Nesmrtelný příběh v brilantní úpravě režiséra Antonia Latelly (ředitele divadelní sekce Benátského bienále) a virtuózním podání hereckého kvarteta špičkové německé scény. Dokážeme dnes – v době polarizace, individualismu a izolacionalistických tendencí – naplnit legendární mušketýrské heslo „jeden za všechny a všichni za jednoho“? Moderní, energická a výsostně aktuální adaptace kanonického románu. 
Slavnostní zahájení festivalu. V německém znění s českými titulky.

Kdo by čekal, že mu herci přehrají Dumasovy Tři mušketýry jako „klasickou rytírnu“, bude čekat marně. Teprve po hodině ti čtyři v neuvěřitelném tempu odříkají základní dějovou linku – trvá to sotva pět minut. Mezitím ale už jsou diváci dávno chyceni nadšením a komediantstvím čtyř představitelů, a chápou, že Dumas tu funguje jen jako zástěrka, jako tvůrce postav, které se vydaly cestou volných asociací. (…) Vrcholem hry je šílený monolog Nicoly Mastroberardina v tempu beroucím dech, kde z vteřiny na vteřinu přepíná z role do role. Sportovní výkon na vrcholné úrovni! 
Gabriella Lorenz, Münchner Feuilleton, 10. 9. 2019

Chvílemi se člověku zdá, že se dívá na science fiction od Stanislava Lema; už si nepamatuje, jak vše vlastně začalo, na jevišti se odehrává chaos, který bere dech, jeden dějový moment střídá bez varování druhý – a nejednou se člověk probere se slzami smíchu v očích, zatímco na scéně předvádějí čtyři pánové v barevných kostýmech za tónů Radeckého marše něco jako koňský balet. A přece nejsou Latellovi Mušketýři pouhá maškaráda a parodie. Je to nekonečná, čistá radost. 
Tobias Jehle, Kultur in München, 22. 10. 2019

Inscenace je chvílemi divadelně-vědný seminář, kde se promýšlejí, demontují a dekonstruují základní teoretické poučky – ovšem v modu rozpustilé burlesky, která divákům vrací chuť na divadlo.
Mathias Hejny, Abendzeitung München, 21. 10. 2019

„Jeden za všechny a všichni za jednoho!“ Kdo by neznal pokřik, s kterým si nerozlučná čtveřice Athos, Porthos, Aramis a d'Artagnan v dobrodružně-historickém románu Alexandra Dumase slibovala věrnost čelíc nástrahám kardinála Richelieu? Slavné mušketýrské krédo ve Švýcarsku platí za neoficiální státní motto a symbol spojenectví různojazyčných kantonů Švýcarské konfederace. Zakotveno je dokonce i v ústavě Severní Koreje… Jak ovšem onen slogan promlouvá k dnešku? Dokážeme v čase sílící polarizace, individualismu a izolacionistických tendencí ještě „držet pohromadě“? Kdo je s námi „v partě“ a vůči komu se naopak vymezujeme a proč? Nebo je okřídlené heslo pouhý přežitek a klišé?

Otázka soudržnosti naší společnosti, oddanosti přátelství i vyšším principům se staly jádrem volné adaptace Dumasova příběhu v podání špičkové německé scény. Antonio Latella – oceňovaný italský režisér a donedávna umělecký šéf divadelní sekce Bienále v Benátkách – rozebírá kanonický román na kousky a jednotlivé střípky skládá do asociativní divadelní koláže, interpretované s dechberoucí energií. Mimořádný čtyřlístek protagonistů v jednu chvíli zpívá, v další stepuje, šermuje, pouští se do analýzy Dumasovy „mušketýrské matematiky“ („Proč Tři mušketýři a ne Čtyři?“) či do diskuzí o „italských režisérech, francouzské komedii a německé dramaturgii“. A co si o tom všem vůbec myslí d'Artagnanův kůň? Výsledkem je chytrý a mimořádně zábavný cval napříč románem, divadelními styly, ale i zákoutími mušketýrského srdce.

Residenztheater Mnichov se v Olomouci představil v roce 2017 s nezapomenutelnou inscenací Balkan macht frei režiséra Olivera Frljiće. Tentokrát se Bavorská státní činohra – pod novým uměleckým vedením – vrací s diváckou lahůdkou, která je oslavou divadla v nejlepším slova smyslu a důstojným festivalovým prologem.

Inscenace Tři mušketýři byla do Residenztheateru Mnichov převzata z basilejské činohry (Theater Basel).

režie, scéna, hudba Antonio Latella 

dramatizace Antonio Latella, Federico Bellini
kostýmy Simona D'Amico
choreografie a bojový výcvik Francesco Manetti
světla Gerrit Jurda
dramaturgie Carmen Bach

obsazení

d’Artagnan, Planchet Nicola Mastroberardino
Athos, Grimaud Michael Wächter
Porthos, Mousqueton Max Rothbart / Elias Eilinghoff
Aramis, Bazin Vincent Glander

Mnichovská premiéra 20. 10. 2019

Antonio Latella (1967) se narodil poblíž Neapole, divadlu se věnuje od svých sedmnácti let. Po zkušenosti v turínském Teatro Stabile nastoupil na školu La Bottega Teatrale ve Florencii, kterou založila herecká legenda italského filmu Vittorio Gassman. V letech 1986–1997 jako herec spolupracoval s významnými italskými režiséři – mj. Pippo Di Marca, Luca Ronconi, Massimo Castri nebo Tito Piscitelli.
Jako režisér debutoval v roce 1997 inscenací hry Agatha od dramatičky Marguerite Duras. Má široký záběr, inscenoval věhlasná i méně známá díla světových klasiků – od Sofokla přes Marlowa, Ibsena, Becketta a Camuse až po Fassbindera. Za reinterpretaci Shakespearových tragédií Othello (1999), Macbeth (2000), Romeo a Julie (2000) a Hamlet (2001) získal v roce 2001 prestižní italskou divadelní cenu Ubu, kterou za svůj inovativní inscenační přínos obdržel ještě několikrát. Renomé si získal divadelními projekty o životě a odkazu Jeana Geneta (2001–2002) a Piera Paola Passoliniho (2002–2004).
Od roku 2004 žije v Berlíně a na scénách napříč Evropou se věnuje mezinárodním projektům – činoherním i operním. V letech 2017–2020 vedl jako ředitel divadelní sekci Benátského bienále (La Biennale di Venezia Teatro).
Na prknech Residentztheateru se v roce 2019 uvedl inscenací Božská komedie. Dante < > Pasolini, která byla zařazena do prestižního výběru festivalu Berliner Theatertreffen. Jeho produkce vynikají fyzičností a hlásí se k tradici italského divadla. Přesně tyto atributy splňuje i rozverná autorská interpretace Dumasových Tří mušketýrů (2019). 

Residenztheater Mnichov je jedním z nejrespektovanějších divadel německy mluvící oblasti. Tvoří jej tři scény v srdci Mnichova: vedle hlavní budovy je to rokokový sál Cuvilliéstheater a experimentální scéna Marstall.
Na úspěšnou historii divadla psanou mj. Frankem Baumbauerem, Dieterem Dornem či Martinem Kušejem navazuje Andreas Beck, který zde od sezóny 2019/2020 působí jako intendant. K režírování zve renomované tvůrce, jako jsou mj. Simon Stone, Thom Luz, Bastian Kraft, Antonio Latella, Nora Schlocker či Ulrich Rasche. Residenztheater se pod dramaturgickým vedením Almut Wagner soustředí na uvádění současných divadelních textů, přičemž jedním z dramaturgů divadla je také renomovaný rakouský dramatik Ewald Palmetshofer.
Ansámbl činohry, který se svými více než 50 členy patří k největším souborům v Německu, se může opřít o výrazné herecké tváře, jako jsou Sibylle Canonica, Franziska Hackl, Brigitte Hobmeier, Robert Dölle, Nicola Mastroberardino, Thiemo Strutzenberger nebo Aurel Manthei, který se v premiéře projektu Donald Trump The Art of the Deal představil i na Divadelní Floře 2019. Vysokou úroveň scény potvrzuje pravidelná účast na prestižní přehlídce Theatertreffen, na které se letos RT Mnichov představil s inscenací Stefana Bachmanna Graf Öderland, která vznikla v koprodukci s Theater Basel.

foto: Sandra Then