prodej a rezervace vstupenek pokladna MDO
|
NE15. 5.
17:30Konvikt / Divadlo K3
Charlotta Öfverholm
FOUND & LOST
VerTeDance
choreografie choreography Charlotta Öfverholm tančí dancers Veronika Kotlíková, Tereza Ondrová první uvedení 15. 5. 2011 first performance May 15, 2011 premiéra 16. 5. 2011 premiere May 16, 2011 Světová premiéra nejnovějšího díla švédské choreografky a performerky Charlotty Öfverholm, jež patří k nejuznávanějším osobnostem světové taneční scény posledních dvou dekád. Unikátní duet Found & Lost je fyzické, poetické a humoristické dílo pro dvě silné ženy, kterými tanečnice ze skupiny VerTeDance, Veronika Kotlíková a Tereza Ondrová, bezesporu jsou. World premiere of the newest production of a Swedish choreographer and performer Charlotta Öfverholm who belongs to the elite of the world dance scene of the last two decades. The unique duet Found & Lost is a physical, poetic and comic performance for two strong females, who the dancers Veronika Kotlíková and Tereza Ondrová from VerTeDance, certainly are. videospot k premiéře FOUND & LOST from Hypermarket Film Ltd. on Vimeo. VerTeDance patří k nejoriginálnějším českým tanečním platformám.O uměleckých kvalitách jeho projektů svědčí nejen prestižní ocenění, ale také časté účinkování na předních domácích i zahraničních festivalech. Na vzniku několika inscenací taneční skupiny VerTeDance se podíleli renomovaní světoví choreografové – mj. Belgičan Thomas Steyaert nebo izraelská choreografka Maya Lipsker. Trvale hostuje v Divadle Ponec Praha. Soubor v roce 2004 založila dvojice tanečnic a choreografek Veronika Kotlíková (1981) a Tereza Ondrová (1981) spolu se světelným designérem a technickým šéfem Divadla Ponec Pavlem Kotlíkem (1973). Za sedm let skupina vytvořila představení: Průzor hrdlem (už 2002), Kruh II (2004), Beneath the Silence (2005, ve spolupráci se španělským souborem CobosMika Company), pohádka The Brave (2006), choreografii Třiačtyřicet slunce západů (2007), site specific projekt Tour du Café au lait (2007), Jaja a Papus (2009) nebo Transforma (2010). Pro Divadlo Archa soubor vytvořil představení Emigrantes (2010). Choreografie souboru VerTeDance se vyznačují vysokou citlivostí pro zvolené téma a hloubkou hledání nových pohybových principů. Snad i proto se skupina věnuje taneční práci s dětmi, které do svých choreografií velmi novátorským způsobem zapojuje. Za choreografii Tichomluva – Neočekávaný chod (2005) získala skupina VerTeDance nejprestižnější cenu v oblasti tance v České republice – Cenu Sazky za objev v tanci v roce 2005. Pro německý baletní soubor v Theater Vorpommern v Greifswaldu v roce 2008 tým VerTeDance pohostinsky nastudoval choreografii Cycle. Tereza Ondrová byla za interpretaci postavy Paní Vltavské v inscenaci hostující Anny Polívkové Případy doktora Toureta (2009) vyhlášena Tanečníkem roku 2010. Tereza Ondrová je výjimečnou osobností, které si mezinárodní návštěvníci platformy všimli už v předchozích letech, a tudíž měla i nejednu nominaci. Letos přesvědčila nejen skvělými pohybovými schopnostmi, ale nečekaným komediálním talentem. ředitelka festivalu Tanec Praha Yvona Kreuzmannová
o tanečním umění Terezy Ondrové u příležitosti vyhlášení ceny Tanečník roku 2010 Ve spolupráci s belgickým choreografem Thomasem Steyaertem vznikla asi nejúspěšnější inscenace Dance of Canis Lupus (2009), která byla uvedena v rámci Divadelní Flory 2009. VerTeDance is one of the most original Czech dance platforms. Not only the prestigious awards but also the regular appearance at renowned Czech and foreign festivals prove the art quality of their projects. The world famous choreographers like Thomas Steyaert from Belgium, or Maya Lipsker from Israel, participate on the creation of their productions. The company performs as a permanent guest at Ponec Theatre in Praque. The company was founded in 2004 by two dancers and choreographers Veronika Kotlíková (b. 1981) and Tereza Ondrová (b. 1981) together with the light designer and director of the engineering Pavel Kotlík (b. 1973). During the seven years of their work, they created these productions: Through the Bottleneck (already in 2002), Circle II (2004), Beneath the Silence (2005, cooperation with CobosMika Company), a fairy tale The Brave (2006), a choreography 43 Sunsets (2007), a site specific project Tour du Café au lait (2007), Jaja and Papus (2009) or Transforma (2010). For the Archa Theatre the company created a production called Emigrantes (2010). The choreographies of VerTeDance company are characterized by great sensitivity towards the chosen topic and deep search for new principles in movement as such. The company also concentrates on work with children who are involved in choreographies by various innovative means. For the choreography of Silent Talk – Unpredictable Course (2005), VerTeDance was awarded the most prestigious prize in the Czech Republic – the Sazka Award for the best new emerging dance artist of 2005. For the German ballet company Theater Vorpommern in Greifswald the VerTeDance team staged the choreography Cycle as a guest theatre. Tereza Ondrová was awarded the Dancer of the Year 2010 for her interpretation of Mrs. Vltavská in the production The Cases of Dr. Touret (2009) by a guest director Anna Polívková. Charlotta Öfverholm je absolventkou UCLA (obor film, televize a videotvorba), dále Lee Strasberg Theatre Institute v Los Angeles a Alvin Ailey's American Dance Theatre. S tancem začínala doma ve Švédsku pod vedením L. Schubertové. Jako tanečnice spolupracuje s celou řadou choreografů a souborů v USA a po celé Evropě. V New Yorku to bylo mj. se souborem Bill T. Jones (Arnie Zane Dance Company), s D. Rhodenem (Desmond Richardsons Complexions) či s Footprints Dance Company. Od roku 1995, kdy nastálo zakotvila v Evropě, spolupracovala např. s R. Galvánem (Tanzcompagnie Giessen), J. Tmimem (Toláda Berlín), R. Ollerem (Metros Barcelona), R. Poolem (Ballet Linz), J. Kodetem (Praha), V. Dočolomanským (Farma v jeskyni) ad. V letech 1998–2000 byla Charlotta Öfverholm členkou londýnského souboru DV8 Physical Theatre, jemuž šéfoval L. Newson. S inscenací The Happiest Day of My Life (Nejšťastnější den v mém životě) hostovala po celém světě. V inscenacích Shakespearova Hamleta a Alenky v říši divů vytvořila titulní role, v inscenaci Žebrácké opery pak ztvárnila postavu pirátky Jenny. Působí rovněž jako choreografka filmové a televizní tvorby. Charlotte Öfverholm je představitelkou fyzicky náročného, syrového pohybového divadla. Ve svých performancích se nevyhýbá drsným, někdy až sebedestruktivním obrazům lidského těla. Jejich tématy jsou především křehkost a brutalita mezilidských vztahů a rozkladná agresivita současného světa. Působí jako umělecká šéfka souboru Compagnie Jus de la Vie, který roku 1995 založila. Tuto svébytnou platformu tanečního a fyzického divadla ve Stockholmu charakterizují brutální, fyzické, zábavné a dojemné taneční inscenace. Na festivalu Divadelní Flora 2010 Charlotta Öfverholm excelovala ve výjimečné autorské inscenaci Lynn, kterou po celém světě s úspěchem uvádí již sedm let. Její taneční performance Pas de deux Sans Toi měla na festivalu