SKUGGA BALDUR

PÁ 20. 5.

17:30 S-klub

Sjón – K. Polívková – T. Hofová

SKUGGA BALDUR

Studio Hrdinů Praha

Koprodukční projekt na motivy románu jednoho z-nejosobitějších současných islandských spisovatelů. Meditace o-lovci a-jeho stínu, uštěkaných liškách, sušených tresčích hlavách, kouření opia, soucitu, opovržení i-cestě sněhem do podsvětí…

režie Kamila Polívková

překlad Helena Březinová

dramaturgie Jan Horák

scéna Antonín Šilar

kostýmy Zuzana Formánková

projekce Antonín Šilar, Jón Sæmundur Auðarson

výtvarná spolupráce Jón Sæmundur Auðarson, Sindri Ploder

hudba Ryan van Kriedt, Jón Sæmundur Auðarson

premiéra Praha – 26. 2. 2016, Reykjavík – 4. 3. 2016

hrají Tereza Hofová

Známý Sjónův román Skugga Baldur (Syn stínu) slouží jako předloha mezinárodního projektu, jenž propojuje dvě rozdílné kulturní tradice – hluboce zakořeněnou českou tradici divadelní a silnou islandskou tradici vypravěčskou a mýtotvornou. V adaptaci se střetávají tři postavy odlišných světů – pastor Baldur, proměňující se v temnou bytost skugga-baldura (napůl liška, napůl kocour), dívka Abba s Downovým syndromem a přírodovědec Fridrik.

Hlavním tématem inscenace i vyjadřovacím prostředkem excentrické vypravěčky je metamorfóza – Ovidiovo „Vše se mění, nic nehyne“. Šamanská one-woman show uhrančivé Terezy Hofové o lovci lišek a jeho stínu, sušených tresčích hlavách, vůni darjeelingu a kouření opia, soucitu i opovržení a cestě sněhem do podsvětí zdůrazňuje bytostné sepětí člověka s přírodou, které je silnější než to s lidmi.

V energií nabitém divadle jednoho herce Hofová ukazuje nejen krutost toho, jak malá komunita umí vypudit ty, kdo se liší, ale také šílenství osamělého lovce lišek, který kořist pronásleduje nejen na hranice fyzických, ale i psychických sil, kde už přestává rozlišovat, co je realita a co halucinace. (…) [Sjón] vyhmátl překvapivé návaznosti mezi prastarými islandskými pověstmi, surrealismem a punkem. Rovinu surrealismu zastávají halucinační výjevy, jež podněcuje samota a posedlost kořistí. Perspektivu punku tu reprezentují tvrdohlavé postavy s antiautoritářskými postoji (Fridrik) nebo nezapadající outsideři, kteří si svou jinakost nezvolili (Abba).

Pavel Turek, Respekt, 5. 3. 2016

Tvůrci vsadili na vyprávění, které je v našich divadelních vodách jen málo využívaným postupem. Archaický jazyk předlohy a napínavé dávkování příběhu, navíc přerušované videoprojekcí, vytvářejí natolik silné vnitřní napětí, že by mu jenom stěží mohly konkurovat otevřené dramatické střety. (…) Hofová pouští hudbu, parostroj, natáčí na kameru detailní záběry sebe a rekvizit. Záznam těchto detailů se promítá v reálném čase na obrovské obrazovce a vytváří tak intimní blízkost s hledištěm.

Tatiana Brederová, Divadelní noviny, 15. 3. 2016

V divošském závěru, který vrcholí přeměnou pastora Baldura v mytického zvířecího tvora, herečka překračuje od hereckého náznaku k performersky poctivé rituální proměně. Toto představení může pro mnohé diváky působit až nesnesitelně svou naléhavou syrovostí, evokací přímo fyzických pocitů.

Jana Soprová, ČRo Vltava – Mozaika, 10. 3. 2016

Tereza Hofová (1979) je česká herečka žijící střídavě v Čechách a na Islandu. Po absolutoriu na DAMU působila ve Švandově divadle či v ústeckém Činoherním studiu, ve známost vešla díky filmovým (…a bude hůř, 2007) a televizním rolím (jako Olga Havlová v Českém století, státní zástupkyně v seriálu Mamon). Projekt Skugga Baldur je jejím tvůrčím debutem, ke kterému přizvala mj. amerického skladatele Ryana van Kriedta a multižánrového umělce Jóna Sæmundura Auðarsona, jenž pod jménem Nonni Dead tvoří instalace s využitím nejrůznějších výtvarných technik a médií, většinou na téma smrti a života. Oba jsou zakládajícími členy dnes již kultovní islandské hudební skupiny Dead Skeletons, kde hraje i partner Hofové, bubeník Orri Einarsson. Dalším členem týmu byl Sindri Ploder, mladý umělec s Downovým syndromem, jehož výtvarné vidění napomohlo tvůrcům v hledání vizuální podoby mýtické bytosti skugga-baldura.

