Instinktivní bboying

I zde na Floře nastala jedna opravdu neočekávaná festivalově netypická chvíle. (Díky) změně v programu jsme měli možnost pohovořit s tvůrci inscenace RISE UP v klidu a s časovou rezervou. Včerejší zrušené představení tedy kompenzujeme výživným rozhovorem s tvůrčím tandemem, choreografem Guilherme Miottem a bboyem Menno van Gorpem.

Jsi tanečník a choreograf. Dříve jsi vytvářel choreografie, ve kterých jste též účinkoval. Inscenace RISE UP je taneční sólo, nikoliv tvoje. Jaká je na choreografii práce pro druhého tanečníka?

Guilherme Miotto: Tančil jsem mnoho let, ale před několika lety jsem přestal, abych našel rovnováhu mezi svým tělem tanečníka a tělem tvůrce. Myslím si, že být tvůrcem vyžaduje schopnost odstupu a důsledné formulování svých myšlenek. Jako tanečník jsem byl úplně posedlý a pracoval jsem v podstatě dvacet čtyři hodin denně – během zkoušek, když jsem chodil ulicemi, ve sprše, před usnutím. Byl jsem nepřetržitě zaneprázdněný tancem a svým tělem. Je potřeba se umět naprosto otevřít a rozumět tomu, jak svoje myšlenky s tělem druhého tanečníka spojit. Určit mu takový směr, aby tvůrčí proces dostal smysl. To je pro mě odměna. Samotná výměna je tvorba. Kdybych tančil v choreografii sám, nebylo by to tak bohaté. Také je to otázka času. Pravidelně učím v Holandsku na univerzitě. Nelze pracovat na několika věcech současně a člověk si musí vybrat, jak investuje svou energii, která není neomezená.

S tanečníky pracuješ svou vlastní metodou tzv. instinktivní performance. V čem spočívá?

G. M.: Je to přístup založený na následování svého těla a fyzických impulsů. Stavba dialogu mezi myšlenkami a fyzickými akcemi, což se odrazí ve tvém jednání. Tělo a mysl se navzájem reflektují. Dostaneš nějaký nápad nebo impuls, který pošleš svému tělu, a to ti dá zpětnou vazbu.

Jak vypadá tato metoda v praxi?

Menno van Gorp: Metoda se zakládá na individualitě každého tanečníka. U každého přináší něco jiného. Samozřejmě, že je několik spojitostí. Je to těžké popsat. Musíš následovat svůj instinkt a tvé tělo musí být vždycky u toho. Nelze odtrhnout mysl a prožitek od těla.

Jak bys popsal svůj taneční jazyk?

M. v. G.: Taneční styl, kterým se zabývám, se správně nazývá bboying nebo breaking. Breakdance je komerční termín, naučíš se ho v každém studiu. Bboying jde mnohem hlouběji. Jedna z nejdůležitějších věcí je vytvořit si svůj vlastní pohybový slovník a své směřování. Existuje společný základ prvků, se kterým musíš pracovat a vytvořit si své vlastní. Musíš poslouchat své tělo, abys to dokázal.

Jaké je pracovat s bboyem v porovnání s jiným, „klasičtějším“ contemporary tanečníkem?

G. M.: Nelze to zobecňovat. Práce s každým tanečníkem i v rámci jednoho stylu je unikátní. V případě Menna jde o důkaz živého tance. To souvisí s jeho přirozeným talentem a disciplínou při tvorbě vlastního jazyka. Je pro mě odměnou, že se mohu dostat tak blízko jeho formě tanečního umění.

Jak konkrétně vypadala vaše spolupráce na projektu RISE UP?

