prodej a rezervace vstupenek pokladna MDO
|
ÚT17. 5.
18:00Moravské divadlo
Michail Bulgakov
MAESTRO A MARKÉTKA
THE MAESTRO AND MARGARITA
Divadlo Husa na provázku Brno
překlad translation Alena Morávková scénář script Vladimír Morávek, Josef Kovalčuk scéna stage design Miloš Zimula kostýmy costumes Sylva Zimula Hanáková hudba music Mario Buzzi dramaturgie dramatic adviser Miroslav Oščatka režie directed by Vladimír Morávek premiéra 12. 11. 2010 premiere November 12, 2010 osoby a obsazení characters and cast Woland a Afranius Woland and Aphranius Jan Kolařík Korovjev Korovyev Milan Holenda Kocour Cat Jiří Kniha Hela Hella Gabriela Štefanová Mistr a Pilát Master and Pontius Pilate Michal Dalecký Markéta a Ješua Margarita and Yeshua Martina Krátká / Andrea Buršová Berlioz Robert Mikluš Bezprizorný Bezdomny (Homeless) Ondřej Jiráček Praskovja a Nataša a Básnířka... Praskovya and Natasha and Poetess... Ivana Hloužková Ucharev a 1. tajný a Markýz de Sade Ucharev and 1. spy and Marquis de Sade Tomáš Sýkora Šturman Žorž a Stravinskij a Císař Rudolf Sturman George and Stravinsky and Emperor Rudolf Pavel Zatloukal Karaulina a Literát a Vyšetřovatel Karaulina and Writer and Investigator Vladimír Hauser Sestra Nurse Martina Krátká / Andrea Buršová Frída Frieda Anežka Kubátová Anuška Annushka Melika Yildiz / Bára Burešová Režisér Vladimír Morávek svou novou inscenací Maestro a Markétka navazuje na cyklus Sto roků kobry. Tentokrát se však neinspiroval Dostojevským, ale jiným ruským klasikem – Michailem Bulgakovem. Hra pojednává o lásce, Bohu a úplňku. Fantaskní předloha pojednávající o ďáblově návštěvě Moskvy, Pilátově soudu nad Ježíšem a neobyčejné lásce Mistra a Markétky je pro Morávka příležitostí, aby se zase jiným příběhem a opět velkoryse komponovanou inscenací vyjádřil k tématům, která ho fascinují až k posedlosti. Ať už je to velmi osobně pociťovaná a vykládaná přítomnost Boha na tomto světě, bezvýhradná, spasitelská láska ženy obětující se svému muži až za hrob, nebo „jen“ magická moc úplňku. V souvislosti s ní Morávek román také vyložil jako dlouhý, barvitý sen. Plný depresivně černých úzkostí defilujících před námi na ďábelském plese i v psychiatrické léčebně, ale i groteskně pokřivené reality porevoluční Moskvy, jež do nočního bdění rovněž prosakuje. Zazvoní budík – a následuje probuzení. Vypadá to, že klid a smíření nacházejí titulní hrdinové ve smrti, ruku v ruce zavěšeni na tahu, který je nese vzhůru, do tmy. Když se rozsvítí, milenci jsou konečně šťastni ve „věčném domě“. Scénografie není v inscenaci zapojena úplně důsledně, ale jako rámec slouží skvěle. Notně ošuntělé stěny s obrazem mrtvého Krista v hrobě, pocházející z inscenací Dostojevského cyklu, tvoří jakousi noclehárnu zaplněnou železnými patrovými postelemi. Jsou plné náměsíčných spáčů. Může to být moskevský azyl pro lidi bez domova i metafora provizoria našeho pozemského bytí. Palác Piláta Pontského se ve druhé části produkce stěhuje do hlediště, diváci na scénu. Erotické fotografie žen s odhalenými prsy a klíny vnášejí na jeviště bulgakovský motiv čarodějné moci. A nad tím vším visí „hvězdné nebe“ plné žároviček. Nechybějí mikroporty a deklamované scénické poznámky, odedávna součást Morávkova scénického jazyka. A pochopitelně kolážovitý zvukový a hudební plán, tentokrát z dílny Maria Buzziho, s bohatými citacemi z opery Charlese Gounoda. Otěže příběhu i představení drží suverénně ďábelský Woland (Jan Kolařík) se svými parťáky. Působí jako vyslanec Boží, odvádějící na zemi špinavou práci na osudech smrtelníků. A královsky se u toho baví. Jeho kocouří doprovod (Jiří Kniha) a asistent Korovjev (Milan Holenda) neustále někde šmejdí, rozlézají se po všech „koutech“ jako všudypřítomné zlo, ovšem rovněž s vytříbeným smyslem pro humor. Bulgakovova pikantně vykreslená Markétka se u Morávka proměnila v křehkou, oduševnělou intelektuálku a plaše se projevující světici. Její interpretku, Andreu Buršovou, obsadil režisér i do role Ježíše, čímž její panenskou, trpitelsko-spasitelskou stylizaci ještě více podtrhl. (...) Morávkovi se velmi dobře daří postihnout groteskní polohy Bulgakovova románu osobitým, téměř „formanovským“ humorem. Jeho inscenace jako vždy zjednodušuje, po svém zesiluje některá témata na úkor jiných. Jemné předivo jazyka, znejisťující nadsázky, podtextů a zvláštní poezie románu tak bylo přirozeně leckde násilně zpřetrháno, ale jako divadlo je Maestro a Markétka svébytnou a respektu hodnou záležitostí. Marie Reslová, iHNed.cz / 1. 12. 2010
