Bohuslav Martinů
ŘECKÉ PAŠIJE
Moravské divadlo Olomouc
PÁ 12. 5. 2017 — 19.00 Moravské divadlo
Po třech letech od uvedení úspěšné inscenace Pád Antikrista (2014) se do Moravského divadla vrací režisér J. A. Pitínský s dalším působivým titulem s duchovní tematikou.
Operní epilog Bohuslava Martinů Řecké pašije vychází z románu Nikose Kazantzakise Kristus znovu ukřižovaný. Příběh obyvatel jedné obce, do níž během velikonočních pašijových her přijdou uprchlíci z vesnice zničené nájezdem Turků, zaujal skladatele, jenž měl sám exilovou zkušenost, svou emocionální a duchovní sílou. Nevšedními postupy a s objevnou skladatelskou invencí vykreslil Martinů svět na řeckém venkově, svět skutečné víry a pokryteckého prospěchářství. Řecké pašije byly poprvé uvedeny roku 1961 v Curychu, tedy téměř dva roky po skladatelově smrti.
[Martinů] Chtěl, aby jeho opera byla drastická, tvrdá a bolestná, nic idylického. Druhá verze [libreta] je oproti té původní zkratkovitá, více poetická a má krásnější konec. Vedle tématu uprchlictví se do popředí dostává tragický osud ovčáka Manoliose, který se vžije do role Ježíše a nabourává tak staré pořádky ve vesnici.
J. A. Pitínský
režie Jan Antonín Pitínský
překlad Eva Bezděková
hudební nastudování Petr Šumník
dirigent Petr Šumník, Tomáš Hanák
sbormistr Lubomíra Hellová
scéna Milan Nytra
kostýmy Jana Preková
asistent režie Petr Hloužek
hudební příprava Milada Jedličková, Lucie Kaucká
inspicient Radek Vojtěch
premiéra 24. 2. 2017
155‘ s přestávkou včetně slavnostního zahájení
osoby a obsazení
Grigoris David Szendiuch / Oleg Korotkov, j. h.
Fotis Jiří Přibyl / Michal Kubečka, j. h.
Patriarcheas Vladimír Třebický
Ladas (mluvená role) Václav Bahník / Jaroslav Krejčí
Michelis (+ celý part Andonise) Ondřej Doležal / Milan Vlček
Konstandis Martin Štolba / Jakub Tolaš, j. h..
Janakos Yannakos Petr Martínek / Peter Svetlík, j. h.
Manolios Jakub Rousek / Milan Vlček
Nikolios Lucie Janderková / Iva Ryzová, j. h.
Panaitis Václav Málek, j. h.
Kateřina Radoslava Mičová / Barbora Polášková
Lenio Elena Gazdíková / Lea Vítková
Stará žena Magda Málková / Zdeňka Mollíková
Despinio Barbara Sabella / Lucie Kordová
Starý muž Vladislav Zápražný
Hlavní téma opery – konflikt mezi pomocí bližním v nouzi a sobectvím – je dnes vzhledem k současné vlně uprchlické krize aktuální. Režisér Jan Antonín Pitínský se však nenechal touto souvislostí prvoplánově ovlivnit. (…) Pro odvěké drama bariér, jimiž se obklopují ti, kterým se vede lépe, před těmi, kteří prosí o pomoc, zasazeného do kontextu přípravy amatérského uvádění pašijových her, se inspiroval lidovými hrami a betlémy.
Helena Havlíková, Lidovky.cz, 7. 3. 2017
(…) na poetiku své předchozí režie [Pádu Antikrista] volně navazuje jak věcným vedením postav, tak expresivitou vyhrocených akcí, nejnápadněji pak vizuální podobou inscenace (…) Svědčí to o Pitínského jednoznačném čtení příběhu, ostře rozděleného na dobré křesťany a zlé antikristy (…) Ale také o [jeho] zvyku vkládat do režií odkazy na nejrůznější skutečnosti, včetně svých předchozích režií.
Josef Herman, Divadelní noviny 20. 3. 2017
Inspirace lidovými pašijovými hrami na Šumavě a v Podkrkonoší je zřetelná, zároveň si inscenátoři nenechají ujít barevnost betlémových figurek. Režisér Pitínský se vrací do svých začátků s Ochotnickým kroužkem, k HaDivadlu, ke hrám z lidového prostředí, k Roku na vsi. Řecké pašije jsou divadlem na divadle na druhou.
