režie Kamila Polívková
překlad Helena Březinová
dramaturgie Jan Horák
scéna Antonín Šilar
kostýmy Zuzana Formánková
projekce Antonín Šilar, Jón Sæmundur Auðarson
výtvarná spolupráce Jón Sæmundur Auðarson, Sindri Ploder
hudba Ryan van Kriedt, Jón Sæmundur Auðarson
premiéra Praha – 26. 2. 2016, Reykjavík – 4. 3. 2016
hrají Tereza Hofová
Známý Sjónův román Skugga Baldur (Syn stínu) slouží jako předloha mezinárodního projektu, jenž propojuje dvě rozdílné kulturní tradice – hluboce zakořeněnou českou tradici divadelní a silnou islandskou tradici vypravěčskou a mýtotvornou. V adaptaci se střetávají tři postavy odlišných světů – pastor Baldur, proměňující se v temnou bytost skugga-baldura (napůl liška, napůl kocour), dívka Abba s Downovým syndromem a přírodovědec Fridrik.
Hlavním tématem inscenace i vyjadřovacím prostředkem excentrické vypravěčky je metamorfóza – Ovidiovo „Vše se mění, nic nehyne“. Šamanská one-woman show uhrančivé Terezy Hofové o lovci lišek a jeho stínu, sušených tresčích hlavách, vůni darjeelingu a kouření opia, soucitu i opovržení a cestě sněhem do podsvětí zdůrazňuje bytostné sepětí člověka s přírodou, které je silnější než to s lidmi.
V energií nabitém divadle jednoho herce Hofová ukazuje nejen krutost toho, jak malá komunita umí vypudit ty, kdo se liší, ale také šílenství osamělého lovce lišek, který kořist pronásleduje nejen na hranice fyzických, ale i psychických sil, kde už přestává rozlišovat, co je realita a co halucinace. (…) [Sjón] vyhmátl překvapivé návaznosti mezi prastarými islandskými pověstmi, surrealismem a punkem. Rovinu surrealismu zastávají halucinační výjevy, jež podněcuje samota a posedlost kořistí. Perspektivu punku tu reprezentují tvrdohlavé postavy s antiautoritářskými postoji (Fridrik) nebo nezapadající outsideři, kteří si svou jinakost nezvolili (Abba).
Pavel Turek, Respekt, 5. 3. 2016
Tvůrci vsadili na vyprávění, které je v našich divadelních vodách jen málo využívaným postupem. Archaický jazyk předlohy a napínavé dávkování příběhu, navíc přerušované videoprojekcí, vytvářejí natolik silné vnitřní napětí, že by mu jenom stěží mohly konkurovat otevřené dramatické střety. (…) Hofová pouští hudbu, parostroj, natáčí na kameru detailní záběry sebe a rekvizit. Záznam těchto detailů se promítá v reálném čase na obrovské obrazovce a vytváří tak intimní blízkost s hledištěm.
Tatiana Brederová, Divadelní noviny, 15. 3. 2016
V divošském závěru, který vrcholí přeměnou pastora Baldura v mytického zvířecího tvora, herečka překračuje od hereckého náznaku k performersky poctivé rituální proměně. Toto představení může pro mnohé diváky působit až nesnesitelně svou naléhavou syrovostí, evokací přímo fyzických pocitů.
Jana Soprová, ČRo Vltava – Mozaika, 10. 3. 2016
Tereza Hofová (1979) je česká herečka žijící střídavě v Čechách a na Islandu. Po absolutoriu na DAMU působila ve Švandově divadle či v ústeckém Činoherním studiu, ve známost vešla díky filmovým (…a bude hůř, 2007) a televizním rolím (jako Olga Havlová v Českém století, státní zástupkyně v seriálu Mamon). Projekt Skugga Baldur je jejím tvůrčím debutem, ke kterému přizvala mj. amerického skladatele Ryana van Kriedta a multižánrového umělce Jóna Sæmundura Auðarsona, jenž pod jménem Nonni Dead tvoří instalace s využitím nejrůznějších výtvarných technik a médií, většinou na téma smrti a života. Oba jsou zakládajícími členy dnes již kultovní islandské hudební skupiny Dead Skeletons, kde hraje i partner Hofové, bubeník Orri Einarsson. Dalším členem týmu byl Sindri Ploder, mladý umělec s Downovým syndromem, jehož výtvarné vidění napomohlo tvůrcům v hledání vizuální podoby mýtické bytosti skugga-baldura.
Kamila Polívková (1975) vystudovala scénografii na JAMU v Brně (1998–2004). Od roku 1996 vytvořila kostýmy a scénografie k desítkám inscenací (např. Husa na provázku Brno, Národní divadlo Brno, Národní divadlo Praha, Divadlo Petra Bezruče Ostrava, HaDivadlo Brno, Činoherní studio Ústí nad Labem, Švandovo divadlo Praha…). V letech 2004–2012 působila v Pražském komorním divadle jako kostýmní výtvarnice a scénografka (např. Vodičkova-Lazarská, Světanápravce, Utrpení knížete Sternenhocha, Proces, Nadváha, nedůležité: Neforemnost, Snílci aj.). S Dušanem D. Pařízkem pravidelně od roku 2005 spolupracuje i v divadlech v německy mluvících zemích (Salzburger Festspiele, Deutsches Theater Berlin, Deutsches Schauspielhaus Hamburg, Schauspielhaus Zürich, Theater Bremen, Burghteater Wien a další). Režijně debutovala v Pražském komorním divadle titulem Hrdinové jako my (2009), následovaly Víra, láska, naděje (2010) a Sam (2012). V současnosti působí jako kmenová režisérka Studia Hrdinů: Den Opričníka a Mileniny recepty (2013), Říše zvířat (2014), Skugga Baldur (2016). Na scéně Schauspielahus Zürich inscenovala pro festival Transit hru Precious (2014). V roce 2015 zaujala adaptací románu Vévodkyně a kuchařka (Národní divadlo Brno). Kamila Polívková byla nominovaná na Cenu Alfréda Radoka v kategorii Scénografie roku 2009 a v kategorii Talent roku 2010.
Pavel Turek, Respekt, 5 March 2016
The creative team trusted the method of storytelling which is rather rare in the Czech theatre field. The archaic language of the original, and the moments of suspense in the storytelling parts interrupted by video projection, create so much internal tension that even open dramatic conflicts could not compete with it. (…) Hofová operates the music and smoke machine, and records details of herself and props on a camera. This recording is projected on a huge screen in real time which creates extreme closeness with the audience.
Tatiana Brederová, Divadelní noviny, 15 March 2016
During the wild ending – showing pastor Baldur's transformation into a mythical beast – the actress transgresses the acting illusion and goes through a performatively honest ritual metamorphosis. This production can seem actually unbearable to some people due to its urging rawness and evocation of straight physical feelings.
Jana Soprová, ČRo Vltava – Mozaika, 10 March 2016