FERNANDO KRAPP MI NAPSAL TENHLE DOPIS

režie Jan Žůrek
překlad Vladimír Tomeš
dramaturgie Barbora Voráčová
scéna Pavla Baštanová, Marie Vařeková 
kostýmy Klára Nováčková
hudba Petr Mlynář, Roman Vičík
pohybová spolupráce Hana Košíková

premiéra 12. 2. 2013

hrají
Pavla Dostálová, Lukáš Kadlčík, Ján Smolka, Tomáš Uher, Zdeněk Vévoda

Novelou Miguela de Unamuno inspirovaná hra, kterou v roce 1992 napsal jeden z nejhranějších německých dramatiků současnosti, Tankred Dorst, zkoumá, zda je láska otázkou oběti, představy či pravdivým citem. Tragický příběh zvláštního milostného trojúhelníku mezi krásnou, jako „zboží“ provdanou Julií, sebestředným manipulátorem Krappem a jeho přítelem, slabošským hrabětem, nese provokativní podtitul „pokus o pravdu“.

Intendant Jan Žůrek (*1984) z Horky nad Moravou studoval divadelní vědu a filozofii na FF Univerzity Palackého. Je tváří olomouckého Divadla na cucky, v kterém je téměř od jeho vzniku – nejprve herec, pak autor a režisér a nyní umělecký vedoucí. Nazkoušel zde tituly Mme Bovary, Oblíbenci, Černé panny, bezhlaví / kopftot, Slečna Julie, Racek nebo Antigona. Nezřídka tvoří činoherní inscenace s prvky fyzického divadla – ze spolupráce s choreografkou Hankou Košíkovou vzešla tancem prodchnutá představení Poiésis, Doupě, Dorian či Dej mi štěstí.

Divadlo na cucky je nezávislý alternativní soubor, jehož tvorba se pohybuje v širokém rozpětí mezi činohrou a tancem, přičemž se vždy snaží o ryze současnou estetiku i reflexi aktuálního kulturně-společenského dění. Soubor je utvářen umělci nejen z řad divadla, ale také dalších oblastí (animace, architektura, film, grafika, hudba). Specifický mix inscenačních týmů utváří svébytnou poetiku směřující k experimentování a ohledávání nových prostředků komunikace.
Soustřeďuje se na autorské projekty (Kabaret na cucky, Poiésis, Jsem nebe), na generační uchopení klasických textů (Mme Bovary, Racek, Slečna Julie, Antigona) a v neposlední řadě na objevnou dramaturgii (L. de Weck, S. Kane, G. Steinbuch, T. Bernhard). Režírovali zde renomovaní tvůrci Ján Mikuš (2008: Western), Anna Petrželková (2010: Vyčištěno), Jan Frič (2009: Někdo přijde; 2012: Červená Karkulka) či Jiří Jelínek (iDolls – EMOčně dEMOliční EMOkál či Groteska, obě 2011). Soubor pravidelně spolupracuje s choreografkou a tanečnicí Hankou Košíkovou (2012: Doupě; 2013: Dej mi štěstí; 2014: Dorian).
Od roku 2013 divadlo provozuje vlastní scénu v bývalé Kanovnické rezidenci na ul. Wurmova 7, kterou proměnilo v otevřenou platformu pro setkávání umělecké (rezidenční pobyty), vzdělávací (nejen environmentální projekt Za()hrada) či volnočasové (workshopy tance či storytellingu).
Aktivity Divadla na cucky jsou produkčně zaštítěny obecně prospěšnou společností DW7, jež je také významným koproducentem jednotlivých inscenací. V minulosti se podílela na projektech s českými skupinami Nanohach, VerTeDance, Handa Gote a Vosto5, švédskou choreografkou Charlottou Öfverholm, holandskými United-C či slovenskými Debris Company.

Fernando Krapp mi napsal tenhle dopis