Olga Janáčková, Opera Plus, 27. 2. 2017
Jan Antonín Pitínský (1955), básník, prozaik, dramatik a divadelní i operní režisér se narodil ve Zlíně jako Zdeněk Petrželka. Po absolvování gymnázia a střední knihovnické školy vystřídal několik zaměstnání. V roce 1985 spoluzaložil v Brně Ochotnický kroužek.
Vytvořil na sto inscenací, často ověnčených prestižními cenami, mj. Sestra Úzkost (1995), Ritter, Dene, Voss (1996) a Divadelník (1999, vše Divadlo Na zábradlí) či Jób (1996, HaDivadlo). A byly to právě Pitínského mimořádné režie, jež upozornily na opomíjené oblastní scény – Slovácké divadlo v Uherském Hradišti (2000: Gazdina roba, 2004: Liška Bystrouška, 2007: Divá Bára) a Městské divadlo Zlín (1995: Její pastorkyňa, 2006: Smrt Hippodamie, 2009: Rok na vsi). Od roku 1998 v ND Praha kontinuálně inscenuje českou klasiku v novém výkladu: Bloudění, Babička, Radúz a Mahulena, Naši furianti, Strakonický dudák aj.
V roce 2016 v ND Brno nastudoval Sládečkovu hru Otvírání studánek Alfréda Radoka na motivy kantáty Bohuslava Martinů, jehož Řecké pašije rok nato uvedl v Moravském divadle Olomouc.
Divadelní Flora Pitínského tvorbu systematicky reflektuje: Ignorant a šílenec (SND Bratislava), Renata Kalenská, Lidové noviny (HaDivadlo, obě 2006), Vějíř s broskvovými květy (Divadlo v Dlouhé, 2009), Liška Bystrouška, Divá Bára, Cikáni a Kalibův zločin (Slovácké divadlo, 2005, 2007, 2010 a 2013) a Pád Antikrista (Moravské divadlo, 2014).
Petr Šumník absolvoval obor dirigování na brněnské JAMU, kde byl žákem Petra Vronského, Jiřího Pinkase a Lubomíra Mátla. Od roku 2001 je šéfdirigentem opery Moravského divadla Olomouc.
Pravidelně je zván ke spolupráci s Janáčkovou filharmonií Ostrava či Štátnou filharmóniou Košice. Pedagogicky působí na Janáčkově konzervatoři v Ostravě – zdejší studentský orchestr pod jeho vedením vystoupil v rámci festivalu Pražské jaro 2004.
Se souborem opery Slezského divadla Opava, kde byl v letech 1995–2001 šéfem opery, získal cenu Libuška za provedení Pucciniho Bohémy, Hurníkova Oldřicha a Boženky a Poulencových Dialogů karmelitek na festivalu Opera 1997, 1999 a 2001. Cenu za Nejlepší inscenaci festivalu Opera 2007 za provedení Verdiho opery Attila přivezl už do Moravského divadla.
Moravské divadlo Olomouc (MDO) patří k nejstarším divadelním budovám (otevřeno 1830) u nás. Čítá tři soubory – opera/opereta, činohra a balet. Od roku 2013 je ředitelem divadla Pavel Hekela.
V polistopadovém vedení činohry MDO se vystřídala řada osobností – mj. Karel Nováček, Peter Gábor, Václav Klemens či Roman Groszmann. Spolupráce s Univerzitou Palackého za šéfování Ivana Baladi vedla ke vzniku studia Hořící žirafy (1994–2003) spojené s dramatikem Davidem Drábkem. Od letošní sezony činohru vede autor komedií a herec Roman Vencl, jenž na pozici uměleckého šéfa vystřídal Michaela Taranta.
Soubor opery a operety pod taktovkou dirigenta Miloslava Oswalda uvádí vedle klasických i objevné tituly – mj. Pololáníkovu operu Noc plná světla (2013) či Pitínského kongeniální režii Ullmanova opusu Pád Antikrista, jež získala Cenu Divadelních novin v kategorii Hudební divadlo roku 2014/15. Za ztvárnění Falstaffa ve stejnojmenné inscenaci Verdiho opery obdržel basista Jiří Přibyl Cenu Thálie 2014.
V roce 1996 inicioval tehdejší ředitel Václav Kožušník vznik Divadelní Flory – projektu, který se z oblastní přehlídky vícesouborových divadel vyprofiloval do podoby mezinárodního festivalu a který od roku 2009 pořádá o.p.s. DW7.