(...) Dlouho jsem neviděl tak nadějně, prostorově i hudebně velkoryse rozehranou i vyklenutou inscenaci, jíž se daří jaksi alchymisticky vydestilovat ryzího ducha předlohy. Snový „létací“ závěr s mizejícími, smrtí se konečně osvobodivšími se milenci, jako by byl metaforou Goethova gnostického paradoxu: „Zemři, by ses zrodil“. Skvělá je i degenerovaná spisovatelská societa (Robert Mikluš, Ivana Hloužková, Vladimír Hauser, Pavel Zatloukal), dříve narozeným připomínající spíše než Moskvu tuzemskou líheň servility zvanou Dobříš. Závažnou kreaci – od prorežimního veršotepce až po prozřevšího historika – předvádí i Ondřej Jiráček jako Bezprizornyj. Morávek se tentokrát ukázněně drží základních kontur příběhu, znamenitě rozehraje i part pekelné svity, vedené mrazivým Wolandem Jana Kolaříka. Atmosférotvorná a významotvorná je i hudba (Mario Buzzi, citáty z Gounoda), úderně rytmizující jakoby filmově stříhané sekvence od Patriarchových rybníků přes obludný „masolit“, blázinec a zpět, bravurně zvládá prostor i scénografie a přesně volené groteskní kostýmy, pracující s principem surreálného zmnožení reality. Vladimír Just, Lidové noviny / 23. 11. 2010
(...) Andrea Buršová mě přesvědčila, že může být onou goetheovskou ženou, schopnou přinést osobní oběť a posléze svým soucitem a láskou rozčílit samotného ďábla. A její dvojroli – vedle Markétky představuje také kristovského Ješuu – považuji za jeden z nejvýstižnějších nápadů inscenace, protože ti dva opravdu mají jednu duši a dokonce i to jedno mučené tělo. Richard Erml, Divadelní noviny / 25. 12. 2010
(...) I have not seen a production so promising, spatially and musically well played and arched, which would be so successful in recovering the genuine spirit of the original. The dream-like „flying“ end with vanishing, by death liberated lovers, seems to be a metaphor of Goethe's Gnostic paradox: „die, to be born“. The great yet degenerate writers' society (Robert Mikluš, Ivana Hloužková, Vladimír Hauser, Pavel Zatloukal) might remind us rather of our seedbed of servility called Dobříš than actual Moscow. Also, Ondřej Jiráček excels in the role of Bezdomny (Homeless) changing from a pro-regime sonneteer to a conscious historian. This time, Morávek follows moderately the basic outline of the story, admirably portrays the devilish suite led by the spine-chilling Woland – Jan Kolařík. The music (Mario Buzzi, citations from Gounod), contributes to the atmosphere and meaning of the play while rhythmizing the film-like cut sequences from Patriarch's Ponds to the hideous „MASSOLIT“, madhouse and back. He excellently works with space and stage design and even the well-chosen grotesque costumes are based on the principle of multiple reality. Vladimír Just, Lidové noviny / November 23, 2010
A fanciful original story about Devil visiting Moscow, Pilate's trial with Yeshua and the unconditional love of the Master and Margarita provides Morávek with the opportunity to once again express his views on the topics that fascinate him in a generously composed production. Whether it be the personal theme of God's presence in this world, or the unconditional and redeeming love of a woman entirely sacrificing herself to her husband, or “just” the magic power of the full moon. (...) Morávek succeeds in the portrayal of the grotesque in Bulgakov's novel with a very original almost „Formanesque“ humour. As always, his production simplifies and raises some of the themes at the expense of other topics. The delicate net of language of the novel with its puzzling hyperboles and implicit meanings was at some points violently ripped up but as a theatre production, The Maestro and Margarita is a distinctive and respectable piece of work. Marie Reslová, iHNed.cz / December 1, 2010