Kamila Polívková (1975) vystudovala scénografii na JAMU v Brně (1998–2004). Od roku 1996 vytvořila kostýmy a scénografie k desítkám inscenací (např. Husa na provázku Brno, Národní divadlo Brno, Národní divadlo Praha, Divadlo Petra Bezruče Ostrava, HaDivadlo Brno, Činoherní studio Ústí nad Labem, Švandovo divadlo Praha…). V letech 2004–2012 působila v Pražském komorním divadle jako kostýmní výtvarnice a scénografka (např. Vodičkova-Lazarská, Světanápravce, Utrpení knížete Sternenhocha, Proces, Nadváha, nedůležité: Neforemnost, Snílci aj.). S Dušanem D. Pařízkem pravidelně od roku 2005 spolupracuje i v divadlech v německy mluvících zemích (Salzburger Festspiele, Deutsches Theater Berlin, Deutsches Schauspielhaus Hamburg, Schauspielhaus Zürich, Theater Bremen, Burghteater Wien a další). Režijně debutovala v Pražském komorním divadle titulem Hrdinové jako my (2009), následovaly Víra, láska, naděje (2010) a Sam (2012). V současnosti působí jako kmenová režisérka Studia Hrdinů: Den Opričníka a Mileniny recepty (2013), Říše zvířat (2014), Skugga Baldur (2016). Na scéně Schauspielahus Zürich inscenovala pro festival Transit hru Precious (2014). V roce 2015 zaujala adaptací románu Vévodkyně a kuchařka (Národní divadlo Brno). Kamila Polívková byla nominovaná na Cenu Alfréda Radoka v kategorii Scénografie roku 2009 a v kategorii Talent roku 2010.

The international project is based on Sjón's celebrated novel Skugga Baldur (The Blue Fox) and it aptly links two distinct cultural traditions – the deeply rooted Czech theatre tradition and the powerful Icelandic tradition of storytelling and myth-making. In the adaptation, three characters representing contrasting worlds meet – the pastor Baldur, transfiguring into the dark character of skugga-baldur (half fox, half cat), Abba, a girl with Down Syndrome, and Fridrik, the educated European naturalist.

The important motto of „omnia mutantur, nihil interit“ (everything changes, nothing perishes) in the story of the insidious creature skugga-baldur is a quote taken from Ovid's Metamorphoses. A shamanic one-woman show of the bewitching Tereza Hofová about a fox hunter and his shadow, dried cod heads, the scents of Darjeeling and smoking opium, mercy, compassion and contempt, a journey through the snow to the underworld highlights the essential connection of man and nature which is even stronger than one with other human beings.

In this energy-bursting one-woman show Tereza Hofová reveals the cruelty of the fact that a small community can easily cast out those who differ, but also manages to bring up other motives; such as the craziness of a lonely fox hunter who follows his prey to his own physical and psychological limits, where he is no longer able to discern what is real and what is a hallucination.

Pavel Turek, Respekt, 5 March 2016

The creative team trusted the method of storytelling which is rather rare in the Czech theatre field. The archaic language of the original, and the moments of suspense in the storytelling parts interrupted by video projection, create so much internal tension that even open dramatic conflicts could not compete with it. (…) Hofová operates the music and smoke machine, and records details of herself and props on a camera. This recording is projected on a huge screen in real time which creates extreme closeness with the audience.

Tatiana Brederová, Divadelní noviny, 15 March 2016

During the wild ending – showing pastor Baldur's transformation into a mythical beast – the actress transgresses the acting illusion and goes through a performatively honest ritual metamorphosis. This production can seem actually unbearable to some people due to its urging rawness and evocation of straight physical feelings.

Jana Soprová, ČRo Vltava – Mozaika, 10 March 2016

Tereza Hofová (b. 1979) is a Czech actress who has lived alternately in the Czech Republic and Iceland for several years. After graduating from the Theatre Academy of Performing Arts in Prague, she worked at Švanda Theatre and Činoherní studio in Ústí nad Labem, and became recognized also for her roles in film (It's Gonna Get Worse, 2007) or television production (as Olga Havlová in České století, a public attorney in the series Mamon). Skugga Baldur is her first original work and she invited several artists to cooperate. Among others, the American composer Ryan van Kriedt and multi-instrumentalist Jón Sæmundur Auðarson, who is known as Nonni Dead and creates various intermedia installations mainly focusing on the topic of death. They are both founding members of the cult Icelandic music group Dead Skeletons, in which Hofová's partner Orri Einarsson also plays. Another member of the team is Sindri Ploder, a young artist with Down syndrome whose artistic approach helped the creative team to find the visual form of the mythical creature of skugga-baldur.

Kamila Polívková (b. 1975) studied stage design at JAMU Academy in Brno (1998–2004). Since 1996, she has created costumes and stage design for dozens of productions (for Divadlo Husa na provázku Brno, National Theatre in Brno, National Theatre Prague, Petr Bezruč Theatre, HaDivadlo Brno, Činoherní studio Ústí nad Labem, and Švanda Theatre in Prague). From 2004–2012 she worked in Prague Chamber Theatre as a costume and stage designer (e. g. Vodičkova-Lazarská, The World-Fixer, The Suffering of Prince Sternenhoch, The Trial, Overweight, Unimportant: Misshape, The Dreamers, and many others). She has also worked in German-speaking countries with director Dušan David Pařízek since 2005 (Salzburger Festspiele, Deutsches Theater Berlin, Deutsches Schauspielhaus Hamburg, Schauspielhaus Zürich, Theater Bremen, Burghteater Wien and others). Her debut as director was the production Heroes Like Us (2009) also at Prague Chamber Theatre; then she staged Faith, Hope, and Charity (2010) and Sam (2012). At present, she works as a director at Studio Hrdinů: Day of the Oprichnik and The Milena's Recipes (2013), The Animal Kingdom (2014), and Skugga Baldur (2016). For the Transit festival at the Schauspielahus Zürich she staged the play Precious (2014). She gained attention of theatre experts and audience for her adaptation of The Duchess and the Cook (National Theatre Brno) in 2015. Kamila Polívková was nominated for the Alfred Radok Award in the Stage Design category in 2009 and Talent of the Year in 2010.