David Zábranský
HEREC A TRUHLÁŘ MAJER MLUVÍ O STAVU SVÉ DOMOVINY
Studio Hrdinů Praha
ST 17. 5. — 20.00 Moravské divadlo
Co je Česko? Kde začíná a končí? Kdo v něm chce žít? Kdo nese vinu za nechuť Majera a jemu podobných k Česku? Současný prezident? Kontroverzní titul Studia Hrdinů klade otázky, na něž nedává odpovědi.
Společensko-politická hra spisovatele Davida Zábranského, která se inspiruje Handkeho mluvenými hrami i Bernhardovými sarkastickými dramolety o rakouské vlasti, nabízí polemiku o smyslu české národní identity. Provokativní teze o domovině tuale v hodinovém monologu pronáší herec, truhlář a hipster Stanislav Majer, vůči kterému (a lidem jeho typu) setext vymezuje. Majer postavu v souladu se svými osobními postoji shazuje, což Zábranský ironicky předpovídá – kruh se tak uzavírá. Z inscenace se stává furiantská přetlačovaná, čí že to pravda zvítězí nad předsudky a nenávistí.
Stanislav Majer za svůj sólo výstup obdržel Cenu divadelní kritiky za Mužský herecký výkon 2016.
režie Kamila Polívková
kostýmy Adriana Černá
hudba Ivan Acher
dramaturgie Jan Horák
výprava a světelný Antonín Šilar
asistent režie Ondřej Štefaňák
asistent výpravy Františka Králíková, Mariana Montenero, František Průša
premiéra 16. 9. 2016
75‘ bez přestávky
hrají Stanislav Majer, Lidé typu Majer
Zhruba hodinu a půl trvající monolog z mnoha stran ohledává a svérázně definuje příběh a postavení naší domoviny, jejího lidu a „lidí typu Majer“, což je terminus technicus pro označení „domněle hlubokých umělců a kulturních lidí“, kteří mimo jiné nechápou prezidenta Zemana a hlavně nejsou schopni silného myšlení o domovině. (…)
Majerova gesta a intonace jemně ironizují typický projev Zábranského a hercova hruď, dostatečně dlouho nahá na to, aby dámy mohly obdivovat a muži závidět, je stejně tak odkazem k rafinovanému intelektuálnímu exhibicionismu spisovatelovu jako k seriálové popularitě Stanislava Majera.
Marie Reslová, iHNED.cz, 19. 9. 2016
(Zábranský, Polívková, Majer) vytvořili inscenaci, která kromě mnohovrstevnaté ironické hry nabízí politickou disputaci vedenou výsostně divadelními prostředky, tedy něco, co českému divadlu žalostně chybí. Navíc je to disputace, která nemá předem určeného vítěze a která diváky nutí – což je na celé věci nejcennější – pořádně se zamyslet nad formulací svých vlastních (proti)argumentů.
Vladimír Mikulka, Divadelní noviny.cz, 17. 10. 2016
Ještě o patro výš, co se ironie týče, posouvá Zábranského text sebejistá interpretace Stanislava Majera. Režisérka Kamila Polívková ponechává protagonistovi večera maximální prostor pro moderní, minimalistickou hereckou akci, staví ho na prázdné jeviště před dlouhou zeď, k dokreslení atmosféry jí stačí pouze dvě výmluvné rekvizity: cestovní kufr na kolečkách jako symbol možného odchodu a zavěšené dudy reprezentující tylovskou upomínku tuzemských tradic.
Saša Hrbotický, Aktuálně.cz, 20. 9. 2016
„Majerovské monodrama“ se může stát unikátní kapitolou v dějinách zdejšího politického divadla.
Marta Harasimowicz, Nový prostor, 4. 10. 2016
Kamila Polívková (1975) vystudovala scénografii na JAMU v Brně (1998–2004). Od roku 1996 vytvořila kostýmy a scénografie k desítkám inscenací v Čechách (např. Husa na provázku Brno, ND Brno, ND Praha, Divadlo Petra Bezruče Ostrava, HaDivadlo, Činoherní studio Ústí nad Labem, Švandovo divadlo Praha) i v zahraničí (spolupráce s Dušanem D. Pařízkem: Salzburger Festspiele, Deutsches Theater Berlin, Deutsches Schauspielhaus Hamburg, Schauspielhaus Zürich, Theater Bremen či Burghteater Wien).
V letech 2004–2012 jako scénografka působila v Pražském komorním divadle (např. Vodičkova-Lazarská, Světanápravce, Utrpení knížete Sternenhocha, Proces, Nadváha, nedůležité: Neforemnost, Snílci). Zde také režijně debutovala titulem Hrdinové jako my (2009), následovaly Víra, láska, naděje (2010) a Sam (2012).
V současnosti působí jako kmenová režisérka Studia Hrdinů: Den Opričníka a Mileniny recepty (obě 2013), Říše zvířat (2014), Skugga Baldur a Herec a truhlář… (obě 2016). Na scéně Schauspielahus Zürich inscenovala pro festival Transit hru Precious (2014). V roce 2015 zaujala titulem Vévodkyně a kuchařka (Reduta Brno). V červnu má v HaDivadle premiéru její adaptace románu Petry Hůlové Macocha (2017).
