Fernando Belfiore
D3US/x\M4CHIN4
ÚT 16. 5. — 14.00 Konvikt / Divadlo K3
ST 17. 5. — 18.15 Konvikt / Divadlo K3
Deus ex machina – známý princip antického divadla, kdy boží zásah shůry vyřeší nakupené problémy – je pro Fernanda Belfiora výchozím bodem. Brazilský choreograf se ale od původního významu termínu odchyluje a rozřešení nenabízí, čímž zpochybňuje neochvějnost lidské kontroly ve společnosti. Hledá odpověď na otázku Kdo je onen „bůh ze stroje“, jenž kontroluje? Kdo komu slouží?
D3US/X\ M4CHIN4 je z části futuristické sci-fi a z části řecká tragédie. Současný rituál o vypořádávání se s technologiemi v úplně novém vesmíru, kde vedle sebe současně existuje budoucnost i minulost. Belfiore stvořil epickou báseň bohů a lidí, strojů a zvuků a světla.
Inscenaci produkuje společnost Dansmakers Amsterdam v koprodukci s Work Space Brussels za podpory ICK Amsterdam, Young Art Fund Amsterdam a Dansgroep Amsterdam.
režie a choreografie Fernando Belfiore
dramaturgie Mirijana Smolic
světelný design Wijnand Van der Horst
scénografie Nikola Knežević
zvuk Sne Martin Snider
výzkum a předešlé Goran Kusic
výzkumná fáze procesu Eva Susova, Tomislav Feller, Jordan Iffenildo
vnější oko Riccardo Guratti, Renee Copraij, Vincent Riebeek
umělecký kouč Suzy Blok
produkce Sanne Wichman / Dansmakers Amsterdam
PR zastoupení Lisette Brouwer, Lisa Reinheimer/ Dansmakers Amsterdam
premiéra 30. 9. 2016
70‘ bez přestávky
vytvořili a účinkují
Luna Eggers Matz, Rozemarijn de Neve, Maria Metsalu, Jija Sohn
Fernando Belfiore (1983) se narodil v Brazílii. Dnes žije v Amsterdamu. Dokončil studium divadla na EAD/USP (Veřejná univerzita v Sao Paolu) a přesídlil do Nizozemska, kde absolvoval na SNDO (School for New Dance Development). Zde od roku 2012 působí jako hostující učitel. Jeho absolventská práce The miserable thing (2011) byla nominová na ITS (Internatonal Theatre School) Choreography Award a získala cenu za nejlepší režii na ACT Festivalu v Bilbau. Díky sólu Al13FB<3 byl Aerowawes vybrán mezi 20 nejslibnějších začínajících choreografů. Loňský rok v Rio de Janeiru reprezentoval Nizozemsko v taneční části kulturního programu před Olympijskými hrami.
Nosným prvkem jeho děl je tělo, primitivní a zranitelné, uváděné do kontrastu se směsí popu a masové kultury. Každý z projektů nabízí diváku různorodou zkušenost, neboť inspiraci čerpá z rozličných témat a využívá experimentální metody tvorby. Jeho práce jsou intenzivní, stylizované, vizuální a radikální.
