Christopher Rüping (1985) vytváří inscenace stejně křehké, jako bujaré, v nichž mohou herci volně komunikovat mezi sebou i s diváky. Místo aby se soustředil na rozvíjení snadno identifikovatelného režijního stylu, hledá stále nové zkušenosti, experimentuje s novými formami a koncepčními přístupy, které mu umožňují vyjádřit velmi osobní a moderní pohled na klasickou i současnou látku. Největší důraz přitom klade právě na hereckou složku.
Rodák z Hannoveru vystudoval režii na Divadelní akademii v Hamburku a na Univerzitě umění v Curychu. V letech 2016–2019 byl kmenovým režisérem v Münchner Kammerspiele, v letech 2019–2024 v Schauspielhaus Zürich.
O Rüpingově renomé svědčí nejen řada cen (Režijní talent roku 2014 a 2015 a Režisér roku 2019 a 2021 podle časopisu Theater heute), ale i fakt, že dosud obdržel pět pozvání na prestižní berlínskou přehlídku Theatertreffen. V roce 2015 to bylo s inscenací Das Fest / Rodinná oslava podle filmu Thomase Vinterberga a Mogense Rukova (Schauspiel Stuttgart), v roce 2018 s Trommeln in der Nacht / Bubny v noci Bertolta Brechta a v roce 2019 s desetihodinovým opusem na motivy antických dionýsií Dionysos Stadt / Dionýsovo město (obě v Münchner Kammerspiele), v roce 2021 s Einfach das Ende der Welt / Jenom konec světa podle Jeana-Luca Lagarcea (Schauspielhaus Zürich), za kterou získal také cenu NESTROY.
Posledně jmenovaný titul tvoří první část volné trilogie, v níž Rüping zpochybňuje konstrukt rodiny v 21. století. Druhý díl Prsa a vajíčka na motivy románu Mieko Kawakamiho v roce 2022 nastudoval v Thalia Theater v Hamburku. Trilogii završil inscenací Žal je to s křídly, která slavnostně zahajuje letošní Floru.
Christopher Rüping letos na Theatertreffen převezme prestižní cenu Theaterpreis Berlin, která se uděluje „osobnostem, které svým celoživotním dílem nebo individuálními úspěchy mimořádně přispěly k německojazyčnému divadlu“. Mezi oceněné patří např. herečka Sandra Hüller, nobelistka Elfriede Jelinek nebo intendantka Maxim Gorki Theater Shermin Langhoff.

foto Daniel Pilar