Milí přátelé a příznivci múzy Thálie,
říká se, že sedmička je šťastné a magické číslo. Letošní ročník Divadelní Flory je sedmým v pořadí, a tak má do vínku vloženu i naději, že bude ročníkem nejen šťastný, ale i magickým. Olomouc sama o sobě je místem s neoddiskutovatelným kouzlem a když se k historii tohoto města přidá i trocha krásného umění, máme velkou naději zažít něco mimořádného. Celých pět dní budeme mít tu výjimečnou možnost prožít v symbióze s divadlem. S uměním, které po staletí zkoumá podstatu člověka i život sám.
Dobrou tradicí festivalu, jenž si bez nadsázky může říkat mezinárodní, je snaha organizátorů vdechnou svému dítku nějaké motto, kterým by se po celou dobu svého krátkého života mohlo řídit. To letošní zní Síla moci a moc bezmoci. Máme tedy reálnou možnost potkat na prknech Moravského divadla, v prostorách Tereziánské zbrojnice či v Divadle hudby směšného Tartuffa, úskočného Richarda, rozpolceného Myškina, čekajícího Mundstocka, tragického Oidipa a mnohé další. Prožít si Apokalipsu na živo, zahrát si s Chaplinem, potkat se Na cestě mezi Moskvou a Petuški, sledovat zda zvítězí Zločin nebo trest a jak dopadne král Jindřich. A protože Divadelní Flora by bez filmů nebyla úplná, jsou na letošek připravené pikantní lahůdky světové produkce - Vlakem života počínaje a Tarkovského Stalkerem konče. Čekají nás dny plné pohody a silných zážitků. Doufejme, že počasí bude milostivé, přes den nás neupeče, ale dostatečně vyhřeje Zbrojnici na noční produkce. Pojďte tedy s námi pomoci hercům popotáhnout Tespidovu káru kousek dál. Jste srdečně zváni na všechna představení, držme si palce, ať vše dobře dopadne a hercům „Zlomte vaz!“.

Vaše redakce

Námestie – osudové setkání
(Divadlo Andreja Bagara, Nitra – Ludmila Razumovská: Námestie)

Slovenské Divadlo Andreja Bagara z Nitry představí poutavou komorní inscenaci koncipovanou jako herecký koncert dvou hereckých osobností (Adela Gáborová a Jozef Dóczy). Hra pojednává o dvou opuštěných starších lidech, kteří se náhodou „najdou“ na náměstí, kde hledají nedopalky cigaret, zbytky jídla, ztracené ošacení… Ve skutečnosti však chtějí najít upřímný pohled, chápavé slovo nebo porozumění někoho druhého, blízkého. Zlosti, hněvu, lítosti a opovržení zažili už přesmíru a nyní touží po lásce, dotyku blízkého člověka, porozumění jejich věku, zvyklosti i slabosti. Slzy a smích, úsměvy i trpkost, bolest i radost. To vše se střídá ve vodopádech jejich slovních soubojů, her, dobírání se sebe navzájem a milých vyznání. Dramaticky i poklidně přežívají den za dnem. Náhodně se setkali a přitom nacházejí svůj nový smysl života. Inscenace vypovídá o tom, že štěstí přichází v maličkostech, jež se lépe užívají ve dvojici, v překonávání osamělého bloudění.

Michal Horňák

Vlak života – vysněná cesta ke spáse
Francie, Nizozemí, Belgie/1998, r. Radu Mihaileanu, 103 min.

„Nemáme právo smát se čemukoli. Musíme rozlišovat mezi vysmíváním a jiným způsobem pláče. Dějiny mého lidu jsou dlouhým sledem tragických událostí, které nás uvrhly na pokraj šílenství, smrti a barbarství. To neviditelné pouto, které nás Židy v průběhu staletí drží pohromadě, je kombinací náboženství, humoru a permanentní tragédie, kterou nám nezbývá nic jiného než snášet. Tragédie a její protějšek: humor. To je naše kultura. Tragickým událostem se nesmějeme. Smějeme se, abychom přežili. Je to součástí naší přirozenosti. To nám nikdo nemůže vzít. Narodili jsme se s oběma vlohami. Ve svém filmu jsem chtěl vzkřísit všechny ty postavy: Rabbiho, Josiho, Mordechaje, Ester, Suru, kteří všichni byli členy naší rodiny. Natočil jsem je na celuloidový pás, abych je vtiskl do paměti diváka, kde, doufám, nalezli svůj nový a nesmrtelný domov.“

