Divadelní Flora 2013 Olomouc 9.–20. 5. 2013

Až na ty dluhy na baru…

Ve Višňovém sadu ženy v utrpení vedou, proto byly i herečky zřejmě příliš rozloženy a rozrušeny, a tak se mi po představení podařilo odchytit jen samé zástupce pánské části souboru Divadla Husa na provázku. Anebo jsem šla pudově jen po chlapech?  Na každý pád se všichni s Višňovým sadem setkali na jevišti poprvé a pro většinu to byla i první zkušenost s Čechovem vůbec. Proto má snad každý nejraději právě tu svou postavu. Firs, Jepichodov, Lopachin, Jaša. Tak jsme si povídali o hlavních tématech Mikuláškovy inscenace: lásce, dluzích a závislostech. Za všechno můžou zase ty peníze! Možná jsme i trochu moralizovali…

Máte dluhy, či speciální závislosti?

Pavel Zatloukal: Dluhy nedělám a závislosti mám jen takové ty klasické jako každý. A když se na vás tak s tím vaším výstřihem dívám, tak asi víte, co tím myslím. Ale s tím já si nějak už vyhraju.

Ondra Jiráček: Dluhy nemám paradoxně díky pokeru. Vedle divadla mám takovou pravidelnou pokerovou brigádu, takže u mě dobrý. Ale zase mají pak dost dluhy ti lidi kolem mě… A závislost mám jako každej divadelník: cigára a divadlo.

Martin Donutil: Taky si to bez toho divadla neumím představit.

Bob Mikluš: A já zase kouřím.

A ty dluhy?

Martin Donutil:  Jediné dluhy, co mám, jsou na divadelním baru. Ale pravidelně je každý měsíc dorovnávám…

Bob Mikluš: A já mám něco málo ještě ze studií, no.

O čem je Čechovova hra především?

Bob Mikluš: O lásce.

A Mikuláškova / vaše inscenace?

Bob Mikluš: Především o lásce. Sice tam je ten starej barák, jak říká Honza, ale je to jenom prostředek pro ukázání pokroucených vztahů.  Hlavní je láska.

Ondra Jiráček: A taky je to o tom, že lidi, když jsou zoufalí, tak dělají divný věci.

To původní čechovovské téma výměny starých hodnot za nové už není aktuální?

Pavel Zatloukal: Ale je, to vidíme i u nás v souboru. Já jako stará hodnota ze souboru odcházím, nové přicházejí, ale taková je už historie. To se nedá nic dělat.

Vy jste, koťátko, z celého souboru asi největší novinka teprve druhou sezonu. Jaké to je?

Martin Donutil: Zatím je to všechno, co si může takhle mladý herec vycházející ze školy přát. Já jsem maximálně spokojen. Až na ty dluhy na baru…

Jaká pro vás důležitá hodnota vám v dnešní společnosti citelně chybí?

Ondra Jiráček: Rodina ustupuje do pozadí. Už to dneska není taková priorita.

Bob Mikluš: Rozhodně tu něco chybí, o tom se snad nemá smysl bavit, to cítíme všichni, že nám u nás prostě něco chybí, ne?

A konkrétně? Co nám tedy všem chybí?

Bob Mikluš: Radši si nech ty přechytralý otázky.

Ondra Jiráček: Já myslím, že lidi se málo sledují, málo na sebe reagují, neumí na sebe navazovat, aby to všechno počínání mělo nějakej smysl.

Pavel Zatloukal: Hlavně lidem chybí samotné nadšení pro věc. Čisté nadšení přebíjí honba za penězi. Všechno se dnes musí zpeněžit.

I divadlo?

Pavel Zatloukal: No právě.

Ondra Jiráček: Jo, divadlo kvůli penězům dost trpí. Často ta finanční stránka dobrýho herce z divadla vyžene směrem ke komerci. Zlatej poker.

Takže jsme zpátky u peněz. Máte velké dluhy?

Bob Mikluš:  Říkám - nech si ty přechytralý otázky…

Omlouvám se Vladimíru Hauserovi, jehož velmi pěkné a inteligentní odpovědi chytrý telefon naneštěstí vůbec nedokázal nahrát.

Za rozhovor děkuje Dominika Šindelková

všechny aktuality | home