Divadelní Flora 2013 Olomouc 9.–20. 5. 2013

Zas taková zima nebyla

Po premiéře Seasoning jsem přepadl promrzlé performery a položil jim řadu všetečných otázek. Jaro, léto, podzim i zima žurnalistiky se potkaly v rozvolněné atmosféře po hraní v poněkud nepřívětivých klimatických podmínkách.  

Je Seasoning původní inscenace, nebo ji přenášíte z místa na místo a měníte jednotlivosti podle konkrétního prostředí?

Lucie Petrušová: Koncept Seasoning je nový, nicméně jsme předtím měli projekt Lust for life, kde spolupracujeme s daleko větším počtem umělců všech žánrů (výtvarníků, hudebníků a lidí, co se pohybují kolem tance). Seasoning je poprvé udělaný právě pro prostor, který nám byl nabídnutý.

Jak se hraje v takové zimě?

LP: Zas taková zima nebyla. Neprší, což je moc dobře. Dá se to, protože bývají ještě daleko horší podmínky. Například, když je silný vítr, což dneska nebyl.

Vítr?

Je příšerná zima. A když máte na scéně nějakou konstrukci, hýbá se o to víc.

Kov je asi taky ledový…

LP: Jo. A hlavně bojujete s přírodním živlem, se kterým zároveň jdete. To v divadle nemáte, protože je to uzavřená kostka. Venku je to nepřetržitý souboj, kde musíte vyprodukovat mnohem víc energie.

A co prostor Wurmovky? Je mystický? Dá se z něj vycházet?

LP: Určitě! Tyhle obrazy, co jsme dneska vytvořili, byly myslím sestavené v souladu s duší prostoru. Pro každý prostor vytváříme nebo adaptujeme něco jiného – jiné rozpoložení, muziku, osvětlení, kostým, zpracování. Je velmi důležité pracovat s lokací jako nutnou součástí projektu. Když to člověk přenáší, nemusí se vždycky spojit tělo a duch.

Je rozdíl být nahý v takovém prostoru jako centrum Wurmovka a třeba nějaké „postmoderní“ budově?

LP: Myslím, že je ještě v takovém typu budovy daleko hlubší. Ale v takovém „postmoderním“ baráku je to neosobní. Je to jenom studená hromada cihel a cementu. Wurmovka má za sebou neskutečně dlouhou historii i energii. Tanečník ji cítí také a přes nahotu tento pocit může nějak znázornit.

S nahotou jsme pracovali decentně, nic vulgárního. Občas se lidi svléknou na jevišti a nemá to v sobě nic hlubšího. Snažili jsme se, aby ta nahota nebyla jenom prvoplán.

Nepřijde vám ten vtip s endoskopickou kamerou snímající stydké pysky dost hluboký?

LP: Tuhle část naštěstí nehraju. Já sama bych to nezvládla. Samozřejmě je to provokativní, ale pořád se snažíme přinést něco víc než pohled lékaře. A to je hlavní, co chtěl Maarten touhle choreografií říct.

Jaké to bylo?

Yonel Castilla Serrano: Bylo to perfektní.

Co je vaše nejoblíbenější část Seasoning?

YCS: Ta, jak jsme nazí.

A máte i nějaké předešlé zkušenosti s nahotou na jevišti?

YCS: Od začátku. Celý život chodím nahý (smích).

A jak jste se cítil v tomhle prostoru?

YCS: No, já pocházím z Kuby. Řeknete si: „Hmmm, z Kuby“. Jsme tam dost zvyklí na různé míchání kultur i umění. A tady, možná je to náhoda, že Kuba a Česko byly kdysi dávno dost propojené, připomíná mi to spoustu věcí, co znám. Významů, co nacházím u nás doma. Co jsem vnímal nejvíc bylo to, že takovou architekturu, kterou tady máte, máme stejně hojně i doma. I když jsem v České republice, mám pocit, že jsem doma. A to je pro mě snad nejdůležitější. Dalším pocitem, který tady mám, je soudržnost. Všechno to, co se kolem děje, kultura i historie člověka, vytváří společnost. Je to o potkávání. O potkávání na festivalech, i když tanec se dělá celý rok. A to je ten smysl. Objevovat prostory, společenství v nich a konfrontovat zkušenosti.

Děkuji za rozhovory,

Martin Macháček

všechny aktuality | home