pak se přesuneme o kus dál, na trávě na improvizovaném pódiu leží nahá, naolejovaná žena mezi prázdnými sklenicemi. Nepije z nich, není co, jen se o ně rozbíjí. Hra svalů, nikoli kompletní, ale výběrová depilace, nalité prsy. Je to erotické, snad i vzrušující - svádí to myšlenky jinam. Má to tak být? Kalkuluje se s tím?

Má se divák cítit zahanbeně, protože sleduje nahé ženské tělo a to se mu navíc líbí? Když tyto myšlenky před jedním vyvstávají jako bublinky ve sklenici minerálky, napadne ho i to, že je to vlastně, právě díky prvoplánovému útoky na smysly, nejfilozofičtější podívaná, která klade otázky úplně mimoděk. V historickém prostředí s podmanivou a pestrou atmosférou se navíc o některých věcech přemýšlí daleko snadněji.

Později se hlavní dění odehrává přímo před diváky na nádvoří, jde už ale o standardní taneční variaci na téma žena/muž, ovládání/svoboda, láska/nenávist; a jako finále přijde polévání barvou na ochozu. Vidět se to dá, performeři jsou talentovaní a věci oddaní, jen je to – ve světle ostatních silných momentů a pracně budovaných obrazů, nadbytečné.

Seasoning je příkladem toho, že site-specific může mít i širší smysl než jen využít nepoužívaný a půvabný prostor a že nahota, aniž by byla samoúčelná, může být sama hlavním tématem. Nosná je na to dost - vzato kolem a kolem, potěší i pár nahuláčů ve studeném večeru. Když to hraje. V rámci Flory budou ještě dvě šance Seasoning vidět.

Vojtěch Varyš

všechny aktuality | home