Radu Mihaileanu

Před deseti lety natočil americký režisér Steven Spielberg film dějově se vztahující ke 2. světové válce - Schindlerův seznam(1993). Černobílé drama se stalo po jistý čas mementem brutality nacistické okupace za panování Adolfa Hitlera. Jak už to však bývá v lidské (konzumní) společnosti zvykem, povědomí o zpracované tematice holocaustu se začalo v mysli diváků postupně vytrácet. Jediným efektivně použitelným způsobem boje proti „rozumové děravosti“ či „skleróze filmových fanoušků“ je stále se opakující snaha tvůrců o návrat do minulosti poznamenané vyhlazováním lidských ras nebo útokem na důstojnost opovrhovaných vrstev společnosti. Autorský počin Francouze rumunského původu reflektuje tematiku židovství v době holocaustu způsobem nekonvečním a do jisté míry zcela originálním. Radu Mihaileanu, jehož rodiče byli za války deportováni do koncentračních táborů, zpracoval palčivou problematiku lidstva prostřednictvím přítomného humoru, aniž by zlehčoval či banalizoval zločiny fašismu. Děj filmu se pohybuje na hranici reality a fantazie, čímž do středu zájmu vstupuje nejen vnější (objektivní) skutečnost, ale především vnitřní (subjektivní) myšlenkové spojitosti stvořené představivostí přímého aktéra ve vyprávění. Vlak života je reflexí tragických událostí na pozadí tragikomického pojímání reálného dění.

P.S. Za okrajovou a přesto takřka podstatnou zmínku považuji fakt, že hudba ve filmu je dílem Gorana Bregoviče, dvorního skladatele Emira Kusturici (Underground, Černá kočka, bílý kocour).

Michal Horňák

Striptíz Tartuffe

Divadlo SNP Martin, jehož počátky sahají do minulého století, patří k nejvýznamnějším slovenským divadlům, pravidelně se účastní vrcholných domácích přehlídek i zahraničních festivalů (např. Slovenské divadlo v Praze). S tímto provokujícím titulem hostovalo s příznivým ohlasem již v Praze a Hradci Králové. Inscenace je druhá z triptychu moliérovek tohoto souboru - doplňují ji inscenace Ubohý Lakomec a Don(a) Juan(a) ve které Román Polák přepsal klasického Dona Juana do ženského světa, kde jsou ženy dominantní svůdkyně. Striptíz Tartuffe je taktéž autorským přepracováním klasického příběhu o pokrytectví, jež pan Jean-Baptise Poquelin alias MOLIÉRE uvedl v premiéře roku 1669.


Roman Císař a režisér Petr Polák zasadili celý děj hry do snu a téměř celou hru převedli do prozaické podoby (ve verších hovoří pouze Tartuffe a postavy, které s ním přicházejí do bezprostřednío kontaktu). Kromě komických situací a zábavy přináší inscenace závažná témata v podobě odhalení praktik falešného pokrytectví a náboženského sektářství v dnešním světě i stále aktuální téma zvrácené morálky. To vše v rámci rokokové rozverné hravosti a v okruhu Orgonovi rozvrácené domácnosti, kde se pije, hraje tenis, flirtuje a zpívají se Villonovy písně a kde si Tartuffe vyrábí své flagelántské šrámy po biči povidly. Na scéně Jozefa Cillera a v kostýmech Márie Cillerové se představí Helena Sudická j. h., Martin Horňák, Renáta Rundová, Miloslav Kráľ, Lucia Jašková, Andrej Hrnčiar, Ján Kožuch, František Výrostko, Jana Oľhová a Martin Hronský.

Renata Vášová

Apokalipsa – Teatr „A“ Gliwice

Teatr „A“ Gliwice je autorské, režijní divadlo, které v roce 1996 založil režisér Mariusz Kozubek. Od tohoto roku má soubor na svém repertoáru asi osm inscenací čerpajících ze starozákonních motivů a polských legend. Některé inscenace jsou vystavěny na scénickém propojení hudby a obrazu, jiné mají spíš formu muzikálu.
Ti z Vás, kteří absolvovali Divadelní Floru v roce 2001, si jistě vybaví jejich představení Píseň písní, jež bylo uvedeno v Tereziánské zbrojnici a sklidilo velký úspěch. Letošní představení je inspirováno Zjevením sv. Jana, částí Bible, která vypráví o Apokalypse. Představení je multimediální scénická podívaná spojující tanec, živou hudbu a videoprojekci. V hlavní roli sv. Jana se jako host představí člen činohry Moravského divadla Olomouc Pavel Juřica.

-kš-

Upozorňujeme p. t. diváctvo na jedinečnou příležitost zhlédnout mimořádné představení, kterým bude ukončen 7. ročník Divadelní Flory, a to...
pouliční tyjátr „Kašpar Rek“ Divadla Kvelb
(5.5. ve 21:30 na Horním náměstí)

Festival se koná pod záštitou hejtmana Olomouckého kraje Jana Březiny
a olomouckého primátora Martina Tesaříka

Tento dokument byl vytvořen za finanční podpory Olomouckého kraje. Názory vyjádřené v tomto dokumentu jsou názory studentů FF UP, a v žádném případě nemohou být chápány jako oficiální názory Olomouckého kraje.

redakce Festivalového zpravodaje: Michal Balák, Michal Horňák, Petr Klár, Iva Mítková,
Petra Němečková, Martina Šmídová, Kateřina Švecová, Renata Vášová