Skandinávská vlna

Tanec a hudba už dávno nemusí znamenat jenom Čajkovského. Pořád víc se v dnešní době na tanečních a divadelních projektech podílejí přední hudební osobnosti svého žánru. A koho všeho letos uslyšíme z divadelního jeviště? Můžete se těšit na hudbu z gejzírů a fjordů.

Dialog moderních technologií s klasickou instrumentální hudbou či operním zpěvem. Toto vzrušující spojení je ústředním motivem inscenace Ingun Bjørnsgaard Praeambulum, jež slavnostně zahájí festival. Už název odkazuje k hudebnímu předobrazu, a sice k páté z Bachových Šesti partit pro cembalo, které mají základ v lidových barokních tancích (menuet, sarabanda, giga). V inscenaci, jež vychází z tématu předehry a neustálého začínání a odcházení, se fragmenty skladby objevují a zase mizí, zanechávají otisk formy a stylu i v chore-ografii a přitom jsou konfrontovány s původní scénickou hudbou pro klavír a elektroniku Henrika Hellstenia. Významný norský skladatel se věnuje skládání komorní i orchestrální hudby (opery SERA, 2000; OPHELIA: Death by water singing, 2006), elektroakustické hudby i hudby pro balet, film či divadlo.


K Bachově odkazu se hlásí i skladatel Simon Næsse, jenž je spolupodepsán pod živou hudbou k hravé kreaci Mii Habib MONO.
S dalšími dvěma hudebníky je v ní oděn do modrých trikotů stejně jako tanečníci – smazání rozdílů mezi vystupujícími a doprovodem nebylo nikdy tak důmyslné. Zbytek zahaleného tria pak tvoří členové norské lo-fi post-rockové kapely The Low Frequency in Stereo – kytaristka a zpěvačka Linn Frøkedal a bubeník Ørjan Haaland. Jejich skladby, jež připomenou Joy Division i Sigur Rós, jsou temné a atmosférické, ale v týž okamžik umí překvapit chytlavým nápěvem.

Do ranku „severských“ děl spadá i česko-islandská performance Skugga Baldur. Příběh o lovci lišek na pomezí surrealismu a mytologie dokresluje neklidná řezavá hudba multižánrového umělce Jóna Sæmundura Auðarsona (Nonni Dead), frontmana kultovní skupiny Dead Skeletons.


Martina Foretová Pavlunová