POSLEDNÍ TRIK GEORGESE
režie Jiří Havelka
dramaturgie Dominika Špalková
výprava Marek Zákostelecký
hudba DVA
premiéra 5. 10. 2013
hrají
Johana Vaňousová, Dušan Hřebíček, Jan Popela, Luděk Smadiš, Redy Vávra
Imaginativní inscenace Divadla Drak zachycuje fascinující životní příběh průkopníka kinematografie Georgese Mélièse (1861–1938), největšího filmového mága všech dob. Kouzelnické triky, které Méliès dokázal jako první nápaditým způsobem využít ve filmovém médiu, si dodnes zachovávají svou výtvarnou poezii. Jsou tím pravým inspiračním zdrojem pro hravé loutkové představení Jiřího Havelky, ve kterém je divák stále udržován v napětí jako na iluzionistickém vystoupení a ze kterého se mu nechce odcházet domů.
Inscenace bodovala v Cenách divadelních novin hned ve třech kategoriích – Loutkové a výtvarné divadlo, Výprava a Herecký výkon sezony bez ohledu na žánry pro Dušana Hřebíčka coby Mélièse. Přísluší jí také prestižní loutkářská cena Erik.
Havelka využívá primárně principů němé grotesky (ten později aplikoval i v inscenaci Šílenství v Divadle Na zábradlí) doplněné výbornou scénickou hudbou skupiny DVA. Neustále konfrontuje publikum s řadou iluzionistických či divadelních triků a díky tomu není těžké udržet pozornost – nikdy totiž nevíte, kde se kdo objeví nebo odkud tentokrát vytáhne Mélièse cigaretu. (…) Nesmírný důvtip prokázal režisér v práci s faustovským motivem, kdy se Méliès snaží přelstít smrt a stát se nesmrtelným géniem. Všechny náznaky, které se v inscenaci na toto téma objeví, mají parodický nádech, ale zároveň nevyznívají jako tisíckrát obehrávané klišé.
Kateřina Balíková, RozRazil.online, 12. 9. 2014
Anglosaský divadelní kritik by o Posledním triku G. M. Jiřího Havelky napsal, že je to hodina totálního divadla, hodina eruptivní fantazie, dokonalé hravosti, hodina nakažlivé radosti z tvorby, že je to událost sezony a že je povinností každého milovníka divadla to nezmeškat (…) Máloco mám tak rád jako ten pocit, když vylezu z divadla a musím se přiblble usmívat. Dneska se budu přiblble usmívat přinejmenším do pozdních večerních hodin.
Michal Zahálka, nadivadlo.blog, 19. 10. 2015
Jiří Havelka (*1980)
Režisér, autor, herec, moderátor. V roce 2003 absolvoval na DAMU obor režie alternativního a loutkového divadla. Začínal ve Studiu Ypsilon, kde realizoval tituly 1203 aneb není mi smutno (2002), Drama v kostce (2005), Kam vítr tam pláž (2008) a Drama v kostce, pokus 2 (2008). Dále spolupracuje převážně s předními studiovými divadly: Dejvické divadlo – Černá díra (2007), Wanted Welzl (2011), Kakadu (2014), HaDivadlo – Indián v ohrožení (2008), Divadlo Petra Bezruče – Don Juan v Soho (2008), Divadlo Na zábradlí – Ubu se baví (2010), Šílenství (2014), a spíše výjimečně režíruje na větších scénách, např. Fidlovačka (2010, Divadlo na Vinohradech). Nejen pro děti vytvořil v Divadle DRAK ceněný Poslední trik Georgese Melièse (2013). Připravil také několik mezinárodních projektů, např. českoněmecký EXIT 89 (2008) či show s britskými The Tiger Lilies Zde jsem člověkem! Here I am Human! (2010) v pražském Divadle Archa.
Nepřehlédnutelné je jeho působení v souboru VOSTO5. Kromě spoluúčinkování v autorských inscenacích, jež využívají principy improvizace, zde režíroval dvě osobité sondy do české historie – tituly Pérák (2011) a Dechovka (2014).
Nevyhýbá se ani tanečnímu divadlu: se skupinou Vertedance připravil site specific projekt Naučená bezmocnost (2013) a titul Korekce (2014). Od roku 2011 je vedoucím katedry alternativního a loutkového divadla DAMU, kde se svým prvním absolventským ročníkem realizoval zdařilou inscenaci Regulace intimity (2014).
Ve své divadelní práci se zaměřuje na kolektivní improvizaci jako metodu tvorby originálních autorských inscenací, pohybujících se často na pomezí činoherního a alternativního divadla. Hlavní sílu divadla spatřuje především v jeho imaginaci, herním principu a sdílené tělesné přítomnosti.
V roce 2008 získal cenu Alfreda Radoka v kategorii Talent roku.
Divadlo Drak Hradec Králové vzniklo v roce 1958 a jeho počátky jsou spjaty s režiséry J. Středou a M. Vildmanem, jehož Pohádka z kufru zazářila na mezinárodním festivalu UNIMA 1966. Nejvýznamnější etapa začala s příchodem režiséra Josefa Krofty v 70. letech. S výtvarníkem Petrem Matáskem a hercem a skladatelem Jiřím Vyšohlídem vytvořil legendární inscenace Šípková Růženka, Zlatovláska, Cirkus Unikum dnes naposled, Kalevala, Sen noci svatojánské nebo Pinokio, jež zásadně inspirovaly světové loutkářství.
Roku 1998 šéfování po otci převzal Jakub Krofta, jehož loutkárny s prvky klaunského divadla cílily na dospívající (Alenka zamilovaná či Tajný deník Adriana Molea). Soubor od ledna vede režisér Jakub Vašíček, známý z formace Športniki. V roce 2010 se divadlo rozrostlo o unikátní prostor Labyrint – muzeum loutek, kreativní laboratoř a studiovou scénu.
Poslední trik G. M.
