AKTUALITA

Tvářemi festivalu byly v posledních letech herecké osobnosti Stefanie Reinsperger, Miloslav König, Stanislav Majer, Lucie Trmíková a spisovatel Stefan Kaegi, resp. jeho „robotické alter ego“. Do podoby apelativního typografického designu loňské Flory, exponujícího leitmotiv New World 2.022, se promítla doznívající covidová pandemie a hlavně ruská invaze na Ukrajinu…

„Ačkoli Ondra Hruška vytvořil v minulosti výrazné a silné portréty, máme dojem, že momentálně jsou propagační materiály českých divadel stylizovanými portrétními fotografiemi přesyceny. V souladu s ročníkovým mottem Jinakost a akcentem na ženské autorky jsme tentokrát chtěli vytvořit atypický vizuál, a proto jsme s Radimem Měsícem oslovili malířku Adélu Janskou,“ líčí genezi grafické podoby 26DF její ředitel Petr Nerušil.

Olomoucká výtvarnice Adéla Janská poskytla k užití svých obrazů Floře velkorysé svolení a festival tak proběhne pod dohledem androgynně působících žen s porcelánovou pletí a výrazným, téměř divadelním líčením…

„Grafická hra“ Radima Měsíce s odhalenými řemeslnými postupy digitální postprodukce chce „esenci jinakosti“, jež sálá z Adéliných zneklidňujících portrétů a komunikuje s dramaturgickými intencemi Flory, ještě umocnit.
„Výzvou bylo vymyslet vhodný výrazový princip, který naváže na – již tak vizuálně výrazné – portréty Adély Janské. Namísto tradičního ‚rámování‘ maleb grafickými prvky v postprodukci, jsme zvolili jinou, invazivnější cestu, která akcentuje střet obou médií,“ prozrazuje svůj umělecký záměr grafik Radim Měsíc. Polaritu digitálního a analogového světa podle něj podtrhují odhalené vrstvy photoshopu a přiznané „tahy“ jednotlivých nástrojů grafického programu.

Olomoucká figurální malířka Adéla Janská se v poslední době výrazně prosadila na české, zejména však na mezinárodní scéně – vystavovala v Londýně, Atlantě, Vídni či New Yorku. „Nevěsty Adély Janské jsou zjevení,“ říká o portrétech galerista David Voda, v jehož olomoucké Rub Gallery vloni proběhla její poslední česká výstava. „Janská si je staví do ticha svého ateliéru, který je zároveň garderobiérou, maskérnou i budoárem, před velkoformátovou toaletku malířského plátna a až fotograficky chladně je líčí. Pak jejich líčidla s kabaretní potměšilostí rozmaže.“

Newyorský kurátor Jeffrey Uslip mluví o drzosti, s níž si malířka na pokraji zralosti dovolí „malovat jako dvacítka“.

Je nám ctí tvorbu Adély Janské v rámci Divadelní Flory představit širšímu publiku.

……………………………
Adéla Janská (*1981) patří mezi umělkyně, které se na české umělecké scéně vynořily, aniž by při svém školení prošly běžnými uměleckými centry. Autorka narozená v Olomouci, studovala na Slovensku (Bánská Bystrica), aby se do Olomouce opět vrátila. Vysokou uměleckou školu absolvovala v r. 2009, ale poprvé vystavovala až v r. 2013 (v Rýmařově). Ve stínu uměleckých metropolí, lze-li o nich takto v našem kontextu vůbec hovořit, přesto vyrostla osobitá malířka se svébytným obsahovým světem a přesvědčivým malířským výrazem. Figuralistce se smyslem pro barvu se daří aktualizovat tradiční formát obrazu a naplňovat ho atmosférou současnosti, ambivalentním pocitem, jehož nositeli jsou rozporuplní jednatelé a podivní aktéři, kteří vedle své společenské tváře mají i tu skrytou, odvrácenou, mefistofelskou. 
- Petr Vaňous, TZ k výstavě Dekonstrukce přítomnosti v galerii Vyšehrad -
……………………………