ST 18. 5.
19:30 Moravské divadlo
Thomas Bernhard
STAŘÍ MISTŘI
Volkstheater Vídeň
Původní dramatizace klíčového románu jednoho z-nejvýznamnějších středoevropských prozaiků a-dramatiků 2.-poloviny 20.-století v-interpretaci mimořádných osobností německy hovořící divadelní scény-– Lukase Holzhausena a-Rainera Galkeho. Režie: Dušan-D.-Pařízek
představení bude uváděno s-českými titulky
představení bude uváděno s-českými titulky
Po více než deseti letech od úspěšného uvedení Starých mistrů v Pražském komorním divadle se Dušan David Pařízek v novém vídeňském angažmá vrátil k románu svého oblíbeného autora Thomase Bernharda. Využil k tomu svou původní dramatizaci, v níž Bernhardův monolog přepsal do dialogů a rozehrál symbolickou hru mezi fatalistickým intelektuálem a smířlivým kustodem. Děj Starých mistrů je zasazen do vídeňského Kunsthistorického muzea, kde se po více než třicet let před Tintorettovým obrazem Muže s bílým plnovousem obden setkávají dva stárnoucí muži – kritik a zahořklý akademik Reger a tamní hlídač Irrsigler – a vedou bernhardovský dialog-monolog o umění, starých mistrech, nenávisti ke společnosti, Rakousku, o kulturně-vzdělávacích zařízeních a potřebě i nemožnosti sebevraždy. Pařízkovi jsou v jeho strhující inscenaci, která je ve Vídni nadšeně přijímána kritikou i diváky, skvělými partnery herci Lukas Holzhausen a Reiner Galke, kteří bernhardovské kaskády slov zdolávají s radostí a přitom disciplinovaně následují rytmus promyšleně vystavěné režie.
Hodinu a půl trvající představení bylo velkolepé. Ještě dlouho po jeho skončení se hlasitě aplaudovalo. Lukas Holzhausen sklidil ovace jako nervózní a křehké Bernhardovo alterego – výtvarný kritik se smyslem pro umění Reger. Stejně dobře pak ztvárnil Rainer Galke své službě zapáleného, podřízeného, za to však autoritu vyzařujícího muzejního hlídače Irrsiglera. Je to komedie. Je to tragédie. Pařízek začíná svou inscenaci jako žert, děj rozvíjí jako klauniádu absurdního divadla a končí hlubokými myšlenkami.
Norbert Mayer, Die Presse
Oba představitelé hrají prvotřídně a Pařízek vystavěl vzrušující, tisnivý divadelní večer.
Guido Tartarotti, Kurier
Dušan David Pařízek čte Bernharda za pomoci Becketta. Godot, to je rovněž takový starý mistr. Přijde a nepřijde. Podobně jako v Bernhardově Uměleckohistorickém muzeu při pozorovaní Tintorettova Muže s bílým plnovousem nikdo nepřichází. Tak jako Estragon a Vladimir před svým beckettovským stromem, tak i Lukas Holzhasen jako Reger a Rainer Lagke jako Irrsigler tráví svůj čas slovními hříčkami před Tintorettovou podobiznou (asociovanou v inscenaci prostřednictvím detailních projekcí plnovousu). Holzhausen a Galke si vzájemně skáčou do řeči, nezacházejí s textem nutně tak, aby vyšli vstříc porozumění publika. Každopádně oba herci ze sebe sypou text jako lidé, kteří si mají co říct.
Theresa Luise Gindlstrasser, Nachtkritik.de
Co ale říci můžu, je to, že energii to mělo strhující, takže jsem všemu rozuměl, i když nerozuměl. Jestli je to tedy srozumitelné. Aplaus byl velký, bouřlivý a spontánní. Což přitom není samozřejmost, když se něco Vídeňákům nelíbí, premiérové představení klidně vybučí. V neděli místo toho nekonečně aplaudovali jak hercům, tak Pařízkovi s Kamilou Polívkovou, která k Mistrům dělala kostýmy.
Jan Vitvar, Respekt, 23. 10. 2015
STAŘÍ MISTŘI
s podporou
More than 10 years after the Old Masters was successfully staged at Prague Chamber Theatre, Dušan David Pařízek returned to the novel of one of his favourite authors Thomas Bernhard in his new engagement with the Viennese theatre. He used his original dramatization where he rewrote Bernhard's text into dialogues and started a symbolic game between fatalist intellectual and forgiving custodian. The plot of the Old Masters is set in an Art History Museum in Vienna where for over thirty years two ageing men sit on the same bench in front of Tintoretto's White-bearded Man every other day. A music critic and bitter academician Reger and the gallery attendant Irrsigler lead a Bernhard-like dialogue/monologue about art, old masters, hate towards society, Austria, about culturally educational institutions, and the necessity and impossibility to commit suicide. For this amazing production, which was met with very positive acclaim among critics as well as audiences in Vienna, Pařízek found amazing partners in actors Lukas Holzhausen and Reiner Galke who manage to conquer Bernhard's texts with fervour, yet maintain the thoughtfully built rhythm of direction with great discipline.
The hour and a half long production was outstanding. Long after it was over, the audience applauded loudly. Lukas Holzhausen received a great ovation for portraying the nervous and fragile alter ego of Bernhard – the art critic Reger. Rainer Galke managed to capture just as well the avid and dedicated museum attendant Irrsigler who, despite being subordinate, definitely radiates respect. It is a comedy. It is a tragedy. Pařízek starts his production as a joke, then develops it into a clownery of absurd theatre, to finish it with deep thoughts and ideas.
Norbert Mayer, Die Presse
Both protagonists give an amazing performance, and Pařízek managed to prepare an exciting yet depressing theatre show.
Guido Tartarotti, Kurier
Dušan David Pařízek approaches Bernhard with the help of Beckett. Godot is also an Old Master in a way. He comes and he does not come. Just like in Bernhard's Art History Museum while watching Tintorett's White-bearded Man, nobody comes. Just like Estragon and Vladimir in front of Beckett's tree, Lukas Holzhausen as Reger and Rainer Galke as Irrsigler spend their time in word play looking at Tintorett's portrait (recalled on stage by detailed projections of a full-beard). Holzhausen and Galke interrupt each other; they do not use the text to help the audience understand it perfectly. Nevertheless, both actors rattle the texts off as people who have quite a lot to talk about.
Theresa Luise Gindlstrasser, Nachtkritik.de
I can definitely say that the energy of the production was breath-taking, so I understood everything even when I did not understand. If that is understandable. The applause was great, thunderous and spontaneous which cannot be taken as a matter of fact because the Viennese audience is not afraid to boo even at a premiere when they do not like it. This Sunday they applauded endlessly – to the actors as well as Pařízek and Kamila who designed the costumes.
Jan Vitvar, Respekt, 23 October 2015