Joke Killers
ÚT 11. 5. + ST 12. 5. 21:00 Konvikt / šapitópremiéra v rámci festivalu Divadelní Flora
SKUTR & Adéla Laštovková Stodolová
JOKE KILLERS
dramaturgie a režie SKUTR + Adéla Laštovková Stodolová
choreografie Adéla Laštovková Stodolová
zvuk Petr Kaláb
světla Michael Bláha
účinkující Adéla Laštovková Stodolová, Zuzana Stavná, Petr Vršek,
Andrej Polák, Petr Vančura
Inscenace Joke Killers (premiéra 11. května 2010 v rámci 14. DF) přímo navazuje na úspěšné autorské představení Malá smrt, uvedené v olomouckých Bezručových sadech v rámci DF 2009 a následně nominované na Cenu Sazky a Divadelních novin, ve kterém se režijní tandem SKUTR (Martin Kukučka & Lukáš Trpišovský) spojil s choreografkou a performerkou Adélou Laštovkovou Stodolovou.
Zatímco v Malé smrti vytvořili inscenátoři společně s týmem herců poetické fyzické divadlo plné humoru i vášně, v rámci projektu Joke Killers stáli před novým tématem – motivem klaunství. Jeho tematizací chtějí s humorem zachytit kontrast mezi vnitřním světem člověka – s jeho fantazií – a světem společenských pravidel a konvencí. Impulsem k představení byl dlouholetý zájem Adély Laštovkové Stodolové (studentky mima Ctibora Turby) o hledání nové, moderní podoby komiky a nostalgie. Inscenace si klade za cíl znovuobjevovat roli klauna a postihnout jeho divadelní i společenské postavení.
Přestavení vzniklo v koprodukci SKUTRu a festivalu Divadelní Flora, v jehož rámci bude také 11. a 12. května 2010 poprvé uváděno. Vzápětí po exkluzivní olomoucké premiéře bude projekt reprezentovat českou kulturu na šanghajském EXPO 2010.
SKUTR (Martin KUkučka a Lukáš TRpišovský)M. K. a L. T. začali společně pracovat při studiích na DAMU, zájem kritiky budila už jejich absolventská představení. Záhy je proto ředitel Divadla Archa Ondřej Hrab pod hlavičkou divadelní laboratoře Archa.lab pozval ke spolupráci s touto specifickou pražskou scénou. V Arše pak vzniklo několik mimořádně úspěšných divadelních představení této režijní dvojice.
SKUTR byl třikrát nominován na Cenu Alfréda Radoka v kategorii Talent roku, jejich titul Understand získal rovněž radokovskou nominaci v kategorii Inscenace roku. SKUTR je dlouhodobě žádanou divadelní akvizicí i za hranicemi České republiky (Srbsko, Polsko, Litva, Itálie, Německo, Rumunsko, Slovensko, Skotsko).
Název SKUTR používá momentálně pro svou identifikaci rovněž skupina umělců, která se během působení SKUTRu v Divadle Archa vytvořila. K nejznámějším projektům SKUTRu patří inscenace Nickname, Understand, 8 čili polib prdel kosům, Mistr a žák (uvedená na nádvoří Tereziánské zbrojnice v rámci Divadelní Flory 2008), Plačky či Malá smrt (DF 2009, Bezručovy sady).
SKUTR se také zásadním způsobem podílel na jednom z nejoceňovanějších českých titulů loňského roku – představení La Putyka (mj. 1. místo v anketě Divadelních novin v hlasování o nejvýznamnější inscenaci roku 2009).
„Dělat v tandemu je nesmírně pohodlný. Každý z nás dělá jen to, co umí a co ho baví. Ostatní zastane ten druhý. Spousta režisérů nám náš tandem závidí.“
Adéla Laštovková Stodolová (1978) absolvovala v roce 1997 konzervatoř Duncan Centre a v roce 2003 katedru nonverbálního a komediálního divadla HAMU u profesora Ctibora Turby. Od roku 2005 studuje v doktorském programu KALD DAMU, kde působí také jako pedagog. Kromě herectví (spolupráce s divadly Archa, Studio Y, Komedie, Alfred ve dvoře, Rokoko) se věnuje choreografii (Břehy Gangy a Výlety pana Broučka v Národním divadle Praha, Happy End v Divadle Na zábradlí a Ráj srdce labyrint světa v Divadle Archa) a vlastním autorským projektům (Za tím, Všechna jediná, It's so lovely, že? a Malá smrt). Autorská inscenace Všechna jediná (uvedená
v divadelním sále Konviktu v rámci DF 2004) získala Cenu Divadelních novin
v oboru Alternativa, Cenu diváků na České taneční platformě, Grand Prix na polském festivalu Zdarzenia a Grand Prix na festivalu Fiesta ve Venezuele.
Stodolová často spolupracuje s režijním tandemem SKUTR a v Divadle Archa vystoupila v projektech Nickname, Duší dítě, Understand a Plačky. V rámci Archa.lab se věnuje pravidelným pohybovým workshopům a dílnám tanečního divadla.
Malá smrt svedla vystihnout – v drobných, ale absolutně přesných scénických detailech – každodenní klišé namlouvacích a pářících rituálů mezi lidmi, jejich setkávání a snažení, obehrané taktiky, jimiž ženy svojí zvýrazněnou naléhavostí lákají muže a muži svým nedbalým nezájmem vábí ženy. Předváděné se ani jednou nepřelilo v prvoplánové a laciné klišé, naopak vždycky nalezlo způsob, jak ve zkratce a nadsázce vystihnout podstatné.