Macbeth
PÁ 21. 5. 19:00 Moravské divadlo / slavnostní zakončení festivalu
Kirill Molčanov – William Shakespeare – Robert Balogh
MACBETH
Moravské divadlo Olomouc
choreografie a režie Robert Balogh
dirigent Petr Šumník / Tomáš Hanák
scéna Jan Dušek
kostýmy Klára Vágnerová
asistenti choreografa Dana Krajevská, Jiří Sekanina
premiéra 13. 11. 2009
osoby a obsazení
Macbeth Ivo Jambor / Jan Seitl
Lady Macbeth Lena Iliina / Renáta Mrózková
Banquo, přítel Macbetha Michal Klapetek / Dmitrij Savakov
Duncan, skotský král Andrej Šarajev / Radek Vojtěch
Čarodějnice 1 Andrea Hrbková / Sylva Soldatenkova
Čarodějnice 2 Petra Glacová / Aya Shinoda
Čarodějnice 3 Irina Laptěva / Kateřina Iranová
Sven, norský král Mikina Kawamura / Michal Priessnitz
Služebná u Lady Macbeth Jana Hanáková
spoluúčinkují členové baletního souboru MDO a externisté
Lucie Horáková
Lenka Kuzněcovová
Zuzana Novoborská
Lucie Roháčková
Lucie Rojková
Nikol Zodiová
Tomáš Derka
Marek Kocák
Ján Kočík
Oldřich Linhart
Vladislav Nikolenko
Vadim Tsepelev
Pavel Brázda
Jaroslav Cenkl
Macbeth beze slov
Robert Balogh ve své verzi nepřenáší Macbetha do jiného času, ani se v něm nesnaží hledat jiné výklady – respektuje Williama Shakespeara, ctí jeho předlohu a daří se mu příběh s jeho naléhavostí převést do tanečně-hereckých akcí. Jeho choreografie není jen o esteticky modelovaném pohybu, ale především o síle prožitku a výrazu, kterými Shakespearovi hrdinové v baletu beze slov procházejí.
(...) Balogh transponuje dramatický text do řeči tance s věrohodností, která souzní s tělesným výrazem vystihujícím emoce postav. Balogh tvoří nápadité, bohatě tvarované duety s plynulou partnerskou souhrou. Příběh je tu představen v celé své naléhavosti. Taneční akce jsou dramatické, přinášejí napětí a zhoubně vypjaté emoce.
Vynikající je Renáta Mrózková jako Lady Macbeth. Její projev kulminuje v sólovém výstupu, když potratí dítě a ona s drsnou upřímností obnažuje své hoře a prohru – zde Balogh ponechává tanečnici bez špiček; jako by opět sestoupila mravně o kus níže, a ztratila tak svou tvrdě vydolovanou královskou důstojnost. Jan Seitl sugestivně vystihl Macbethovu nezřízenou touhu po moci, která obsedantně sílí. Oba hlavní představitelé jsou technicky jistí, což jim umožňuje vyhrát veškeré nuance výrazu a pocitů v jemných odstínech tělesného a výrazového napětí.
(...) Barevné ladění scénického designu do červenovínových odstínů dosycovalo atmosféru tragédie. Baloghovi se podařilo vytvořit intaktní dílo, které je nezapomenutelné podmanivostí scénického tvaru.
Akčně a netradičně. Tak dopadl baletní Macbeth
Hlavní hrdina a jeho Lady oslňují společným výstupem, diváci se nechávají unášet propleteným baletem, divadlem zní Molčanovova epická hudba, v pozadí se chystají ztřeštěně prapodivné čarodějnice. Tak to zkrátka vypadá, když se choreograf a režisér Robert Balogh ujme svého reprezentativního kusu – shakespearovské klasiky Macbeth.
Sám Macbeth v podání Iva Jambora (alternuje Jan Seitl) je mezi svými spolubojovníky samozřejmě nejvýraznější. Jinak to ani nejde. Jambor je hned od začátku naprosto suverénní Macbeth. Neotřesitelné charisma a respekt, to jsou dvě věci, které Jamborův ctižádostivec rozhodně nepostrádá. Ve svých chvílích je pánem jeviště, většina ostatních mužů-kolegů jsou téměř jako jeho stín, Jambor je převyšuje v pohybu i výrazu.
(...) První půle klasičtější, dějovější, ta druhá naprosto odlišná. Je mnohem temnější, pohrává si s nabitější akcí a napětím. Vývoj hlavní postavy je u konce. Od statečného bojovníka a nerozhodného chlápka, přes ovládaného muže činu k tvrdě vládnoucí bestii. A k finální trosce, která se prodírá halucinacemi, je mučena duchy a nakonec zlikvidována, pověšena. Díky své expresivitě by se poslední dějství dalo nazvat Macbethova noční můra.
(...) Baloghův Macbeth je dostatečně poutavý a zajímavě netradiční balet. Neměl by nikoho urazit. Vášnivé shakespearology, nenáročné diváky ani mladší publikum. Klasika si tu podává ruku s moderním pojetím, minulost se sbližuje se současností. Hladce a nenásilně.
Robert Balogh (1960) vystudoval choreografii a režii baletu na bratislavské VŠMU a své první angažmá (1985–1988) získal v Olomouci, kde začínal jako sólista a choreograf (mj. inscenace Dům Bernardy Alby).
Na přelomu 80. a 90. let spolupracoval především s bratislavským (taneční večer Lux et Requiem) a pražským (orffovský titul Catulli Carmina či inscenace Extáze ducha) Národním divadlem. V polovině 90. let působil jako umělecký šéf baletního souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni (mj. choreografie představení Casanova, Carmen, Puškin či Romeo a Julie). Od roku 1998 je na volné noze a kromě řady hostování v tuzemských i zahraničních divadlech vedl také vlastní taneční soubor a připravil několik titulů s dětským Baletním studiem při Moravském divadle Olomouc. Od začátku letošního roku je Robert Balogh uměleckým náměstkem MDO, po skončení sezony nastupuje jako šéf olomouckého baletního souboru.
V rámci Divadelní Flory byly v minulosti uvedeny například jeho inscenace Bizetovy Carmen či taneční fantazie inspirovaná Dvořákovou symfonií Z Nového světa.