Christopheru Rüpingovi se daří balancovat mezi ohňostrojem divadelních nápadů a tichem. Jímavě se dotýká existenciálního tématu. Velký, hluboce lidský zážitek. Závěrečný obraz je tklivý jako sen. 

 Rüping vytváří obrazy, které berou dech a ještě dlouho zůstávají v paměti. Je s podivem, jak režisér s tak skromnými prostředky této intenzity dociluje. Ovace vestoje.  

Velkolepý divadelní večer plný lehkosti i zádumčivosti, extrémních poloh i něhy. Neskutečný zážitek!  

Anna Drexler je tak autentická, osobní, přímá, nevyumělkovaná, že nikdy nemáme dojem, že bychom přihlíželi herečce, která virtuózně ztvárňuje nějakou roli, nýbrž živému člověku, který v příběhu žije se vším všudy, vydal se mu napospas.