Divadlo Na zábradlí už záhy po svém vzniku (1958) patřilo díky působení režiséra Jana Grossmana a dramatika Václava Havla k líhním českého absurdního divadla. Za normalizace zde našli azyl zakázaní režiséři české nové vlny, např. Evald Schorm. Za ikonickou érou divadla v 90. letech stála osobnost Petra Lébla.
Od sezony 2013/2014 se vedení scény ujal bývalý umělecký šéf brněnské Reduty Petr Štědroň, který v součinnosti s tvůrčím týmem – dramaturgyní Dorou Štědroňovou, režisérem Janem Mikuláškem a scénografem Markem Cpinem – vytvářejí jedinečnou a charakteristickou poetiku souboru. Programově reflektují naléhavá témata, která rezonují společností, a zároveň ohledávají nadčasové fenomény života. Kladou důraz na nepravidelnou dramaturgii ubírající se cestou původních autorských inscenací, dramatizací románů i radikálních interpretací klasických i současných dramat. Prostor zde dostávají také výrazní tvůrci tzv. generace Y, jako Petr Erbes a Boris Jedinák spolu se souborem 8 lidí, Anna Klimešová, Jan Frič, Anna Davidová nebo filmaři Jan Prušinovský a Jiří Havelka.
Tvorbu divadla Flora pravidelně představuje. V rámci programového bloku Profil: Divadlo Na zábradlí festival v roce 2015 představil reprezentativní průřez aktuální tvorbou divadla a na pozdějších ročnících pravidelně hostila řadu dalších význačných inscenací jako Požitkáři, Hamleti, Posedlost, Macbeth – Too Much Blood, Mýcení, Persony, diptych Zdeněk Adamec + Sebeobviňování nebo O Pavlovi (součást podzimního Epilogu 27DF).