svou světovou premiéru. Charlotta Öfverholm She is a graduate of UCLA in Film/TV/Video and from The Lee Strasberg Theatre Institute in Los Angeles and Alvin Ailey's American Dance Theatre, but started dancing in Sweden with Lia Schubert. She has worked as a dancer with numerous choreographers and companies in America and all around Europe. In New York she danced with Bill T. Jones (Arnie Zane Dance Company), Dwight Rhoden (Desmond Richardsons Complexions), Footprints Dance Copany among others. Since moving back to Europe in 1995, she has danced with Roberto Galván (Tanzcompagnie Giessen), Joseph Tmim (Toláda in Berlin), Ramon Oller (Metros in Barcelona), Robert Pool (Ballet Linz), Jan Kodet (Prague), or Viliam Dočolomanský (Farm in the Cave). In 1998–2000, Charlotta was a member of the London-based DV8 Physical Theatre under the leadership of Lloyd Newson. She toured with The Happiest Day of My Life worldwide. She has had leading roles in creations like Hamlet in Shakespeare's Hamlet, Alice in Alice in Wonderland and Pirate Jenny in The Threepenny Opera. She also choreographs for film and TV. Charlotta Öfverholm represents the physically demanding and raw dance theatre. She makes use of cruel and even self-destructive images of the human body in her performances. The main themes of her productions are fragility and brutality of relationships and destructive aggression of the contemporary world. She is the artistic director of Compagnie Jus de la Vie that she founded in 1995. This platform for dance and physical theatre is based in Stockholm and it is characterized by brutal, physical, entertaining and touching dance performances. The Flora Theatre Festival in 2010 hosted Charlotta Öfverholm's excellent authorial production Lynn that she has been successfully touring worldwide for seven years already. Her dance performance Pas de deux Sans Toi was premiered at this festival. Co pro vás znamená divadlo a tanec? Tanec mě zachránil ode mne. Pomáhá mi s mou nejistotou a agresivitou. Byla jsem na sebe velmi tvrdá, když jsem byla dítě a teenager. A v tancování jsem stále. Když jsem na jevišti, vytvářím v sobě svobodné, bezcelní pásmo, ve kterém je možné vše. Jak jste divadlo a tanec pro sebe objevila? Mí rodiče neměli s tancováním ani divadlem nic společného. V dětství jsem chodila na hodiny tance, a když mi bylo sedmnáct, dostala jsem roční angažmá v tanečním sboru místního Městského divadla. Tehdy mě tanec pohltil. Bylo to zaměstnání na plný úvazek, ale já tehdy ještě chodila do školy, což znamenalo náročný denní režim. Nevadilo mi to. Naopak. Dodávalo mi to energii. Pak mě přijali do baletní školy v Göteborgu. Bylo mi devatenáct a můj život v tanci začal naplno. Jak probíhala vaše profesionální kariéra? Pro mne existovala vždy jenom jedna cesta: tanec. Vždycky jsem jí chtěla jít a nikdy se jí nevzdala. Pro mne je jeviště svaté místo. Jsem šťastná z každého okamžiku, kdy na něm jsem. Když jsem byla na tanečních školách ve Švédsku a pak v USA, vystřídala jsem řadu zaměstnání, abych se uživila. Servírka, uklízečka tanečních studií, pokojská, recepční… Během posledních patnácti let, kdy mám své vlastní taneční projekty, jsem se naučila dalším zaměstnáním – produkční, osvětlovač, zvukař. Také hodně učím. Co je pro vás ve vašich performancích nejdůležitější? Jako tanečník miluju pohyb, ale jako perfomer miluju na jevišti jenom být. Chci vytvářet představení, která by dostávala diváky do jiných vesmírů, do jiných světů, vrhala je z jednoho emotivního stavu do jiného a nutila je současně k smíchu i k pláči. Které