Menu

    Pá 13. 11. 2020 11:30-12:30 | Konvikt – atrium

    Vizitka: Lucie Trmíková

    Osobnost loňské Flory – jedna z nejrespektovanějších českých hereček a autorek – v profilovém fokusu Českého rozhlasu Vltava a moderátorky Veroniky Štefanové.
    volný vstup

    foto Ondřej Hruška
     
    Charismatická herečka a respektovaná scenáristka Lucie Trmíková (1969) propůjčila tvář loňské Divadelní Floře. K jejím výrazným profesním úspěchům patří angažmá v Činoherním klubu (1991–1996) či Divadle Komedie (1996–2001), kde za svůj výkon v dramatu Terezka Lenky Lagronové získala Cenu Alfréda Radoka 1997. Další nominace na Cenu divadelní kritiky si vysloužila za ztvárnění ústředních ibsenovských ženských postav v režiích svého profesního i životního partnera Jana Nebeského: Rity (Eyolfek, 2013) a Hedy (Heda Gablerová, 2016; obě v Divadle v Dlouhé); šlo o pokračování ibsenovské linie – ztvárnila už roli Fridy (John Gabriel Borkman, 1995) a Hildy (Stavitel Solness, 1999; obě v Divadle Komedie).
    Jako scenáristka vytvořila řadu divadelních i televizních scénářů, působí v rozhlase. Ve většině adaptací svých textů Lucie Trmíková sama vystupuje, nyní pod hlavičkou spolku Jedl (zkratka křestních jmen Jenda Nebeský, David Prachař, Lucie Trmíková). Její zaujetí látkou, niterný čtenářský prožitek, ale zároveň ironický odstup se v jevištních adaptacích kongeniálně snoubí s Nebeského režijním gestem. Podle divadelního kritika Josefa Mlejnka jejich společná tvorba ústí v „metafyzické divadlo, které zjevuje věci za tím, co je viditelné, a to za velkého fyzického nasazení“.
    Na divadelní prkna přináší svébytné autorské výpovědi, jimž je vlastní prolínání uměleckých druhů i žánrů. Podle Trmíkové scénářů a v Nebeského režii pod hlavičkou Jedlu dosud vznikla mj. jevištní díla Peklo – Dantovské variace (2014), Dvojí domov / z Čepa (2015), Miluji tě jak po smrti (2016), Reynek / Slova a obrazy z Petrkova (2017) nebo Zahradníček / Vše mé je tvé (2020). Výraznou stopu v českém divadelním prostředí zanechala volná trilogie MédeiaPustina a Soukromé rozhovory (všechny 2018), která Trmíkové vynesla jak Cenu Thálie, tak i Cenu Divadelních novin 2019 za Herecký výkon sezóny bez ohledu na žánr.

     

    Veronika Štefanová (1984) patří k výrazným hlasům kulturní publicistiky na Českém rozhlase. Absolvovala divadelní vědu a bohemistiku na Univerzitě Palackého a poté studium divadelní vědy na Univerzitě Karlově v Praze, které úspěšně zakončila doktorátem v roce 2016. Kromě činohry se dlouhodobě zaměřuje na současný tanec a nový cirkus, který studovala v Paříži (Sorbonne Nouvelle) a v Montrealu (École nationale de cirque) a kterému se nadále odborně věnuje. V roce 2010 spoluzakládala první českou cirkusovou knihovnu v centru pro nový cirkus Cirqueon a později také novocirkusový online magazín. V roce 2018 pořádala v Praze konferenci Circus and Its Others, dosud největší setkání odborníků na cirkusová umění v české historii.
    V současné době působí na pozici redaktorky kulturních rubrik rozhlasové stanice Čro Vltava. Pro pořad Mozaika točí reportáže, rozhovory a seriály nejen o divadle, ale také architektuře a kulturních fenoménech. Je také jednou z autorek podcastu Akcent zaměřeného na kulturní politiku, provoz a oblast scénických umění. Moderuje pořad Vizitka a ArtCafé a také veřejné diskuze v rámci divadelních festivalů a jiných kulturních akcí.
    Své kritické texty poprvé publikovala v rámci Zpravodaje Divadelní Flory.

     

    Konvikt = Umělecké centrum Univerzity Palackého v Olomouci

      

za podpory:

pořadatel: v partnerské spolupráci:

generální mediální partner: hlavní mediální partneři: