režie David Šiktanc
překlad Petr Štědroň
dramaturgie Markéta Kočí Machačíková
scéna Pavel Koleda
kostýmy Petra Krčmářová
hudba Ondřej Švandrlík
pohybová spolupráce Kateřina Báňová
premiéra 1. 4. 2016
osoby a obsazení
Witha Vladimíra Včelná
Wolfgang Jan Ťoupalík
Heidrun Naděžda Chroboková-Tomicová
Hannah Anna Stropnická
Mieze Vlasta Hartlová
Stefanie Vendula Fialová
Drama jednoho z nejúspěšnějších německých dramatiků současnosti Maria von Mayenburga vypráví příběh jednoho domu a jeho obyvatel – pěti žen a muže, postav, které přicházejí a odcházejí s měnícími se politickými systémy v rozmezí od 30. let s nástupem fašismu, přes rozdělení Německa na západní a východní blok až do pádu berlínské zdi. Autor střídáním různých časových rovin a bolestných i radostných okamžiků 20. století odvážně proplétá historii a současnost. Násilné vysidlování, zabavování majetků a jejich opětovné navracení – to jsou témata, která mohou rezonovat i v českém divákovi. Tvůrci ve své inscenaci, která je především skvělou příležitostí pro pět hereček, nabízejí možné odpovědi na otázky, zda je možné vykoupit minulé hříchy a vyrovnat se s vlastními vinami.
Hra Kámen sleduje propletené osudy pěti žen, z nichž některé se v reálném čase hodinek nikdy nepotkaly – spojuje je jen prostor jedné vily, v níž se odehrávaly zásadní okamžiky jejich životů… Na jednom jevišti, v jednom domě, se nám prolínají časy děje, osudy lidí, na určitá místa padají prožité emoce a zůstávají ležet. (…) Kámen, fetiš připomínající mrtvého otce, vnímáme jako symbol. Tíhu doby, lží, prohru charakteru. (…) Pět výrazných žen olomoucké scény, svižná režie Davida Šiktance, dramatik Marius von Mayenburg z vás třeba smyjí i kus vaší viny. Hra nezatíží, ba naopak, sejme kus tíhy, kterou si roky, generace neseme s sebou. Po dlouhé době kvalitní kus olomoucké činohry.
Jiří Vymětal, OL4YOU, 7. 4. 2016
David Šiktanc (1987) – vnuk básníka Karla Šiktance a syn režisérky Jaroslavy Šiktancové. V letech 2006–2010 studoval režii činoherního divadla na pražské DAMU, kde absolvoval inscenací hry Bertolta Brechta V houštinách měst (2010). V létě 2010 asistoval Lucii Bělohradské při přípravách Shakespearova Jindřicha IV. na Pražském hradě v rámci Letních shakespearovských slavností. Následně spolupracoval s řadou českých scén, mj. Švandovo divadlo Praha (2010: Pohřební slavnost, 2012: V(Ý)CHOD, 2013: Zatáčka), Divadlo DISK (2012: Čarodějnice z Edmontonu, Grázlové), Klicperovo divadlo Hradec Králové (2011: Tulák po hvězdách, 2013: Cesta dlouhým dnem do noci, 2015: Periférie), A studio Rubín (2012: Your way is…) nebo Divadlo J. K. Tyla v Plzni (2012: Ošklivec), kde se pak od srpna 2013 stal na jednu sezonu jeho kmenovým režisérem (2013: Lháři, 2014: Hráč, Amerika, Lov začíná). Nyní opět působí na volné noze, přičemž zaujal svými inscenacemi Baal (2015, Komorní scéna Aréna Ostrava) a Piknik (2016, Divadlo na Vinohradech). Rád se zaměřuje na německé texty. Za inscenaci hry Ewalda Palmetshofera hamlet je mrtev. bez tíže (2011, Činoherní studio Ústí nad Labem) obdržel Cenu Marka Ravenhilla pro nejlepší českou inscenaci současného textu.