prodej a rezervace vstupenek pokladna MDO
|
PