Celek v sobě má něco ze stylizace televizní studiové pohádky z osmdesátých let a něco z dekadentní tíživosti Davida Lynche. (...) Přístup kombinující koncept, stylizaci i realismus jako by odpovídal na novou zkušenost ztráty měřítek toho, co je možné. 

Všichni herci jsou ve svých rolí výborní, od realistického projevu přes mírnou expresi až po výraznou stylizaci a obludnou nadsázku (...). Jako by pod novým vedením herecký soubor Divadla v Dlouhé dozrál a dospěl.

Inscenace exceluje vizuálními gesty, groteskním pohybem a promyšleným využitím live-cinema, které umocňuje kritiku absence empatie a nezodpovědnosti.