Menu

    So 18. 5. 2019 19:30-20:50 | S-klub

    vstupenky

    Thomas Stearns Eliot – Lucie Trmíková PUSTINA Divadelní spolek Jedl & 420PEOPLE

    ŠEPOTY A VÝKŘIKY
    Meditace o bytí v čase a nemožnosti zachytit přítomný okamžik. Scénické oratorium pro herečku, herce, kontraaltistu, dva tanečníky, klavíristu a psaltérium. Šepoty i výkřiky nejvýznamnějšího představitele anglofonní poezie první poloviny 20. století zhmotněné v osobitý gesamtkunstwerk režiséra Jana Nebeského.
    BESEDA po představení

    režie a scéna Jan Nebeský
    choreografie Václav Kuneš
    scénář Lucie Trmíková
    hudba Martin Dohnal
    kostýmy Petra Vlachynská

    hrají Lucie Trmíková, Petr Jeništa, Jan Mikušek
    tančí Filip Staněk, Lukáš Nastišin / Václav Kuneš (420PEOPLE)

    premiéra 18. 10. 2018


    Tématem dalšího z řady originálních divadelních projektů spolku Jedl je opouštění. Navazuje v něm na spolupráci s taneční skupinou 420PEOPLE, s níž nechali diváky zakusit už Dantovo Peklo (na Divadelní Floře 2015). Ústřední dvojici (Lucie Trmíková a Petr Jeništa) v jejich partnerských přích, litanických nářcích i subtilním rozjímání hudebně doprovází klavírista Martin Dohnal a kontratenorista Jan Mikušek.
    Fascinující dílo T. S. Eliota, konkrétně sbírky Pustina (1922) a Čtyři kvartety (1943) tematizující nemožnost zachytit přítomný okamžik, inscenátoři doplňují o úryvky ze starozákonní knihy Kazatel. Snaha o uchopení transcendentálního tématu se ale netopí v patosu, naopak překvapí hravostí až dadaistickou, čemuž napomáhají kostýmy „dvorní“ scénografky Jedlu Petry Vlachynské. Věrni přesvědčení, že divadlo je rituál, směřují tvůrci k mnohovrstevnatému divadelnímu tvaru, kombinují tělesnost s duchovností, mužské s ženským, expresivitu s kontemplací. Na mysl i smysly brnkající performance tak v mnohém připomene Nebeského ceněný opus Deník zloděje, který uchvátil i diváky loňské Divadelní Flory.
     


    „Magická síla poezie v řeči divadla, zdařilý pokus o Gesamtkunstwerk.“
    JOSEF MLEJNEK, ANKETA K CENÁM DIVADELNÍCH NOVIN, 7. 1. 2019

    „Oslnivá fragmentárnost předlohy, jejíž části se přes sebe až živelně přelévají, jako by byla stvořená pro Nebeského bezbřehou obrazotvornost.“
    JANA MACHALICKÁ, LIDOVÉ NOVINY, 22. 10. 2018

    „Pustina je silná věc. Intenzivní, duchovní. Je vzýváním podstat ve světě plném ruchů a vzruchů, rušení a vyrušování. Je výzvou k setkání. Je obrazem moderního člověka, bytosti zmítané, jež neví, co se sebou a jak vydržet s druhými.“
    JOSEF CHUCHMA, ČT ART, 1. 11. 2018

    „Oba herci jsou bez nadsázky skvělí, tak jemnou a přesnou práci s textem na českých jevištích vídáme málokdy. Dokáží zprostředkovat slovo básníka tak, že se přihlížejícímu tají dech nad jeho krásou (…)“
    JAN KERBR, MAGAZÍN UNI, 12/2018

     

     

    Jan Nebeský (1954) je nejen v kontextu českého divadla jedinečným režisérem s nezaměnitelným scénickým rukopisem. Absolvoval studium režie na DAMU. K jeho nejvýznamnějším pracím patří inscenace Ibsenových her Přízraky (1988), John Gabriel Borkman (1995), Stavitel Solness (1999) či Cenou Alfreda Radoka ověnčená Divoká kachna nastudovaná se souborem Divadla v Dlouhé (2005), kde později uvedl také Eyofka (2013) a Hedu Gablerovou (2016). Jan Nebeský pro české divadlo objevil rakouského autora Ernsta Jandla, když v Divadle Komedie nastudoval hru Humanisté (2007) či v Divadle Na zábradlí proslulou inscenaci hry Z cizoty, jež získala Cenu Alfréda Radoka 2004.
    Vedle zmíněných inscenací Z cizoty a Eyolfek měli diváci Divadelní Flory postupně v letech 1999, 2009 a 2011 možnost zhlédnout autorskou trilogii inscenačního týmu Nebeský–Prachař–Fajt, která sledovala linii velkých postav evropské literatury v konfrontaci se zásadními uměleckými tématy: Hamlet part II, Neúplný sen (Faustovská vize 22. století) podle F. Pessoy a konečně NoD Quijote inspirovaný grafikem B. Reynkem. V této linii režisér pokračuje se spolkem Jedl.