tanečníky a taneční skupiny preferujete a proč? Pokud se ptáte, co ráda sleduju jako divák, je pro mne těžké odpovědět. Mám ráda tvorbu Alaina Platelse, Lloyda Newsona a samozřejmě Piny Bausch. Ale současně mám ráda i velice technicistní tanec, jako jsou rané choreografie Williama Forsytha nebo klasická představení velkých baletních těles. Mám ráda tanečníky, kteří umějí tančit. Mohla byste říct něco víc o svém působení v DV8 Lloyda Newsona, Alvin Ailey Dance Company, Bill T. Jones/Arnie Zane Dance Company? Ve svých raných letech v USA jsem nejvíc milovala současný „černý“ tanec. Takový, co dělal Alvin Ailey. Ve všech větších amerických městech existují kopie Aileyovy taneční skupiny. Taková je třeba v Los Angeles Lula Washington Black Dance Theatre, kde jsem jeden čas tančila. Velmi ráda, protože jsem tam mohla být vášnivě dramatická. Tanec tam měl duši, protože jeho podstatou byly spirituály. Být dramatická jinde, bylo by to nepřijatelně patetické. Byla jsem tehdy velmi mladá a spolupracovala jsem s mnoha americkými tanečními skupinami. Měla jsem spoustu energie a toužila se dostat do skupiny Alvina Aileyho. Dnes mám tento typ tance méně ráda. Bill T. Jones byl zcela jiný případ. S Aileym, ačkoli jsou oba černí, nemá nic společného. Vytváří na jevišti svou vlastní poezii, má svou vlastní poetiku. A Lloyd Newson a jeho DV8? Skvělá zkušenost. Uskutečnil se mi sen, když jsem ho požádala o spolupráci. Příprava i zkoušky byly velmi těžké. Turné s jeho technicky vyspělými tanečníky bylo fantastické. Co pro vás znamená domov? Žila jsem a pracovala v mnoha městech Německa, Španělska, Rakouska, Anglie, Francie, USA. Dnes je pro mne domov Stockholm, protože tam mám svůj vlastní krásný byt a blízké přátele. Ale doma se cítím také v New Yorku, Paříži, Barceloně. I Prahu mám ráda. I když Pražané jsou oproti obyvatelům jiných měst, kde jsem pracovala, příliš zamračení a uspěchaní. Když se na někoho v Praze usměju, podezřívá mě, že po něm něco chci a prchá pryč. V Olomouci jsou lidi usměvavější. Má umění a tanec vůbec nějaký smysl? Myslím, že umění – zvlášť dnes, v době, která vytváří umělé, fiktivní světy, jež člověkem manipulují a znesvobodňují ho – je velmi důležité. Jak pro umělce a lidi, kteří umění tvoří a vyjadřují se jím, tak pro diváky, aby se mohli vydávat do světa imaginace. Televize a komerční přístup k životu dělají lidem život velmi těžký a je třeba se vůči tomu bránit. Všemi dostupnými prostředky. Jsem přesvědčena, že umění nemá být jen krásné, ale také vysoce politické. Ve svém tanci často jdete až na práh bolesti… Myslím, že každý se v životě setkává s bolestí. Záleží, jak se na ni díváme. Život není lehký, ale když se soustředíme na překážky, které jsou před námi, a řekneme si, že bolest je požehnání, mnohému se z ní naučíme. Dostaneme se blíž sami sobě. V bolesti můžeme najít klid a vyrovnanost. Nejhorší bolest je, když nevidíš světlo na konci cesty. Ale to světlo vždycky přijde. Na konci může přijít jen smrt… O smrti moc nepřemýšlím. Viděla jsem umírat blízké přátele. Mladé a v bolestech. Každá ztráta je těžká. Co ale můžeme dělat se smrtí? My, kteří jsme překonali ztrátu? Nebo je to naše ego, které touží po člověku, kterého má rádo, a proto trpí? Mnoho se o tom napsalo. Mluvit o tom by vydalo na další interview. z rozhovoru Vladimíra Hulce
s Charlottou Öfverholm během loňské Divadelní Flory Divadelní noviny / 14. 6. 2010 |
celý program / programme / tisk / vstupenky o festivalu / about festival / fotografie festivalové řevue / videozpravodaj
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