Michail Afanasjevič Bulgakov (15. 5. 1891–10. 3. 1940) se narodil v rodině profesora teologie na Kyjevské duchovní akademii. Vystudoval Lékařskou fakultu Kyjevské univerzity. Jako vojenský lékař musel za války amputovat desítky nohou. V roce 1920 zanechal lékařské praxe a věnoval se literární činnosti. Působil jako novinář-fejetonista. Od roku 1923 byl spisovatelem z povolání. Než přesídlil do Moskvy, žil nějaký čas na Kavkaze, pobýval v Tbilisi, Batumi a Vladikavkazu. Dílo tohoto talentovaného spisovatele se však koncem dvacátých let setkalo s negativní reakcí kritiky a cenzury. Jeho prozaická díla nesměla být vydávána, dramata byla stažena z repertoárů divadel. Za těchto okolností se Bulgakov obrátil v dopisech na Maxima Gorkého a J. V. Stalina s žádostí, aby mu byl povolen odjezd do zahraničí, nebo aby dostal možnost pracovat v divadle. Po proslulém telefonním rozhovoru Bulgakova se Stalinem, dostal spisovatel možnost pracovat v Moskevském uměleckém divadle MCHAT, se kterým spolupracoval jako autor, později i jako dramaturg a asistent režie. Zemřel roku 1940 na vrozené onemocnění ledvin a byl pohřben na Novoděvičím hřbitově. dílo M. Bulgakova próza: Zápisky na manžetách (1922–23), Zápisky mladého lékaře, Bílá garda (1924), Psí srdce (1925), Osudná vejce (1925), Diaboliáda (1925), Divadelní román (1934–36), Mistr a Markétka (na románu pracoval v letech 1929–40, vydán byl až z jeho pozůstalosti) drama: Dni Turbinových (1926), Zojčin byt (1926), Útěk (1928), Purpurový ostrov (1928), Adam a Eva (1930), Molière čili Svatá kabala (1930–36), Puškin – poslední dny (1940) Bulgakov byl také autorem řady adaptací klasických předloh (mj. Mrtvé duše – 1932, Don Quijote – 1938) a psal rovněž operní libreta. Co vás vedlo – jaká motivace či impuls – ke zpracování Mistra a Markétky v Huse na provázku? Je to nejkrásnější román, který znám. Čtete – a smějete se. Čtete a něco bolí, jako byste se koupali ve vařícím medu... Před časem jste se souborem nastudoval čtyři zásadní texty od Dostojevského. Mistr a Markétka se hraje ve stejných kulisách jako inscenace Dostojevského. I v podtitulu na Dostojevského odkazujete. Je to tedy tak, že divadlo chce nějakým způsobem navázat či rozvinout právě čtyřdílný projekt Svlékání z kůže? Nu – ano. Sto roků kobry byl dohromady portrét devatenáctého století. Dvacáté století tedy okomentuje Bulgakov. Neobyčejně směšné máme osudy, a tak nevidíme, co je vidět a popíráme nos mezi očima a nehorázní jsme a směšní a padáme do hloubky a máme strach. Pak ale někdo má sílu říct – letím. A jak byste charakterizoval divadelní představení Maestro a Markétka? Na co byste pozval diváka? Co může čekat? Pobývání ve snu. Třeštivě se dějí zázraky a bolest je nevýslovná a Jiří Kniha jako Kocour je milá černá potvora a Milan Holenda nejperverznější zabiják, co si umíte představit – a pak tam vejde ta Markéta a zastaví svět. Mít někoho víc rád než sebe – to je, oč tu běží... A pro to, co teprve se stane, ztratit klidně vše. z rozhovoru s Vladimírem Morávkem,
Deník Referendum / 13. 11. 2010 What impulse or motivation made you decide to work on The Master and Margarita at Husa na provázku? It is the most beautiful novel, I know. You read and you laugh. You read and it hurts, as if you were bathing in boiling hot honey... from an interview with Vladimír Morávek,
