překlad translation Dana Hábová scéna stage design Martin Chocholoušek kostýmy costumes Zuzana Bambušek Krejzková hudba a hudební výběr music and music supervision Michal Novinski dramaturgie dramatic adviser Eva Suková režie directed by Jiří Pokorný
česká premiéra 11. 12. 2010 Czech premiere December 11, 2010
osoby a obsazení characters and cast Stephen, majitel restaurace Stephen, restaurant owner David Novotný Carl, jeho syn Carl, his sonJaroslav Plesl Sweeney, kuchař Sweeney, chef Hynek Čermák Frankie, číšník Frankie, waiter Martin Myšička Mugsy, číšník Mugsy, waiter Václav Neužil Ash Ivan Trojan
Zaměstnanci jedné londýnské restaurace se každou neděli setkávají v suterénu podniku k partičce pokeru. Jednoho dne se objeví záhadný muž – jak se záhy ukáže, profesionální hráč. Majitel restaurace jej pozve k hracímu stolu. Rozehrává se napínavá partie, v níž zdaleka nejde jen o karty...
Inscenace v režii autora byla v roce 1995 ve Velké Británii oceněna jako Komedie roku.
Brilantní pánská jízda v Dejvicích Pokorného režie kráčí po hraně, vyostřuje vztahy a situace a vše staví do stálého neklidu. Všichni ti chlápci jsou pořád v tenzi, z níž si pomáhají vzájemným ironizováním a výpady, které ani nemyslí vážně. V podstatě jsou na sobě závislí, ale je to zdivočelá patologie citů. V druhé části inscenace se hraje poker. A vůbec to není nezáživné, ani když se tu operuje s technickými výrazy. Naopak, režie výtečně pointuje jednotlivé partie a přes ně děj posouvá do absurdních a vykolejených poloh. Hráči vyskakují jako špunty z lahve a padají na dna marných nadějí. Jen Trojanův Ash zachovává skutečnou poker face... Konec se nesluší prozradit, ale je celkem logicky potvrzením toho, o čem se celou dobu hraje. Ovšem skvěle a v nebývalé souhře. Také s empatií, razancí i neokázalou senzitivitou. A to vše se jistě nenarodilo jen při této inscenaci, tomu se říká pěstování stylu.
Jana Machalická, Lidové noviny / 15. 12. 2010
Pokerová hra v Dejvickém je mimořádná. A nejen díky hercům Počáteční komedii s legračními figurkami a komickými vsuvkami, v níž však zesilují tragické tóny, až se nakonec naplno obnaží bolestné životní osudy, dovedl režisér se svým týmem k dokonalosti a v Dejvickém divadle tak vznikla na české poměry hodně nadprůměrná inscenace. (...) Jestli se kvůli něčemu vyplatí do Dejvic zajít, pak jsou to herci. Drama jim nepřipravilo zrovna lehké úkoly – výraznějších akcí je poskrovnu, v druhé polovině dokonce sedí většinu času všichni zúčastnění za stolem. Chybí hlavní role, scénář je tedy založen především na vzájemné souhře, spravedlivém nahrávání si a s tím související (sebe)kázni, což všichni účinkující pod vedením Jiřího Pokorného předvedli v brilantní podobě. Každý výkon je zároveň jedinečný, originální a každý bezesporu obstojí také sám o sobě…
Kateřina Rathouská, iDNES.cz / 19. 12. 2010
V Dejvickém divadle rozehráli skvělou karetní partii Nemá smysl opisovat všechny situace a gagy ani vyzdvihovat jednotlivé výkony či akce. Podstatná je právě souhra, vzájemná inspirativnost a hlavně komediálnost, jíž jsou všichni aktéři prodchnuti. Pomáhá jim skvělý překlad Dany Hábové, využívající řadu vtipných slangových karetních hlášek a novotvarů a režisérem Pokorným zvolený a po celý čas dodržený ostrý rytmus inscenace. Jsou chvíle, kdy dokáže zvolnit, soustředit divákovu pozornost k vážnějším motivům Marberova patnáct let starého textu. (…) S jeho prvotinou se ani na vteřinu nebudete nudit.
Vladimír Hulec, E15 / 17. 12. 2010
Pánská jízda pod vedením Jiřího Pokorného má tu správnou míru dobře vypointovaných gagů a drobných vtipů, které třeba nejsou na první pohled postřehnutelné, ale tvoří plastičnost inscenace a divák se tak ani na vteřinu nenudí. Interesantní je v tomto ohledu zejména druhá půlka, odehrávající se téměř výhradně vsedě za pokerovým stolem. Kdo ale očekává napjatou hru plnou „pokerfejsů“, je na omylu. Silné emoce bují z každé věty, z každé narážky.
