Divadlo LETÍ (2005) se již od svého založení věnuje pouze současné dramatice – zejména té evropské – a všechny hry uvádí v české nebo světové premiéře. V rámci svého rezidenčního programu iniciuje i vznik nových textů, díky čemuž vzniklo např. ceněné drama Anny Saavedry Olga (Horrory z Hrádečku), politicky nekorektní Zpověď masochisty Romana Sikory či tragikomedie Petra Kolečka Poker Face. 
Divadlo nemá stálý soubor a nevyznává jednu režijní poetiku. Jeho cílem je objevovat nové inovativní texty se společensky relevantními tématy. Často se zabývá politickým děním (Zpověď masochisty, Europe Connexion: Evaluace kvality a etiky v evropských veřejných zakázkách), společenskými analýzami (Proti pokroku, proti lásce, proti demokracii, CAMPQ), mezigeneračním dialogem (A pak přišla Mirna, V Republice štěstí, Poker Face) nebo problematikou menšin (Small Town Boy, Po Fredrikovi, Homo 40).
Prostřednictvím tvorby zkoumá také různé možnosti inscenování , např. na pomezí site specific nebo imerzivního divadla mimo divadelní budovy – projekty Letí na letišti, Proti pokroku, proti lásce, proti demokracii v DOXu či imerzivní instalace na pražské Štvanici CAMPQ pro Pražské Quandriennále 2019.

Od září 2015 má LETÍ stálou rezidenci ve VILE Štvanice, od sezony 2023/24 soubor umělecky vede Marie Špalová. Vedle bývalé umělecké šéfky Martiny Schlegelové soubor pravidelně spolupracuje s Mariánem Amslerem, Adamem Svozilem, Kashou Jandáčkovou, Natálií Deákovou nebo Danielou Špinar.