FOTOGALERIE
Děkujeme srdečně za spolupráci všem, kteří umožnili proměnu rozmanitých olomouckých prostorů v dočasné festivalové scény. Bez jejich vstřícnosti a bez šikovnosti našich techniků by se v divadelní stage sotva proměnil např. hudební S-klub, natož kostel P. Marie Sněžné, kde jsme uvedli první část dvojinscenace Dušana D. Pařízka Sebeobviňování; její druhá část Zdeněk Adamec se odehrála právě v S-klubu, který vedle Moravského divadla a šapitó na parkánu Konviktu patřil k nejvytíženějším festivalovým lokacím…

foto Ondřej Hruška, Lukáš Horký a Pavlína Drnková

Zahrada kapucínského kláštera nám učarovala – taneční skupina POCKetArt pro své plenérové uvedení ekologického mementa Treatment of Remembering nemohla nalézt lepší místo. Divadlo na cucky a jeho kavárna s galerií se staly vítaným festivalovým meeting pointem – nejen po premiéře Pravidel úklidu. Předsálí Divadla K3 se díky studentskému programu FloraLab proměnilo v improvizovanou kuchyni s pracovnou, zatímco pracovna v bytě na Kosinově ul. se stala jevištěm pro bytové divadlo.

Jazz Tibet Club si hned první den festivalu podmanilo berlínské trio Grey Paris a velký zájem o pohybový workshop Tanečnice roku Markéty Vacovské v sále Mozartea (Arcidiecézní muzeum) si vyžádal navýšení kapacity účastníků. Pro nedělní scénické čtení tvůrců z HaDivadla NIKOLA 2030, 2045, 2080 bylo namísto původního Kostela českobratrské církve evangelické zvoleno šapitó na rozpáleném parkánu, které se svými záchrannými čluny dodalo apokalyptickému textu patřičný akcent.

Jen budovu HaDivadla naši technici v Olomouci postavit nesvedli – na jeho návštěvu, spojenou s představením inscenace Zeď, se zájemci museli vypravit do Brna v zájezdovém autobuse. Nebyl sice tak barevný a multifunkční jako ten, jímž se na jeviště Moravského divadla „vřítil“ o slavnostním zahájení „Diktátor“ Stefko Hanushevsky ve své one man show, ale i tak to byla jízda. Tak zase za rok, milí divadelní pasažéři!