Petr Smyczek, Nekultura.cz / 1. 3. 2011
Fascinující záležitost – i když o pokeru nevím vůbec nic, inscenace mě zcela pohltila. Dokonalý divadelní tvar ve všech složkách – od překladu Dany Hábové přes režii Jiřího Pokorného až po excelentní, přesné herectví šestice herců.
Jana Soprová, Divadelní noviny / 11. 1. 2011
Pokorný's direction walks a tightrope, sharpening the relationships and situations, disturbing everything. All the guys on the stage are constantly nervous and try to cover it with irony and unintended verbal attacks. They are basically dependent on each other but their relationships are pathological. In the second part of the play, everyone plays poker. And it is not tedious at all, even though the special terminology of poker is involved. On the contrary, the director concludes each round with an excellent punchline and moves the action towards absurdity. The actors jump up like cork out of a bottle and sink down at the bottom of their false hopes. Only Trojan's Ash keeps the real poker face... It would be rude to reveal the ending but it is quite naturally a logic confirmation of what the play talks about so splendidly and with great deal of empathy, assertiveness, and remarkable sensitivity. All these qualities should not be ascribed only to this particular production; it is rather the style of work of the director and cast.
Jana Machalická, Lidové noviny / December 15, 2010
A funny comedy with various comic situations gradually becomes more and more tragic to eventually fully reveal all the painful life stories of the characters. The director and his cast brought this play to perfection and so an outstanding production was created at Dejvické divadlo. (...) What really is worth seeing at Dejvice are the actors. This play is not an easy one – there are not many big actions and in the second part, the whole cast sits around a table. There are no leading roles; the script is therefore based mainly on the coordination, fair cueing and restraint of the actors that they, under the direction of Jiří Pokorný, perform really well. Each performance is thus unique, original and fascinates even when isolated from the others...
Kateřina Rathouská, iDNES.cz / December 19, 2010
There is no point in describing all the situations and gags or praising individual performances or actions. The heart of the play is the team-work, mutual inspiration and mainly the comic talent of each of the actors. Dana Hábová's translation that makes use of a range of funny poker slang and neologisms contributes to the success of the play as well as Pokorný's well-chosen and fast rhythm of the production. There are moments, where he is able to slow down, take the focus of the audience towards the more serious motifs of Marber's fifteen-year-old text. (...) You won't get bored for a second with this debut play.
Vladimír Hulec, E15 / December 17, 2010
A stag party directed by Jiří Pokorný has the right amount of great punchlines and little jokes that might not be noticeable at first sight but form the plasticity of the production and prevent the audience from getting bored. The second half is even more interesting in this respect and it is set around one poker table. However, who expects a tense play full of poker faces is mistaken. Every sentence and every cue bubbles with emotions.
Petr Smyczek, Nekultura.cz / March 1, 2011
Fascinating – even though I know nothing about poker what so ever, I was absolutely ravished by the production. It is a perfect creation in all its constituents – from the translation of Dana Hábová and the direction of Jiří Pokorný to excellent and accurate acting of the six actors.
Jana Soprová, Divadelní noviny / January 11, 2011
Ve druhém čísle letošních Divadelních novin (25. 1. 2011) prezentovali v polemické rovině své rozdílné názory na Dealer's Choice hned čtyři čeští kritici – jejichž zkrácené reflexe Pokorného inscenace předkládáme:
Je ovšem potřeba zmínit, co dělá z dejvické inscenace výjimečný divadelní zážitek. Je to šestice herců a režie Jiřího Pokorného. Zprvu směšný podivín, později agresivní, zadlužený profihráč Ash (Ivan Trojan), rozmazlený, metrosexuální synáček Carl (Jaroslav Plesl) a trotlovatý číšník Mugsy (Václav Neužil) byli tou lepší hereckou půlkou, ale jen proto, že měli „víc co hrát“. Jejich herecké výkony by neměly být opomenuty v nominacích na žádnou divadelní cenu. Režie Jiřího Pokorného je jednou z jeho nejstřízlivějších a fakt, že vytěžil z textu Patricka Marbera maximum (ve svém osobitém pojetí i v práci s herci, z nichž přímo sálá nadšení), jsem přijala s povděkem, protože sám autor toho přespříliš nenabízí. Homosexuálně pojaté přátelství kuchaře Sweeneyho (neustále potem zalitý Hynek Čermák) a číšníka Frankieho (elvisovsky vyšňořený Martin Myšička) může někomu připadat jako příliš radikální interpretace, ovšem proti smyslu hry nejde. Vše je podřízeno duchu hry – o chlapech a kartách „se vypráví“ bez rukaviček. Ráda jsem na to přistoupila a pobavilo mě dokonce i tradiční uklouznutí na slupce od banánu.
