Bure burata. Baril de poudre.

scénář
D. Dukovski, G. Paskaljevič,
F. David, Z. Andrič
kamera
Milan Spasič
hudba
Zoran Simjanovič

hrají
N. Ristanovski, N. Glogovac, M. Manoljovič,
M. Urosevič, B. Diklič, D. Nikolič,
M. Banjacová, D. Stojkovič, N. Milovanovič,
A. Berček, L. Ristovski, V. Brajovič,
M. Karanovič, D. Jovanovič aj.

Režisér Goran Paskaljević se řadí mezi příslušníky tzv. pražské školy jugoslávského filmu – na přelomu šedesátých a sedmdesátých let studoval na pražské FAMU (pod vedením Elmara Klose).
Ve svém díle Sud prachu se Paskaljević zaskvěl ve vrcholné formě. Námětem pro snímek se stala stejnojmenná divadelní hra Dejana Dukovského. Na otázku, o čem Sud prachu je, odpovídá režisér Paskaljević následovně: „Tématem filmu je naše trápení (...) jako Jugoslávec srbského původu jsem cítil potřebu vyjádřit na příběhu obyčejných lidí stav své mysli i mysli svého národa, který dodnes žije pod tíhou embarga, o němž se mlčí, ale které oslabuje nejen celou zemi, ale zejména ožebračuje ty chudé.“ Kdo by hledal v Sudu prachu jednoznačný návod jak pochopit válečnou tragédii Jugoslávie, bude zklamán. Paskaljević s až mrazivou přesvědčivostí vykreslil výbušnou balkánskou povahu, která velí napřed jednat a až pak se ptát – pokud je koho...


V České republice byl Sud prachu uveden poprvé na 34. ročníku MFF v Karlových Varech v roce 1999 a ještě před uvedením byl snímek vzdáleně přirovnáván ke Kusturicově Undergroundu. Podobnost je ovšem jen čistě tematická; tam kde Kusturica volí fantaskní podobenství, tam Paskaljević nasazuje temně civilní tón (celý děj filmu se odehraje během jediné noci) a banální výjevy ze života několika postav – které ovšem vždy skončí výtryskem brutálního násilí či ponížení – pak v závěru vrcholí jedním z nejvýmluvnějších filmových obrazů nejen o balkánské válce, ale o všech konfliktech, jež jsou stejně absurdní jako logické...