DIVADLO JE POLITICKÉ ZE SVÉ PODSTATY

V mezičase festivalového představení Elity a následné diskuse jsme si v zákulisí Moravského divadla krátce povídali s režisérem inscenace Jiřím Havelkou (hned vedle hasičského přístroje – jen tak pro jistotu). Od atmosféry panující v SND jsme se dostali až k (téměř) nevyhnutelné političnosti divadla a divokým kartám Divadelní Flory.

 

Šlo o vaši první spolupráci se Slovenským národním divadlem. Byla něčím specifická?

Specifická byla hlavně tím, že byla první a nikoho jsem tam neznal, ale také tím, že SND je obrovské divadlo. Zažil jsem přitom atmosféru jako v malém souborovém divadle. Celé to tak hezky zaklaplo, což jsem v tak velkém kolosu vůbec nečekal.

 

Elity jsou autorským projektem – jak tedy vypadal tvůrčí proces?

Dano Majling a Mirka Kičiňová (dramaturgové SND) mě nejdřív oslovili ke spolupráci. Pak jsme řešili možná témata, ale já jsem se teda moc nechytal na žádné slovenské kauzy z devadesátých let. Nakonec jsme našli styčnou plochu - (pro mě) Babiše, téma lidí, kteří se byli schopni adaptovat na normalizační systém a stejně ho pak přenést do úplně jiného politického zřízení - parlamentní demokracie. V tu chvíli to najednou začalo být zajímavé; když jsme viděli archivní materiály z Ústavu paměti národa nebo z Ústavu pro studium totalitních režimů a porovnávali to s rozhovory, které dávají dneska. Tam jsme s dramaturgy našli stejnou notu a začali připravovat text.

 

Setkali jste se s nějakou nevolí ze strany publika?

Nejsem na každé repríze a na premiéře se samozřejmě nic takového neobjevilo. Prý ale někteří lidé odcházejí. A prý přišel i Haščák, který je jednou z „našich“ postav – a zůstal až do konce. Slovenské národní divadlo je zvláštní. Všechna představení bývají plná, lidi vše přijímají hodně srdečně. Dramaturgie Romana Poláka s Danem Majlingem v Bratislavě jednoduše funguje. Uvádějí se věci, které skutečně reflektují současnost zajímavým divadelním způsobem.

 

Jak vnímáte Elity v kontextu letošního tématu Divadelní Flory Tekutá Evropa?

Petr Nerušil mi volal s nabídkou uvést Elity na DF, když ještě inscenace nebyla ani hotová. Ptám se ho, co blbne, že se to do MDO stejně nevejde. Jeviště SND má osmnáct metrů, a v té době ani nebylo jasné, jestli to náhodou nebude úplná hovadina. On ale říkal, že má vždycky jednu divokou kartu. Nabízel jsem mu inscenaci Pomník o Stalinově pomníku, kterou jsem dělal v Polsku ve Vratislavi. Petr ale odmítnul s tím, že chce svou jednu divokou kartu. Pak přijel na premiéru a asi mu to do tématu nějak zapadlo. Slovíčko „tekuté“ už je pro mě ale trochu jak slovíčko „alternativní“, Baumannem a reflexemi Baumanna už zprofanované. Ale rozumím, co tím Petr myslí. Dramaturgie festivalu je velmi dobrá.

 

Má divadlo povinnost být politické?

Já na tohle rád říkám – a už jsem to taky někde zmínil – že divadlo je politické ze své podstaty. Protože přijdou živí lidé, občané do nějakého fóra, kde vlastně nelze nebýt nepolitický. S političností je v nějakých kamenných divadlech možné hodně bojovat a dost ji upozadit. Ale politika ve smyslu občanské angažovanosti a chápání toho, v čem žijeme, bude prostě přítomná vždycky.

 

 

Jiří Havelka

Režisér, autor, herec a moderátor. Absolvent Katedry alternativního a loutkového divadla na DAMU, jejímž je od roku 2011 vedoucím. Pracoval na renomovaných scénách jako např. Studio Ypsilon, Dejvické divadlo, HaDivadlo, Divadlo Na zábradlí či Nová scéna ND. Jeho domovským souborem je Vosto5 (divákům Divadelní Flory dobře známý), pravidelně spolupracuje také s tanečním souborem VerTeDance, kde mj. vytvořil ceněnou inscenaci Korekce.