Lenka Dombrovská
Inscenace Dealer's Choice potvrzuje prvořadé postavení dejvické scény v současném českém divadle. Ne snad pro své mimořádné kvality – Pokorného inscenace je „pouze“ kvalitně provedeným diváckým titulem (jemuž by nicméně jisté „pročištění“ neuškodilo), ale pro to, jak dosvědčuje promyšlenou strategii vedení tohoto divadla. Dejvičtí v roce 2010 nastudovali tři tituly: experiment (Modrovous/SuovordoM), který mohl, ale také nemusel vyjít; „sázku na jistotu“ (Dealer's Choice), která měla především za cíl udržet přízeň diváků; a inscenaci uměleckého šéfa divadla (Muž bez minulosti), jež stanovuje linii a profil divadla. Jde o tři vzájemně se doplňující komponenty, které teprve ve svém úhrnu zajišťují pravidelné a zdravé dýchání divadelního organismu. Dejvické divadlo nadále, myslím, kráčí v nejlepších stopách Činoherního klubu šedesátých a začátku sedmdesátých let.
Martin J. Švejda
Nazývat Dejvické divadlo divadlem naturalistickým by bylo nemístné. Přesto však stojí za pozornost realistická pečlivost, jež musela být věnována zdánlivě marginální zbytnosti, jakou je potřeba náležité korespondence mezi slovem (promluvou) a scénickým objektem (rekvizitou) užívanou ke hře a souhře herců. Díky suprarealistickým detailům se tak sledování karetních her v inscenaci Dealer's Choice může blížit vzrušení při sledování skutečné hry, která nemá předem daný a připravený scénář.
Petr Christov
(...) V Dejvickém divadle vznikla inscenace, která má potenciál oslovit diváky jednoduchým a jasně sděleným vtipem. Obsahuje i některé dobře zahrané situace, díky nimž ožívají i mnohé banální vtípky. Dealer's Choice v „Dejvickém“ však navzdory tomu není ani dech beroucí psychologickou sondou do života osamělých mužů, kteří řeší své problémy hazardem, ani komedií, u níž se budete popadat za břicho. Z obojího v ní najdete trochu, ale nic, co by vás dlouhodobě zasáhlo či ve vás zanechalo trvalý dojem.
Veronika Štefanová
The production Dealer's Choice confirms the first-place position of Dejvické divadlo in contemporary Czech theatre. Not perhaps for its exceptional qualities – Pokorný's production is “only“ a well-made play (however some changes might be welcomed), but for the fact it shows the thought-out strategy of the leading team of the theatre. (...) I think that Dejvické divadlo follows the footsteps of Činoherní klub (The Drama Club) of the 60s and the beginning of the 70s.
Martin J. Švejda
To call Dejvické divadlo a naturalistic theatre would not be inappropriate. However, it is worth noticing the realistic carefulness given to the correspondence between a word (a speech) or an object on stage (a prop) used for the dramatic action. Thanks to the suprarealistic details, watching a game of poker on stage in this particular production can be as exciting as the real game, which does not have a fixed scenario.
Petr Christov
(...) This production of Dejvické divadlo has a potential to speak to the audience by its simple and clearly communicated humour. Several well-performed situations even enable some trivial jokes to come alive. Nevertheless, Dealer's choice in Dejvice is neither a breathtaking psychological study of the life of forlorn men dealing with their gambling problems, nor a comedy which would make you split your sides with laughter. Both of these are presented, but there is nothing to deeply affect you or make a lasting impression.
