Médeia

SO 15. 5. 19:30 Moravské divadlo

Euripidés
MÉDEIA
Štátne divadlo Košice / SK

úprava a režie Michal Vajdička
překlad Vojtech Mihálik
scéna Pavol Andraško
kostýmy Jana Hurtigová
dramaturgie Dušan Bajin
hudba Marián Čekovský *
premiéra 27. 3. 2009

* Cena Dosky 2009 Dosky Awards 2009

Kromě ocenění za nejlepší hudbu byla inscenace Médeia košického Štátneho divadla nominována ještě v dalších 3 kategoriích (režie – ženský herecký výkon – scénografie) této prestižní ankety.

 

osoby a obsazení
Médeia, dcera kolchidského krále Aiéta Dana Košická
Iáson, Kreón, Posel Michal Soltész
Iáson, Kreón, Posel Peter Čižmár
Iáson, Kreón, Posel, Aigeus Stanislav Pitoňák
Náčelnice sboru Henrieta Kecerová
Sbor Anna Sakmárová, Mária Ičová, Michaela Sepešiová,
Ivana Feníkova, Jana Vasiľová, Ladislava Maníčková

Dramaturgia činohry Štátneho divadla Košice sa rozhodla postaviť túto sezónu na silných príbehoch so ženskými hrdinkami. Núkala sa Ibsenova Nora, ale nakoniec voľba padla na Medeiu...
Zdá sa mi, že Nora dnes nie je z morálneho hľadiska pochopiteľná. Jej príbeh sa samozrejme hlási k určitým hodnotám, ale v súčasnosti by jej konanie skôr narazilo na spoločenské uznanie ako na odcudzenie. Na rozdiel od Ibsena grécky mýtus nevychádza z morálnej esencie, ale z emocionálnej a preto je večný a aj dnes akceptovateľný. Tomuto hovorím silný ženský príbeh...

Prípad Medeia vs. Iáson
Z tejto inscenácie sa nedá len tak ľahko ujsť, to je jasné už pri pohľade na hrdzavú scénu Pavla Andraška, ktorá dokonale vypĺňa celý priestor. Aj divák sa cíti súčasťou akejsi súdnej siene, možno kolosea, v ktorom sa pred jeho očami začnú zabíjať gladiátori. Ich súboje komentuje zbor umiestnený na balkóne spevom na nápevy Mariána Čekovského. Tento nápad dodáva inscenácii zvláštny rytmus a atmosféru. Efektné kostýmové riešenie Jany Hurtigovej dotvára štylizáciu súdu.
(...)
V košickom divadle, kde sa antická dráma nikdy nehrala, sa režisér Michal Vajdička postaral o jej výnimočne zaujímavé uvedenie. Jeho Medeia sa zaradila medzi špičkové produkcie tejto sezóny, kladie viac otázok ako odpovedí, nemoralizuje, dáva priestor na obhajobu každej strane, ale predovšetkým uvoľňuje priestor pre emócie – čo viac môžeme od divadla chcieť?

Dotyky a spojenia s Medeiou Košickou
Režijně-dramaturgická koncepce osekává celé drama na základní příběhovou linku, ve které si vystačí bez dobové mytologie. Před divákem se rozvíjí jevištní báseň, okořeněná fyzicky náročným výkonem představitelky hlavní hrdinky. Košická hraje v maximálním vypětí od prvních chvil, Médeia ve svém boji plive, kope, pláče, bez ohledu na klasickou gradaci těchto emocí. Kombinace s výtvarným pojetím (loutky a jednolitá barva působí téměř naivně) a lidově-populární hudbou zabaluje jevištní dění s mírným odstupem do poetického závoje. Vajdička implicitně vyvolává soucit s Médeiou, sám se přiklání na její stranu, byť zdánlivě celou divadelní situaci staví jako soud,
v kterém má divák stejně jako chór svou vlastní svobodu.
(...)
Inscenace se nesnaží drama aktualizovat, sázka na nadčasovost příběhu plně vychází. Médeia je žena, která se maximálně obětovala pro muže. Zůstala s prožitým mládím v zádech osamocena, načež spálila i svou budoucnost. Dost silný osud na to, aby mohl rezonovat i dnes.

Aby divadlo ľudí zasiahlo, musí páchnuť životom
Čím vás táto postava oslovila?
Oslovil ma najmä exkurz do duše človeka, ktorý spraví niečo také nečakané. Aj v reálnom živote sú totiž ľudia schopní urobiť veci, ktoré by ani sami nečakali. Inteligentní, vzdelaní ľudia odrazu šokujú svojím skutkom. Vzrušovalo ma „pátrať“, čo ju priviedlo k tomu, že zavraždila vlastné deti. Pretože Medeia nie je hlupaňa, ani zvieratko, ktoré reaguje pudovo.
Pán Vajdička svojím predstavením nemoralizuje, neodsudzuje, skôr kladie otázky. Ako ste sa na Medeiu dívali vy?
Presne tak isto. Tiež som nechcela, aby sme jej dali nálepku dobrá, alebo zlá. To by bolo to najprimitívnejšie riešenie. Navyše, ja ľudí nerada odsudzujem, pretože si myslím, že vždy v danej situácii konajú najlepšie, ako vedia, že to ubližuje druhým, to je druhá vec. Chcela som teda, aby táto žena v mojej interpretácii nebola jednoznačne odsúditeľná, ale aby sa diváci snažili so mnou premýšľať, prečo tak konala.
Dokázali by ste ju aj obhájiť?
Teraz už áno, hoci je neodpustiteľné, čo urobila. Zabiť človeka je strašné, no chápem, že exituje aj taká veľká láska, kvôli ktorej je človek schopný urobiť nepochopiteľné veci.

Michal Vajdička (1976) se narodil v Martině. V letech 1999–2004 vystudoval divadelní režii na VŠMU Bratislava v ročníku Petra Mikulíka. Absolvoval inscenací hry Martina McDonagha Osiřelý západ, která získala ocenění na studentských festivalech v Brně a v Bratislavě. Věnoval se světelnému designu, jako režisér pracoval v řadě slovenských divadel (Košice, Zvolen, Martin, Nitra, Prešov, Městské divadlo Bratislava, Slovenské národní divadlo, Aréna Bratislava…), hostoval mj. také v Národním divadle v Brně. Zaměřuje se často na hry irské provenience. Jeho inscenace Krásky z Leenane autora Martina McDonagha získala v roce 2005 tři nominace na cenu Dosky a nitranská Portia Coughlanová (2007) byla oceněna dvěma Doskami a v roce 2008 také uvedena v rámci DF. Michal Vajdička patří k výrazným talentům současné slovenské režie, klade důraz na práci s hercem, psychologickou pravděpodobnost i moderní divadelní řeč.