režie David Jařab
dramaturgie Jan Horák
scéna David Jařab
kostýmy Zuzana Formánková
masky Dorota Březinová
hudba Jakub Kudláč
premiéra 19. 3. 2016
hrají Maxime Mededa, Martin Pechlát, Tomáš Jeřábek, Jiří Černý, Eliška Mesfin Boušková, Jindřiška Křivánková
Afričan Akin Musa přišel ve své vlasti o ženu a dítě a nyní „v srdci Evropy“ navázal nový vztah s běloškou. Jednoho dne policie našla jeho partnerku mrtvou a Akin spíše než na svůj žal, musí myslet na to, jak se obhájit. Atmosféra v cele předběžného zadržení je o to tíživější, že v proudu vzpomínek a výčitek se zjevuje postava jeho mrtvé africké ženy – jeho vnitřní hlas, který zpochybňuje hodnoty evropského štěstí a úspěchu, za kterými se zoufalý muž vydal. V místy nadreálně laděném detektivním příběhu o vině a nevině, o předsudcích a empatii režisér David Jařab otevírá palčivé téma rasových stereotypů, kulturní ignorace i mentálního fašismu. Strhující drama se výrazně opírá i o živelný výkon Maximeho Mededy – neherce, kterému autor hry psal roli přímo na tělo.
Inscenace si pohrává s různými styly, čímž může diváka občas mást. Chvílemi to vypadá na téměř nezávaznou konverzačku s detektivní zápletkou (hodný a zlý policajt), na politicky laděné drama, ale objevují se tu i výrazné prvky magického realismu (scény s oběma mrtvými ženami) a surrealismu (spektakulární vize, kdy se oba policajti mění v jelena a zajíce, a zapalují kolem své oběti ohnivý kruh). Svou političností a zároveň nejednoznačností hra bezpochyby dobře zapadá do repertoáru Studia hrdinů, ale nemusí ji přijmout každý.
Jana Soprová, ČRo3, Vltava – Mozaika, 29. 3. 2016
Davidu Jařabovi nelze upřít, že téma promýšlí v souvislostech historických, psychologických i symbolických. Nemožnost kulturního dorozumění dostává občas paradoxní a humorné rysy. Je vyjádřena i postavou empatického úředního překladatele, který na rozdíl od policistů “rozumí”.
Kromě češtiny se na jevišti mluví francouzsky, zaznívá Akinova africká mateřština a ke slovu se dostane i jeho černošský temperament. Režisér, který se angažuje v českém surrealistickém hnutí, se logicky opírá také o iracionální momenty lidské povahy, její nevědomou, “zvířecí” podstatu. V jedné scéně se vyšetřovatelé objevují v maskách zvířat, která se chystají umučit a roztrhat vetřelce ve svém rajonu.
Marie Reslová, Hospodářské noviny, 21. 3. 2016
David Jařab (*1971) absolvoval studium činoherní režie na JAMU v Brně (1994). Od roku 1993 působil jako režisér, posléze autor a nakonec i jako umělecký šéf v brněnském HaDivadle, v letech 1994–1998 byl asistentem v ateliéru režie A. Goldflama na JAMU. V roce 1997 odešel do Prahy na We volnou nohu a živil se jako scenárista, překladatel a televizní a divadelní režisér. Mezi lety 2002 a 2012 spolu s Dušanem D. Pařízkem vedl pražské Divadlo Komedie. Mezi jeho nejúspěšnější inscenace patří Klára S. (2004), Hořské slzy Petry von Kantové (2005), Vodičkova – Lazarská (2005), Sportštyk (2006), Utrpení knížete Sternenhocha (2007), Petrolejové lampy (2008), Weissenstein (2009), Legenda o svatém Pijanovi (2011) nebo Srdce temnoty (2011). Po rozpadu této scény režíroval například v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, v Divadle Na zábradlí a na Nové scéně Národního divadla v Praze. V poslední době pravidelně spolupracuje se slovenskými scénami (Slovenské národní divadlo, Divadlo Arena). Je autorem či spoluautorem řady divadelních her a scénářů. Věnuje se také výtvarné činnosti a scénografii. Natočil dva celovečerní hrané filmy (2004: Vaterland - Lovecký deník, 2010: Hlava-ruce-srdce) a několik dokumentů. Věnuje se pedagogické činnosti na katedře režie pražské FAMU a publikuje. Je členem surrealistických skupin A. I. V. a Skupiny českých a slovenských surrealistů.
