ČTVRTEK 1.5.2003 | PÁTEK 2.5.2003 | SOBOTA 3.5.2003 | NEDĚLE 4.5.2003 | PONDĚLÍ 5.5.2003 |
Multimediální produkce polského Teatr "A" zakončila první festivalový den |
Byl první večer, první máj... tak nějak začíná svou snad nejslavnější báseň Karel Hynek. Můžeme se k němu připojit, jen hrdliččin hlas nás tentokrát pozval nikoli k lásce milostné, ale k lásce divadelní. První máj se symbolicky stal prvním dnem našeho festivalu a teď již můžeme konstatovat, že to byl den úspěšný. Atmosféra, připomínající po ránu jarmareční náměstí, se stala kulisou divákům, které neodradila „brzká ranní“ hodina a vydali se shlédnout Námestie v podání členů Divadla A. Bagara z Nitry. Melancholickou náladu, jíž po shlédnutí představení mnozí trpěli, zakrátko rozehnalo letní slunce. To zářilo a opalovalo tak vydatně, že to někteří naši spoluobčané jaksi „neustáli“, a tak souběžně probíhající Ekologické dny obohatilo množství zmožených postaviček. Odpoledne za doprovodu žánrově různorodých kapel uteklo více než příjemně, stínuchtiví s povděkem přijali temný sál kina Central a nechali se svézt ve Vlaku života. Poté byla na pořadu dne byla rozverná moliérovská komedie Striptíz Tartuffe. Francouzský dramatik byl místy rozcupován, ale zůstalo dost, aby ani milovníci klasiky neodešli. Květnové slunce příjemně vyhřálo Tereziánskou zbrojnici, kde již tradiční hosté z Gliwic připoutali do nepohodlných židliček spoustu diváků. Nastal čas Apokalipsy. Hra světel a živá, zahlcující hudba jen dovršily neuvěřitelný zážitek. Skončil den prvý a nastala noc. Noc mladá, vonící jarem nalákala zapomnětlivé milence k posledním polibkům pod rozkvetlou třešní. Zítřek, tedy dnešek, je stejně lákavý a nabitý příležitostmi zhlédnout nevídané divadlo. Pokud nevybuchneme jako Sud prachu, očekává nás král Richard a na závěr, doufejme, že alespoň o trochu víc vyhřátá Zbrojnice s Play Chaplin! Spousty sil! Vaše redakce |
|||||
Hořkobolná zpověď stáří - NÁMESTIE
Příběh, který se mohl stát kdekoli, či se právě teď děje na nějakém jiném náměstí blízko nás. Vídáme je denně a často se odvrátíme. Málokdo snese pohled na člověka bez domova ve špinavých šatech, s několika zbytky v igelitových taškách. Jsou naše černé svědomí, a přesto máme strach, abychom jednou nedopadli stejně. Odmítáme uvěřit, že jsou to lidé existující, mající své potřeby, kteří chtějí lásku, porozumění a trochu prostoru pro splnění svých snů. Krátký příběh dvou starých lidí jakoby pohlazením otevřel divadelní festival. V malém prostoru na jevišti MDO mohla být hrstka vyvolených svědky zázraku zrodu lásky, ale i vyslovení bolesti dvou citlivých a životem zasažených lidí. Lhostejno na tom, že příběh se dle předlohy Ludmily Razumovské odehrává na náměstí kteréhosi ruského města. Důležití jsou jen Věra a Pavel. Věra, sužovaná nevděčnou dcerou alkoholičkou, která jí nechává své ochrnuté dítě. Sedřená prací v nemocnici, unavená věčným nedostatkem. V okamžiku, kdy po dlouhé době potkává svou první lásku Pavla, ožívá. Září jí oči, je ochotna uvěřit čemukoli. Pomalu se drobné společenské lži, za kterými stojí stud, rozpadají pod sílou spříznění duší. I Pavel nakonec prozradí, proč se ocitl na ulici, přestože vychoval dvě dcery. Podobný osud, zklamání, která prožili, jim neubírá na touze to vše změnit. Pavel s nadšením, Věra váhavě. Přeci jen má jistou zodpovědnost za vnuka Aljošu. Vezmou se a chtějí začít jinde, odstěhovat se na venkov a spokojeně dožít. Své sny ale nedokáží uskutečnit. Opět je osud sráží na kolena. Věra není schopna vše opustit a začít znovu, tolik je připoutána ke své dceři a vnukovi. Pavla nic na místě nedrží.
Martina Šmídová |
|||||
I staří lidé jsou lidmi
Jaké máte zkušenosti s vystupováním v Čechách? Petra Němečková |
|||||
Tartuffe byl nakonec opravdu odhalen
Včera v podvečerních hodinách jsme mohli zhlédnout ve Velkém divadle představení slovenského divadla SNP z Martina - Striptíz Tartuffe.
Jedná se o úpravu Moliérovy hry, kterou provedl její režisér Roman Polák s Romanem Císařem.