Deník Referendum / November 13, 2010 Vladimír Morávek (1965) v roce 1989 absolvoval obor činoherní režie na brněnské JAMU. V letech 1989–1996 vedl děti v Divadle na provázku. Jako umělecký šéf působil v letech 1997–2005 v Klicperově divadle v Hradci Králové, které pod jeho vedením získalo třikrát za sebou Cenu Alfréda Radoka v kategorii Divadlo roku. Cyklus Čechov Čechům, který zde realizoval, získal zvláštní Cenu Alfréda Radoka v roce 2003, dalších patnáct Morávkových inscenací bylo na toto prestižní ocenění nominováno – mj. Maryša – po pravdě však „Mařka“ (1999), Kníže Myškin je Idiot (2004), Akvabely (2005) aj. Pro Českou televizi natočil několik desítek dokumentárních filmů, tři pohádky a dvanáct záznamů svých představení. Za filmový debut Nuda v Brně obdržel Českého lva za režii. Pohostinsky působil v Národním divadle Praha (2000: Tosca, 2001 a 2008: Lucerna, 2002: Macbeth, 2003: Romeo a Julie), nitranském Divadle Andreja Bagara (cena Dosky v kategorii Inscenace roku 1999 za Macbetha), Divadle na Vinohradech (2008: Višňový sad, 2010: Ženitba) a na dalších předních českých a slovenských scénách. Vedle osobitých interpretací známých divadelních látek se Vladimír Morávek věnuje inscenování současné české dramatiky (zvláště textů D. Drábka), scénických koláží – mj. Ze života obludného hmyzu (2001, Klicperovo divadlo), Rozrazil 4/06 O Brně (2006, Divadlo Husa na provázku) – a autorských adaptací soustředěných do ambiciózních cyklů. Stojí za vznikem festivalů Divadlo evropských regionů Hradec Králové a Divadelní svět Brno. Od roku 2005 působí jako umělecký šéf Divadla Husa na provázku, kde mimo jiné režíroval víceleté projekty Sto roků kobry (tetralogie z Dostojevského románů) a Perverze v Čechách („trilogie o mravnosti v Čechách“). Jeho krédo zní: „Kdo do tebe kamenným divadlem, ty do něj alternativním.“ Festival Divadelní Flora v roce 2005 uvedl Morávkovu oceňovanou inscenaci Návštěva staré dámy s nezapomenutelnou Soňou Červenou (Klicperovo divadlo Hradec Králové) a v roce 2009 provokativní scénickou koláž Cirkus Havel aneb My všichni jsme Láďa (Divadlo Husa na provázku). Vladimír Morávek (b. 1965) In 1989, he graduated from drama direction at JAMU Academy in Brno. Between 1989 and 1996 he directed children at Divadlo na provázku. From 1997 to 2005, he worked as an artistic director at Klicperovo divadlo in Hradec Králové, that was under his direction awarded the Theatre of the Year at Alfréd Radok Awards three years in a row. His cycle of plays Chekhov for Czechs, produced also at Klicperovo Divadlo, won the special award at Alfréd Radok Awards in 2003 and fifteen other Morávek's productions were nominated for this prestigious prize – among others Marysha – actually rather „Mařka“ (1999), Prince Myshkin is an Idiot (2004), Synchronized Swimmers (2005) etc. For Czech Television, he made several dozens of documentary films, three fairy tale movies and twelve recordings of his productions. He was awarded the Best Director at the Czech Lion Awards for his debut film Boredom in Brno. He worked also with the National Theatre in Prague as a guest director (2000: Tosca, 2001 and 2008: Lantern, 2002: Macbeth, 2003: Romeo and Juliet), with Divadlo Andreja Bagara in Nitra (Dosky Awards for the Production of the Season 1999 for Macbeth), with Divadlo na Vinohradech (2008: The Cherry Orchard, 2010: Marriage) and on many other prominent Czech and Slovak theatre scenes. Besides the original interpretations of classic theatre plays, Morávek also focuses on staging the contemporary Czech drama (especially David Drábek's texts), stage collages – e. g. The Life of the Hideous Insects (2001, Klicperovo divadlo), RozRazil 4/06 About Brno (2006, Divadlo Husa na provázku) – and authorial adaptations gathered in ambitious cycles. He is one of the founders of festivals Theatre European Regions in Hradec Králové and Theatre World Brno. From 2005, he works as an artistic director at Divadlo Husa na provázku, where he, of all things, directed long-time projects 100 Years of the Cobra (a tetralogy from Dostoyevsky's novels) and Perversion in Bohemia (“a trilogy about morality in Bohemia”). In 2005, the Flora Theatre Festival hosted his acclaimed production of The Visit with splendid Soňa Červená (Klicperovo divadlo in Hradec Králové) and in 2009, a provocative stage pastiche Havel Circus or We Are All Láďa (Divadlo Husa na provázku). |
celý program / programme / tisk / vstupenky o festivalu / about festival / fotografie festivalové řevue / videozpravodaj
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