BÍLÍ PSI A ČERNÝ KOČKY
Akin Musa, an African man who has lost his wife and child in his home country, is now living in the “heart of Europe” and starts a new relationship with a white woman. One day the police finds his girlfriend dead and Akin has to focus on how to defend himself before grieving. The atmosphere in the pre-trial detention is even heavier when the memories and feelings of remorse start to mingle with images of his dead African wife – his internal voice doubts the European concepts of happiness and success for which the desperate man left his country. In this sometimes surreal detective story about innocence and guilt, preconceptions and empathy, David Jařab opens the theme of racial stereotypes, cultural ignorance and mental fascism. Breath-taking drama relying hugely on the wild performance of Maxime Mededa – a non-actor for whom the writer actually tailor-made the role.
The production toys with different styles which might be confusing for the audience. Sometimes it feels like a light conversation comedy with a detective plot (the good and the bad cop), or a political drama, but it also includes aspects of magic realism (scenes with both dead women) and surrealism (spectacular visions where the two policemen turn into a deer and a rabbit and light a ring of fire around their victim). With its political engagement and certain ambiguousness the production fits the repertoire of Studio hrdinů, but not everyone will like it.
Jana Soprová, ČRo3, Vltava – Mozaika, 29 March 2016
We can’t deny that David Jařab thought about the theme in historical, psychological and symbolic context. The lack of cultural understanding has even paradoxical and humorous qualities. It is portrayed by the character of an empathetic interpreter who, unlike the policemen, “understands” the situation.
Besides Czech, you can hear French on stage as well as Akin’s mother tongue Afrikaans with its black temperament. The director who is involved in the Czech surrealist movement logically relies on irrational aspects of human character, its unconscious “animal” essence. In one scene the investigators wear animal masks and are about to beat to death the intruder coming into their district.
David Jařab (b. 1971) graduated from drama direction at the Department of Theatre at Janáček academy of Music and Performing Arts in Brno (1994). From 1993 he worked at the studio theatre at HaDivadlo as a director, later a writer and finally even as an artistic director; from 1994 to 1998 he was also an assisting lecturer of direction of A. Goldflam’s studio at JAMU. In 1997 he left for Prague and worked as free-lance scriptwriter, translator and theatre director. Between 2002 and 2012, he led the Divadlo Komedie together with Dušan D. Pařízek. His most successful productions are: Clara S. (2004), The Bitter Tears of Petra Von Kant (2005), Vodičkova – Lazarská (2005), The Suffering of Prince Sternenhoch (2007), Kerosene Lamps (2008), Weissenstein (2009), The Legend of the Holy Drinker (2011) and The Heart of Darkness (2011). After the theatre closed down, he directed for example at Činoherní studio in Ústí nad Labem, at Divadlo Na zábradlí and at the New Stage of the National Theatre. Lately he has worked with Slovak scenes (Slovak National Theatre, Divadlo Arena). He is an author or co-author of various theatre plays and scripts. He also creates visual art and stage design.
He has made two feature films (2004: Vaterland – A Hunting Diary, 2010: Head-Hands-Heart) and several documentary films. He also teaches at the Department of Direction at the Film and TV School of Academy of Performing Arts in Prague. He is a member of the Surrealist Groups A. I. V. and the Czech and Slovak Surrealist Group.