PROTI ZDI
Hluboká, ironická a jízlivě zábavná sonda do života lepší společnosti v dramatizaci pozdního románu skandálního a nepohodlného enfant terrible rakouské literatury, po jehož vydání následovalo několik žalob za nactiutrhání… Režie: Jan Mikulášek

režie Jan Mikulášek

překlad Marek Nekula
dramatizace Dora Viceníková, Jan Mikulášek
dramaturgie Dora Viceníková, Petr Štědroň
scéna a kostýmy Marek Cpin

 

hrají
Auersberger Jakub Žáček
Auersbergerová Magdaléna Sidonová
Thomas Honza Hájek
Joana Johana Matoušková
Billrothová Jana Plodková
John Václav Vašák
Obchodnice Dita Kaplanová
Herec Petr Jeništa

premiéra 16. a 17. března 2018  

 

České uvedení Mýcení předkládá sugestivní obraz životů výlučně orientovaných na sebe. Celkovým zkomorněním, sevřenou formou a redukcí postav se podařilo i pocitově vyjádřit často tak hořkosměšnou atmosféru domácích poměrů, která se zdaleka netýká jen divadla.
Jana Machalická, Lidovky.cz, 24. 3. 2018

Režisér Mikulášek vede herce k ironizující nadsázce a s postupem večera − a vypitého alkoholu − až divoké grotesce, což jsou polohy, které současné Divadlo Na zábradlí umí. Nepatřičnou závažností, se kterou pronášejí své „myšlenky“, se postavy samy neustále shazují a velice vtipně upozorňují na frázovitost a nepůvodnost všeho, co říkají.
Ester Žantovská, Aktuálně.cz, 21. 3. 2018

 

(…) po většinu klidný a ztišený projev cynismu Jana Hájka (Thomas) je fascinující, dojemný ve své malosti (a to opravdu není jen fráze náhodně vybraná) je samožerný herec Národního divadla Petra Jeništy, Jakub Žáček a Magdalena Sidonová jako hostitelé Auersbergerovi bez nadsázky ztělesňují směšný snobismus. A především – Joana Johany Matouškové je přítomná pouze skrze tělo, které by se už mělo rozkládat v rakvi. Fyzický projev i pochroumaný tanec a pantomima jsou v podání Matouškové brilantní.
Lenka Dombrovská, Divadelní noviny, 3. 4. 2018

 

Jan Mikulášek (1978) se po nedokončených studiích režie na JAMU stal šéfem divadla Polárka Brno, následně i Divadla Petra Bezruče Ostrava (2005–2007), kde realizoval řadu výjimečných titulů (Tři sestry, Zběsilosti v srdci). V roce 2007 začal působit na volné noze, u Bezručů ale nadále hostoval (Evžen Oněgin, 1984, Divoká kachna, Na Větrné hůrce), stejně jako v NDM Ostrava (Královna Margot, Gottland) či v Huse na provázku (Hamlet). Velkou pozornost zaznamenaly jeho inscenace v brněnské Redutě – Elementární částice, Korespondence V+W, Europeana či Zlatá šedesátá. V roce 2013, kdy umělecký šéf Reduty převzal vedení Divadla Na zábradlí, se zde Mikulášek stal kmenovým režisérem a vytvořil tituly Šedá sedmdesátá (2013), Cizinec a Požitkáři (2014), Doktor Živago a Hamleti (2015), Posedlost (2016), AnderSen (2017) a Mýcení (2018). V Národním divadle interpretoval Spalovače mrtvol (2016) a Maryšu (2017). Mikuláškovy režie jsou – zejména díky stylizovanému herectví, groteskní nadsázce a výjimečné práci s výtvarnou i hudební složkou – vysoce ceněny odbornou kritikou i diváky. Ve svém režijním rukopisu, který je rozpoznatelný hrou s kontextem a s asociacemi na zvolené téma, nezapře inspiraci filmovým jazykem. Vedle režie se skládá scénickou hudbu a vyučuje na DAMU. Tvorba Jana Mikuláška je na festivalu Divadelní Flora systematicky reflektována, v roce 2012 byl do programu přehlídky zařazen tematický blok pěti jeho inscenací.

Divadlo Na zábradlí Praha už záhy po svém vzniku (1958) patřilo díky působení režiséra Jana Grossmana a dramatika Václava Havla k líhním českého absurdního divadla. Za normalizace zde našli azyl režiséři české nové vlny, kterým byla znemožněna filmová práce, např. Jiří Menzel, Jaromil Jireš a zejména Evald Schorm. V roce 1993 odstartovala éra režiséra Petra Lébla, po jehož tragické smrti v roce 1999 jej ve funkci nahradil David Czesany a v roce 2003 pak dramatik a režisér Jiří Pokorný. Od sezony 2013/2014 se vedení divadla ujal bývalý umělecký šéf brněnské Reduty Petr Štědroň, s dramaturgyní Dorou Viceníkovou, režisérem Janem Mikuláškem a scénografem Markem Cpinem, kteří do repertoáru přenesli obnovené premiéry úspěšných brněnských titulů (Korespondence V+W, Europeana, Zlatá šedesátá, Nenápadný půvab buržoazie, Anna Karenina a Kabaret Kafka). Dramaturgie se ubírá cestou původních autorských inscenací (Požitkáři, Posedlost, Hamleti, Velvet Havel, AnderSen), dramatizací románů (Doktor Živago, Cizinec) a radikálních interpretací klasiky (Báby, Macbeth). Ke spolupráci byli mimo jiné přizvání režiséři J. A. Pitínský, David Jařab, Jiří Havelka a výrazní tvůrci mladé generace jako Jan Frič, Anna Petrželková či Miloš Orson Štědroň. Divadlu se vždy dostávalo značného uznání doma i v zahraničí, triumfovalo mj. v Cenách divadelní kritiky za rok 2014, kdy za kabaret Velvet Havel bodovalo ve všech osmi kategoriích. Zábradlí je pravidelným hostem Divadelní Flory, která v roce 2015 v rámci programového bloku Profil: Divadlo Na zábradlí uvedla reprezentativní průřez aktuální tvorbou této významné české scény.