slavnostní zahájení XX. Divadelní Flory
choreografie Ingun Bjørnsgaard
produkce Kirre Arneberg
hudba Henrik Hellstenius
scéna Thomas Björk
kostýmy Ane Aasheim
světelný design Hans Skogen
zvuk Morten Pettersen
premiéra 31. 1. 2013
účinkují Marianne Haugli, Erik Rulin, Mattias Ekholm, Ida Wigdel, Matias Rønningen, Guro Nagelhus Schia, Catharina Vehre Gresslien
Slovo preambule lze přeložit jako předmluva, úvod či předehra. V hudbě i v mluveném projevu je to první část díla, určená ke zvýšení očekávání. Inscenace jedné z nejvýznamnějších norských choreografek z tématu předehry a neustálého začínání a odcházení přímo vychází. Čeho jsme schopní, abychom vzbudili zájem, obdiv, žárlivost? Sedm tanečníků hledá způsoby vyjádření v umění nápodoby a svádění, sportovní nadsázce i špinavých tricích. Vytvářejí konvenční páry ve hře rolí a formalit. Neutuchající koloběh snah, selhání a nových příležitostí. Název inscenace odkazuje k páté z šesti Partit pro cembalo J. S. Bacha, jež mají základ v lidových barokních tancích. Fragmenty skladby se v představení objevují a zase mizí, zanechávají otisk formy a stylu v choreografii a jsou konfrontovány se scénickou hudbou pro klavír a elektroniku skladatele Henrika Hellstenia.
Sedm tanečníků, tři muži a čtyři ženy, se jeví jako domácky založené typy žijící v nedokončeném domě se skládacími křesílky nahodile rozmístěnými po bílé ploše jeviště. Performeři na scéně nenuceně posedávají, spí v rozích, divoce mezi sebou interagují nebo společně tančí. Skáčou dozadu přes rameno s oporou paže tak, že přistanou na boku vzhůru nohama. Zvuk těl přirozeně zapadá do sofistikované zvukové krajiny. (…) Tanečníci mezi sebou znovu a znovu vystavují scény a situace, které se vytrácí hned po svém vzniku. Duety i tria se mění ve vztahy plné působivých nedorozumění, neúspěšných setkání, i samoty dvojic. Kostýmy tanečníků podtrhují genderové stereotypy, přestože jejich taneční výraz jakékoliv tradiční rozložení rolí popírá.
Jak tedy zakončit představení, které se plně soustřeďuje na začátky? Inscenace ve svém závěru v podstatě dekonstruuje Bachovu hudbu do takové míry, že připomíná zvuky ladění klavíru. Barokní prvky jsou tak složeny zpět do původního tvaru a dá se říci, že tam, kde „předehra“ končí, může „preambule“ sklízet ovoce více než zaslouženého potlesku.
Společně s týmem Praeambulum vytvořila Ingun Bjørnsgaard dokonalé představení podtrhující největší kvality její tvorby: skvělou práci s choreografií i hudbou, která se snoubí se střízlivým pohledem na témata jako je gender, moc a zranitelnost lidské duše.
Sidsel Pape, Scenekunst.no
Ingun Bjørnsgaard se po studiích na Státní baletní škole v Norsku přestěhovala do New Yorku, kde se věnovala současnému tanci na Martha Graham School of Contemporary Dance. Podle vlastních slov se právě zde formovaly základy její tvorby, ze kterých dodnes čerpá. Za 20 let tvorby si díky řadě vynikajících představení vydobyla jedinečnou pozici na poli norského i mezinárodního tance. Její produkce zachycují moderního člověka, který osciluje mezi introvertní váhavostí a užaslou nespoutaností. Její choreografie zrcadlí touhu, ješitnost a stud tak, jak se objevují na scéně, a přitom zachovávají precizně vyladěnou dávku ambivalentnosti ve výrazu těla, pohybu i pohledu. Kromě 19 celovečerních představení, které nastudovala se svým souborem, vytvořila jako hostující choreografka inscenace např. pro Norský národní balet (mj. choreografie k otevření budovy norské Opery v Oslu), Carte Blanche v Bergenu, Švédský královský balet ve Stockholmu, Komische Oper v Berlíně, Tanztheater Brémy či Tanzcompagnie Oldenburg.
Dostalo se jí mnoha prestižních ocenění a poct. Je jediným norským umělcem, který obdržel cenu Norské asociace kritiků hned dvakrát: poprvé za Sleeping Beauty (1995) a podruhé za Largo (2010).
Henrik Hellstenius (1963) patří mezi nejvýznamnější norské hudební skladatele, jeho hudba zazněla na mnoha hudebních festivalech a koncertech po celém světě. Vystudoval muzikologii na Univerzitě v Oslo a později kompozici u Lasse Thoresena na Norské státní akademii v Oslo a na pařížské Conservatoire Superieure u Gérarda Griseye. Studoval také počítačem podporovanou skladbu na IRCAM v Paříži. Věnuje se skladbě komorní i orchestrální hudby, elektroakustické hudby i hudby pro divadlo, balet či film. Kromě operní tvorby (2000: Sera, 2006: Ophelias: Death by water singing) skládá hudbu k inscenacím her např. Jona Fosseho či Cecilie Løveid. Ve svých dalších projektech zkoumá sílu hudby na jevišti, jde např. o instrumentální divadlo nebo divadelní koncerty (mj. projekt Ørets Teater I–IV, který Hellstenius představil jako skladatel a kurátor na rezidenci v Bergenu na Mezinárodním festivalu v roce 2011). S Ingun Bjørnsgaard spolupracoval již na několika produkcích.
Věhlasný soubor Ingun Bjørnsgaard Prosjekt Oslo od svého založení v roce 1992 vytvořil jedny z nejpozoruhodnějších představení současného tance v Norsku. Styl Ingun Bjørnsgaard a její choreografický slovník vychází z úzké a přímé spolupráce s tanečníky. Jejich technické dovednosti, specializace, osobní styl vyjádření a kreativita jsou zcela zásadními stavebními prvky při vývoji choreografie a dramaturgie představení. Díky takto blízké spolupráci si Ingun Bjørnsgaard Prosjekt zachovává skutečnou otevřenost vůči všemu novému, nečekanému, současnému a působivému.
PRAEAMBULUM
So, how to end a performance which is all about beginnings? Well, the music of J.S. Bach is eventually deconstructed to the extent that it sounds like tuning a piano. In that way the baroque is deconstructed back to before its starting point, where the prelude can end and Praeambulum harvests a well-deserved applause.
With Praeambulum, Bjørnsgaard has created an exemplary piece of work, which unites her strongest qualities: Great choreographic and musical knowledge paired with a wry look at gender, power, and the most vulnerable of the deeply human.
Sidsel Pape, Scenekunst.no
Ingun Bjørnsgaard studied at Statens Balletthøgskole, Norway, and after graduation she moved directly to New York to dance at the Martha Graham School of Contemporary Dance, whose choreographic parameters still echo within the foundations of her work as she herself admits.
She has won a unique position in Norwegian and international dance through a series of distinguished stage works over the last twenty years. Bjørnsgaard's works capture the modern individual in the passage between the hesitant, introvert and the unrestrained and spectacular. Her choreographic style records desire, vanity, and shame as they appear, with finely tuned ambivalence, in the body, the movement and the gaze. In addition to the nineteen full-length works she has choreographed for her own company, she has been a guest choreographer at institutions such as the Norwegian National Ballet (her choreography was performed at the opening of the Oslo Opera House), Carte Blanche in Bergen, the Royal Swedish Ballet in Stockholm, Komische Oper in Berlin, Tanztheater Bremen, and Tanzcompagnie Oldenburg. She has been awarded several prestigious prizes and is the only artist to have received the Norwegian Critics' Association Award twice, for Sleeping Beauty (1995) and Largo (2010).
Henrik Hellstenius (b. 1963) is one of Norway's leading composers and his music is performed at music festivals and concerts around the world. He studied musicology at the University of Oslo and later composition with Lasse Thoresen at the Norwegian State Academy in Oslo. Then he studied with Gérard Grisey at the Conservatoire Superieure in Paris and also got education in computer-supported composition at IRCAM in Paris. His output encompasses a large range of works: chamber music, orchestral works, opera, electroacoustic music and music for theatre, film and ballet. Apart from the operas (2000: Sera, 2006: Ophelias: Death by water singing) he composes music for theatre productions of for example Jon Fosse or Cecilie Løveid. Hellstenius also engages in other projects that explore the power of staging music, such as instrumental theatre and theatrical concerts—an example of the latter one was the project Ørets Teater I–IV, which Hellstenius presented as composer and curator in residence at the Bergen International Festival in 2011. He has collaborated with Ingun Bjørnsgaard on several productions.