Menu

    St 11. 11. 2020 19:00-21:30 | Moravské divadlo

    Federico García Lorca DŮM BERNARDY ALBY Moravské divadlo Olomouc

    slavnostní zahájení festivalu
    Konfrontace svobodné volby, autenticity a touhy po volnosti s měšťanskou morálkou a konvencemi starého řádu v inscenaci stěžejního dramatu levicového španělského básníka. Režie: Janka Ryšánek Schmiedtová
    beseda po představení

    foto Daniel Schulz

    Olomoucká inscenace nabízí opravdu pozoruhodný vhled do ženské duše.
    JANA SOPROVÁ, DIVADELNÍ NOVINY, 5/2020

     

    Vrcholné dílo španělského dramatika Federica Garcíi Lorcy Dům Bernardy Alby, dokončené krátce před autorovou násilnou smrtí v roce 1936, je esencí zvrácených morálních principů, kdy vlastní hrdost a slepá víra v tradici je nadřazena jakémukoli emočnímu prožitku. Hra původně pojednává o touze po svobodě a o „hledání cesty ven“, ze světa pevných konvencí a rodových povinností.
    Režisérka Janka Ryšánek Schmiedtová se, v uměleckém tandemu s dramaturgyní Annou Saavedrou, vyhnula pouhému převyprávění tragédie doby dávno minulé a drama pro Moravské divadlo razantně adaptovala s cílem předestřít příběh, který je pro diváka tematicky stále aktuální. Inscenace nese univerzálnější poselství o ženském údělu v rámci izolovaného společenství, kde se tyran i oběť částečně snoubí v nitru každé z postav. Její tíživou atmosféru podtrhuje i hudební aranžmá, jehož autorkou je osobitá skladatelka a výtvarnice Vladivojna La Chia, jejíž novátorský přístup dodává inscenaci další rozměr.

     

    námět a režie Janka Ryšánek Schmiedtová
    překlad Antonín Přidal
    námět a úprava Anna Saavedra
    dramaturgie Michaela Doleželová
    hudba Vladivojna La Chia
    scéna a kostýmy David Janošek
    pohybová spolupráce Martina Krátká

    premiéra 24. 1. 2020

    osoby a obsazení
    matka Bernardy Naděžda Chroboková-Tomicová
    Bernarda Vladimíra Včelná
    Poncia Ivana Plíhalová
    Žena ve smutku Natálie Tichánková
    Angustias Jana Posníková
    Martirio Vendula Nováková
    Adéla Daniela Klevetová
    Magdalena Barbora Dobišarová j. h. / Bára Vidomská j. h.
    Amélie Dominika Hrazdílková j. h. / Petra Schovánková j. h.

     
    Janka Ryšánek Schmiedtová (1983) studovala obor činoherní režie na JAMU (ateliér Petra Oslzlého a Ivo Krobota), odkud vyjela i na dvě zahraniční stáže – do Lisabonu a skotského Glasgow. V roce 2008 absolvovala inscenací Eva, Eva!, která byla odvážnou aktualizací dramatu Gabriely Preissové Gazdina roba. Doposud režírovala v Národním divadle v Brně, Národním divadle moravskoslezském, HaDivadle, Městském divadle Zlín, Divadle Radost, Divadle J. K. Tyla v Plzni nebo Bratislavském bábkovém divadle. Mezi lety 2015–2019 zastávala funkci umělecké šéfky Divadla Petra Bezruče, kde uvedla mj. své významné inscenace Zapomenuté světlo (2018), Heda Gablerová: Teorie dospělosti (2019) či Maryša v hlavní roli s Pavlou Gajdošíkovou, jež byla za svůj mimořádný jevištní výkon odměněna Cenou divadelní kritiky 2018 a užší nominací na Cenu Thálie. Její díla jsou často společensky angažovaná, dotýkají se otázek jinakosti či genderové problematiky.
    Pravidelně spolupracuje s dramatičkou a dramaturgyní Annou Saavedrou, mimo jiné i na projektu divadla v sociální akci PASO A PASO – Cesta zraněného bojovníka, který se zabýval situací mladých lidí z dětských domovů. Umělecký záběr Janky Ryšánek Schmiedtové se neomezuje pouze na činoherní režii – je také autorkou několika divadelních her, např. Syndrom vztahu, Vzpoura nevěst anebo Fridy. Po Lorcově tragédii nastuduje v této sezóně se všemi soubory Moravského divadla Olomouc románovou kroniku Viléma Mrštíka Rok na vsi.

    Moravské divadlo Olomouc (MDO) patří k nejstarším divadelním budovám u nás (otevřeno 1830). Současný ředitel třísouborového divadla David Gerneš se od roku 2018 snaží repertoár MDO tematicky přiblížit i mladším divákům a vzbudit výraznější odezvu ze strany odborné veřejnosti.
    V polistopadovém vedení činohry se vystřídala řada osobností – mj. Karel Nováček, Peter Gábor, Václav Klemens či Roman Groszmann. Spolupráce s Univerzitou Palackého vedla ke vzniku studia Hořící žirafy (1994–2003) spojeného s dramatikem Davidem Drábkem. Za šéfování Michaela Taranta a dramaturga Milana Šotka (2010–2016) se činoherní soubor generačně obměnil a repertoárově emancipoval, např. Glaserova režie Schimmelpfennigovy hry Arabská noc získala Cenu Josefa Balvína 2012. Od roku 2016 stojí v čele činoherního souboru autor divácky úspěšných komedií Roman Vencl.
    Baletní sekci vede od ledna 2019 dlouholetý první sólista baletu Národního divadla v Praze Michal Štípa, který po devíti letech ve funkci nahradil Roberta Balogha. V roce 2017 získala primabalerína Yui Kyotani Cenu Thálie za svůj výkon v roli Kitri v inscenaci Don Quijote.
    Soubor opery a operety pod taktovkou dirigenta Miloslava Oswalda uvádí klasické i objevné tituly – mj. Pololáníkovu operu Pád Antikrista v režijní úpravě J. A. Pitínského, jež získala Cenu Divadelních novin v kategorii Hudební divadlo roku 2014/15. Za ztvárnění Falstaffa ve stejnojmenné inscenaci Verdiho opery v režii Andrey Hlinkové obdržel basista Jiří Přibyl Cenu Thálie 2014.
    V roce 1996 inicioval tehdejší ředitel Václav Kožušník vznik Divadelní Flory – projektu, který se z oblastní přehlídky moravských vícesouborových divadel vyprofiloval do podoby jednoho z nejprestižnějších středoevropských festivalů, jenž každoročně na programu uvádí také aktuální tvorbu Moravského divadla: z posledních let jsou to např. interpretace her Arabská noc, Kámen a Bouře, adaptace románových předloh Mistr a Markétka a Nebezpečné známosti či operní opusy Pád Antikrista a Řecké pašije.

     

    foto Daniel Schulz

za podpory:

pořadatel: v partnerské spolupráci:

generální mediální partner: hlavní mediální partneři: