Krkavci jsou víc, než jen mimořádně povedenou inscenací a přesvědčivým comebackem samotného režiséra. Lze je totiž chápat jako velmi slibnou předzvěst nástupu nového uměleckého vedení Dejvického divadla.

Vrací se i Fričovo suverénní vedení herců k výrazným individuálním výkonům i pozornosti ke kolektivní souhře a jeho schopnost stavět divadelně účinné i výtvarně uspokojivé mizanscény.

Krkavci jsou zážitkem z dokonalého herectví i čistého tvaru. Pro diváky možná nebudou snadným soustem, ale rozhodně jsou návratem k nejlepším hodnotám dejvického souboru.

Na tomto hereckém výkonu (Veronika Lazorčáková) by se mohlo učit, co konkrétně obnáší pojem „vývoj postavy“ či „dramatický oblouk“. Perfektně vystavěná proměna – od bezbranné trpitelky s laníma očima k megeře, která svírá otěže dění!