OTK

PÁ 14. 5. 22:15 Konvikt / parkán / koncert

OTK

Ondřej Ježek zpěv, kytara
Honza Žalud baskytara
Honza Klempíř zpěv, klávesy
Jarda Mugrauer zpěv, bicí

diskografie
1993 OTK
1994 Acid
1998 KOT
2003 Sona a Kuva
2008 Okolo


Jedna z klíčových kapel pražské alternativy, v jejímž čele stojí uznávaný studiový producent a zvukař Ondřej Ježek. Alternativní bratranci Tatabojs, s nimiž je pojí přátelství i někdejší personální propojení (Milan Cais seděl v OTK několik let za bicími). Poetickými i nástrojovými zvraty neodbytná hudba OTK balancuje na pomezí kytarových písniček a vítaně špinavého lo-fi noise-rocku. Nezaměnitelnou ji činí Ježkův charakteristický, melancholický, místy křičený či recitující zpěv, melodická inovativnost, syrové kytary, vytříbený zvuk a hypnoticky repetitivní rytmická sekce, ale také svérázný humor. Navzdory zdánlivě neučesanému charakteru hudby jsou všichni členové kapely velmi zručnými instrumentalisty. Texty OTK se pohybují spíše v náznacích a jejich pochopení je předmětem imaginace každého posluchače. Jedinečnost tohoto uskupení potvrzují i dvě sošky Anděla – v roce 2003 získali OTK za svou desku Sona a Kuva tuto cenu v kategorii Alternativní scéna, následující album Okolo bylo vyhlášeno Albem roku 2008.


OTK jsou bezesporu klenotem naší alternativy.

Zdánlivá nekonečnost zvukových poloh je zásluha jednak originálních a přesně realizovaných nápadů, ale také bohatosti aranžmá, dotažených tam, kde i zaskřípání kytary zní jako samostatný nástroj a plnohodnotný prostředek výrazu. Mnohem lépe a trefněji než pomocí už zajetých cestiček se skladby OTK popisují pomocí lidských vlastností. Některé jsou klidné, vyrovnané, rozvážné, jiné legračně roztržité a netrpělivé; melancholické nálady střídá hravost a veselost.

O skupině OTK se v běžném mediálním prostoru tak nějak ví, nicméně větší pozornosti se jí dostává jen zřídkakdy. Do jisté míry je to tak v pořádku, neboť o ni sami cíleně nebojují. Na stranu druhou se relativně malý obecný zájem jeví jako kontraproduktivní, neboť přesně taková hudba by mohla posloužit jako seriózní odpověď na čím dál zamlženější horu otazníků nad směřováním domácí nestředněproudé scény.