Veronika Štefanová
Jiří Pokorný (1967) absolvoval studium režie na DAMU inscenací vlastní hry Valašská čtverylka. Ta byla později přenesena do Činoherního studia v Ústí nad Labem, kde v letech 1993–1997 působil jako umělecký šéf. Poté pět sezon vedl brněnské HaDivadlo, kde mj. režíroval inscenaci Ravenhillovy hry Faust (Faust je mrtvý), ověnčenou v roce 2003 zvláštní Cenou Alfréda Radoka. Současně v letech 2002–2006 působil jako člen uměleckého vedení Divadla Na zábradlí, kde ještě jako host nastudoval tyto tituly: 1998: Jelizaveta Bam (Charms), 2001: Terasa (Carrière), Balada o vídeňském řízku (Tabori); v angažmá pak vznikly další zásadní inscenace – 2003: Pan Kolpert (Gieselmann), Push-up 1–3 (Schimmelpfennig), 2005: Platonov je darebák! (Čechov), 2007: Pískoviště (Walczak), Cesta do Bugulmy (Topol), 2008: Sarabanda (Bergman). Jiří Pokorný se zaměřuje na současné české (M. Horoščák, M. Bambušek) a evropské drama (M. Ravenhill, M. Mayenburg, P. Marber ad.). Současné tituly pohostinsky inscenoval také v pražském Národním divadle: Stísněná 22 (Volánková, 2001), Prvotřídní ženy (Churchillová, 2004) či komorní drama Blackbird (Harrower), které přineslo Cenu Thálie 2010 za herecký výkon Jiřímu Štěpničkovi. Vedle toho realizoval tři muzikály v Divadle Ta Fantastika: Obraz Doriana Graye (2006), Produkt (2007) a Němcová! (2008). Svým operním debutem Fibichovy Šárky (2000) v plzeňském Divadle J. K. Tyla způsobil jeden z největších tuzemských divadelních skandálů posledního desetiletí. Jeho dramata i inscenace bývají označovány za první vlnu coolness dramatiky v České republice. Cenu Alfréda Radoka za Nejlepší českou původní hru získaly Pokorného texty Taťka střílí góly (1997) a Odpočívej v pokoji (1998). Na festivalu Divadelní Flora se Jiří Pokorný představil už v roce 2003 s dramatizací proslulé Jerofejevovy novely Moskva–Petušky, kterou nastudoval se souborem HaDivadla.
Jiří Pokorný (b. 1967) He graduated from drama direction at DAMU with his authorial production of The Moravian Wallachian quadrille. It was later transferred to Činoherní studio in Ústí nad Labem where he worked as an artistic director between 1993 and 1997. The following five seasons, he directed HaDivadlo in Brno, where he, among other things, staged Ravenhill’s play Faust (Faust is Dead) awarded in 2003 the special prize at Alfréd Radok Awards. Also from 2002 to 2006, he worked as a member of the art management of Theatre Na zábradlí where still as a guest, he directed these plays: 1998: Yelizaveta Bam (Charms), 2001: The Terrace (Carrière), Ballad of a Wiener Schnitzel (Tabori), then as a full-time director he produced other important plays there – 2003: Mr. Kolpert (Gieselmann), Push-up 1–3 (Schimmelpfennig), 2005: Platonov is a Scoundrel! (Chekhov), 2007: Sand-pit (Walczak), A Journey to Bugulma (Topol), 2008: Sarabanda (Bergman). Jiří Pokorný focuses on contemporary Czech (M. Horoščák, M. Bambušek) and European drama (M. Ravenhill, M. Mayenburg, P. Marber and so on). As a guest director at National Theatre he staged other contemporary texts: Encroachment (Volánková, 2001), Top Girls (Churchill, 2004) or a chamber play Blackbird (Harrower), for which Jiří Štěpnička received the Thalia Award in 2010 for Best Actor. He also directed three musical theatres at Divadlo Ta Fantastika: The picture of Dorian Gray (2006), Product (2007) and Němcová! (2008). His opera debut of Fibich's Šárka (2000) at Divadlo J. K. Tyla in Plzeň was one of the biggest theatre scandals of the last decade.
His plays and productions are said to be the first wave of In-yer.face theatre (coolness) in the Czech Republic. His original texts Daddy Shoots Goals (1997) and Rest in Peace (1998) won him the prize for the Best Original Play at Alfréd Radok Awards. In 2003, the Flora Theatre Festival hosted his dramatization of the famous Yerofeyev's novella Moscow-Petushki that he produced at HaDivadlo.
Mě zajímá právě ten druh divadla a filmu, který je o skutečném životě. Myslím si, že jsem dost konvenční autor, nesnažím se šokovat, ale psát pravdivě, jak jen to jde. Takže se necítím od života nijak odtržený. Dokonce se mi zdá, že jsem jako spisovatel víc jeho součástí. Svět psaní, filmu a divadla a takzvaný reálný svět nevidím jako dva odcizené světy.
Patrick Marber
I'm interested in the kind of theatre and film that speaks about real life. I think I'm quite a conventional author; I do not try to shock but rather write as honestly as possible. Therefore, I don't feel detached from life at all. Actually, I think that as a writer I'm a part of it even more. The world of writing, film and theatre and the so-called real world are not two separate worlds.