M. v. G.: Pro mě to bylo něco opravdu speciálního. Musel jsem opustit své dosavadní zvyklosti a postupy. Poprvé, když jsem potkal Guilherma, řekl mi, že mám zkusit křičet jako jeskynní člověk, dělat neartikulované zvuky a následovat je svým tělem. To bylo hodně vzdálené od toho, co jsem dělal doposud. S Guilhermem jsem se cítil tak, že kdybych měl být nahý na jevišti, necítil bych žádný stud. Hodně spolupracujeme i na konceptu choreografie. Je to jako velká krabice s puzzle, které skládáme dohromady a zkoušíme, které k sobě patří. To zabere hodně času. Je to zkrátka nekonečný proces. Nikdy by nemusel skončit, ale v určitém momentu si musíme říct, že je potřeba pracovat už jen s tím, co máme.

G. M.: RISE UP mělo premiéru v roce 2015 a s Mennem se známe od r. 2012. Po první zkoušce jsem si doma pustil z ní dvouhodinový záznam a bylo mi jasné, že máme spoustu materiálu, na kterém můžeme dál pracovat. Předtím, než se ustálil koncept této inscenace, pracovali jsme na krátké taneční sekvenci, která trvala asi osm minut. Předváděli jsme ji na několika akcích. Poté jsme se věnovali jinému projektu, což byl duet. Teprve potom jsme začali konkrétněji pracovat na RISE UP. Strávili jsme hodně času hledáním inspirací a cesty k sobě navzájem. Vycházeli jsme i z výtvarného umění, např. ze série obrazů Men in the Cities Roberta Longo a z tvorby Francise Alÿse, který se věnuje smyslu individuality a ztrátě identity. Naše spolupráce spočívá v bohatém dialogu a výměně zkušeností.

Máš svá vlastní témata?

G. M.: Velmi mě zajímá vnitřní prožitek tanečníka. Když tělo ztvárňuje pocit. Nevytvářím společensky či politicky angažované eventy. Mnohem více mi jde o zachycení pnutí mezi duší a fyzičností, vztah materiálního a nemateriálního. Toho, co lze a co nelze vidět, a jak spolu tyto dva koncepty rezonují a ovlivňují se.

Jak vypadá taneční scéna v Nizozemí?

M. v. G.: Jsem hodně zaneprázdněný svými vlastními projekty, takže nemám moc času sledovat, co se děje na oficiální taneční platformě. Ale taneční scéna je obrovská. Možná ti můžu říct víc k pouliční a battle scéně, bboyingu, house dance, popu a dalším stylům. V Holandsku mají velkou tradici i kvalitu. Tvůrci jsou známí tím, že mají svůj individuální styl, a pak tvoří své vlastní divadelní věci.

G. M.: Máme v Holandsku pět velkých tanečních akademií vyššího vzdělání. Vyučují se zde různé styly. Přichází sem lidé z různých zemí světa. Máme koncentraci tanečníků různých kultur a tradicí a i tím je naše taneční scéna opravdu bohatá. To je velmi inspirující. Nizozemí je země s tanečním potenciálem. Pracujeme hlavně experimentálním způsobem práce, s fyzickým divadlem a různými technikami moderního tance. Velmi globální. Všichni se navzájem ovlivňují.

Existují nějaké hranice?

M. v. G.: Ve většině našich inscenací účinkují nazí lidé, takže si myslím, že dál už to jít nemůže.

G. M.: Samozřejmě, že existují hranice. Je to práce s výzvou. Je jedno, jestli pracuješ v Holandsku, nebo někde jinde. Cílem těchto prací je být odvážný, a když publikum není odvážné, tak to nefunguje. Hranice se vždy pojí s lidmi. Ve všech zemích je to odlišné, ale funguje to tak všude.

 

Guilherme Miotto

(*1979) Brazilský tanečník, choreograf a pedagog na Theatre Academy v Maastrichu. Na Divadelní Floře se objevil v roce 2009 jako performer v inscenaci T. †BERNADETTE.

Menno van Gorp

(*1989) Break boy a performer. V roce 2015 získal ocenění André Gingras Award. Mimo bbyoing též fotí a maluje, což jsou jeho hlavní inspirace i v taneční formě.