Kateřina Švecová |
|||||
A po nás... Apokalipsa Tereziánská zbrojnice včera večer po delší době opět patřila divadlu. Letošní plenérovou část Divadelní Flory, zahájilo představení Apokalipsa Teatru „A“ v Gliwicich. Pamětníci si vzpomenou, že soubor se do Olomouce vrací přesně po dvou letech, v roce 2001 zde, taktéž v prostoru Tereziánské zbrojnice, uvedl inscenaci starozákonní Písně Písní. Představení, se kterým přijeli polští divadelníci letos, má naopak své kořeny v zákoně Novém, jedná se o jevištní ztvárnění Zjevení sv. Jana, tedy Apokalypsy.
Klarin |
|||||
Pan Theodor Mundstock Inscenace, jež měla premiéru již v roce 1984, vznikla na základě prvotiny spisovatele Ladislava Fukse, vydané roku 1963. Hlavní postavou, je nenápadný "malý" člověk, jehož život začíná být ze všech stran svírán a omezován vyhláškami, nařízeními a zákony namířenými proti židovskému obyvatelstvu. Není hrdinou, ani zbabělcem; jen slabým člověkem, jež se neumí vzepřít. A právě prožitek toho, jak se jeho osobnost vyrovnává se stupňujícími se tlaky a nevyhnutelností transportu, přiblíží J. A. Haidler jako jediný zástupce divadla jednoho herce na přehlídce. Vždy jde o výjimečnou událost, kdy jediný interpret musí obsáhnout celý jevištní prostor, zaujmout a navázat kontakt s diváky v sále. Má k tomu jen několik málo rekvizit: kufr, kabát, skříň, věšák tu vytvářejí uzavřený svět bytu i vnitřní svět pana Mundstocka. Haidler svou hereckou akcí tyto předměty oživuje a přehrává scény z návštěv u Sternových, z řeznictví, či imaginární rozhovory s dalšími postavami, a rozšiřuje tak svět příběhu i mimo scénu jeviště. Renata Vášová |
|||||
Sud prachu – odlišná etnika pod vlivem všudypřítomné xenofobie
Film Sud prachu srbského tvůrce Gorana Paskaljeviče je inspirován stejnojmennou divadelní hrou současného makedonského autora Dejana Dukovského.
V dnešních podmínkách můžeme jako nezávislí pozorovatelé s odstupem hodnotit krizi balkánského poloostrova nejen devadesátých let. Dalo by se s jistými výhradami konstatovat relativní ukončení válečné mašinérie prostupující napříč pestrým národnostním společenstvím, jakým bezesporu bývalá Jugoslávie byla a svým způsobem stále je. Film nenahlíží na problematiku prostřednictvím „oficiálních“ zákopových přestřelek a „regulérních“ ozbrojených výpadů proti nepříteli, jak to nabízí například Oscarem oceněný snímek Země nikoho Danise Tanoviče (2001) nebo akční „novinářské drama“ Vítejte v Sarajevu (1997) Michaela Winterbottoma. Děj civilního příběhu je naopak zasazen do jediné bělehradské noci někdy ke konci devadesátých let. Striktní určení časového vymezení není až tak důležité, proto se mu tvůrce nijak blíže nevěnuje. Autor svým útržkovitým vyprávěním zprostředkovává divákovi autentickou atmosféru z prostředí současného Srbska, přibližuje mu vlastní nekonvenční názor na nastalou situaci.
Michal Horňák |
|||||
Krutý Richard III. spolku Kašpar Jan Potměšil v titulní roli -maš- Historické okénko Richard III. uzavírá cyklus Shakespearových historických her, který sestává ze dvou tetralogií. Z hlediska chronologie historických událostí začíná ta první Richardem II., pokračuje dvěma díly Jindřicha IV. a končí Jindřichem V. Tu druhou tvoří tři díly Jindřicha VI. a Richard III. Shakespeare ovšem druhou tetralogii napsal dřív (1590-1591), takže Richard III. patří spolu s Jindřichem VI. a Komedií omylů k jeho nejranějším hrám.
Martin Hilský - www.divadlo-globe.cz |
|||||
Neslyším Chaplina, stačí ho vidět
Divadlo Neslyším je první profesionální divadelní soubor handicapovaných v České republice. V roce 1997 vzniklo pod názvem Vlastní divadlo Neslyšících z absolventů Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, kteří vyšli z oboru Výchovná dramatika pro Neslyšící. V roce 2000 se díky spolupráci s Divadlem v 7 a půl stalo jeho součástí jako I. Sekce tohoto divadla. V roce 2002 bylo přejmenováno na Divadlo Neslyším a k 1. 12. 2002 se stává plnoprávným subjektem nezávislým na mateřském souboru Divadla v 7 a půl.
-pen-
režie: Pavel Šimák Petra Havelková, MF Dnes, 18.4.2001 “...Jan Fiurášek dokonale zkopíroval Chaplinův typický pohyb, mimiku i základní gagy. Stejně dobře jsou odvedené ostatní postavy s vděčně nadsazenými gesty i projevem...”Kateřina Bartošová, Lidové Noviny, 14.4.2001 |
|||||
Festival se koná pod záštitou hejtmana Olomouckého kraje Jana Březiny Tento dokument byl vytvořen za finanční podpory Olomouckého kraje. Názory vyjádřené v tomto dokumentu jsou názory studentů FF UP, a v žádném případě nemohou být chápány jako oficiální názory Olomouckého kraje.
redakce Festivalového zpravodaje: Michal Balák, Michal Horňák, Petr Klár, Iva Mítková, |
|