    Vedle toho pohostinsky režíruje v kamenných divadlech, např. jeho Nora v Divadle pod Palmovkou byla ověnčena Cenou Divadelních novin a Tereze Dočkalové přinesla Cenu Thálie 2017. V Cenách divadelní kritiky 2017 pak triumfovala hned třikrát Nebeského inscenace Deník zloděje – patří jí tituly Inscenace roku, Hudba roku pro skladatele Martina Dohnala a Mužský herecký výkon pro Miloslava Königa, jenž získal také Cenu Divadelních novin za Herecký výkon sezóny 2016/17.

    Oba oceněné tituly uvedla loňská Divadelní Flora.

     

    Charismatická herečka a respektovaná scenáristka Lucie Trmíková (1969) – tvář letošní Flory – vystudovala herectví na DAMU. Jako členka Činoherního klubu (1991–1996) se pracovně potkala mj. s režiséry Ladislavem Smočkem, Ivo Krobotem či Janem Nebeským, který se stal jejím partnerem nejen tvůrčím, ale i životním. Také angažmá v Divadle Komedie (1996–2001) bylo úspěšné – např. za roli Terezky v Terezce Lenky Lagronové získala Cenu Alfréda Radoka 1997. Další nominace na Cenu divadelní kritiky si vysloužila za ztvárnění ústředních ibsenovských ženských postav v Nebeského režiích v Divadle v Dlouhé: Rity (Eyolfek, 2013) a Hedy (Heda Gablerová, 2016); šlo o pokračování ibsenovské linie – ztvárnila už roli Fridy (John Gabriel Borkman, 1995) a Hildy (Stavitel Solness, 1999; obě Divadlo Komedie).
     
    Jako scenáristka vytvořila řadu divadelních i televizních scénářů, působí v rozhlase. Ve většině adaptací svých textů Lucie Trmíková sama vystupuje, nyní pod hlavičkou spolku Jedl. Část její dramatické produkce tvoří duchovní témata (Reynek, Čep, Matka Tereza) a filosofické texty (Simone Weil), část světová klasika (Dante, T. S. Eliot, Shakespeare) i díla méně známých autorů (Gert Hofmann, Else Lasker-Schüllerová). Její zaujetí látkou, niterný čtenářský prožitek, ale zároveň ironický odstup se v jevištních adaptacích kongeniálně snoubí s Nebeského režijním gestem. Ústy divadelního kritika Josefa Mlejnka jejich společná tvorba ústí v „metafyzické divadlo, které zjevuje věci za tím, co je viditelné, a to za velkého fyzického nasazení“.

     

    Tvůrčí tandem Lucie Trmíková (autorka, scenáristka, dramaturgyně, herečka) – Jan Nebeský (režisér, scénograf) doplněný o Davida Prachaře (herec a režisér) zosobňují již přes desetiletí nezaměnitelnou, renomovanou značku, která teprve v roce 2011 dostala jméno – Divadelní spolek Jedl (zkratka křestních jmen Jenda, David, Lucie). Na divadelní prkna přináší svébytné autorské výpovědi, jimž je vlastní prolínání uměleckých druhů i žánrů. Podle scénářů Lucie Trmíkové a v režii Jana Nebeského pod hlavičkou Jedlu dosud vznikla jevištní díla Peklo – Dantovské variace (2014), Dvojí domov/Z Čepa (2015), Miluji tě jak po smrti (2016), Reynek / Slova a obrazy z Petrkova (2017) či volná trilogie Médeia, Pustina a Soukromé rozhovory (všechny 2018). Ke stálým spolupracovníkům této divadelní „svaté trojice“ patří hudebníci Pavel Fajt, Jan Šikl a Martin Dohnal, kontratenorista Jan Mikušek či taneční skupina 420PEOPLE.

    foto: Zuzana Lazarová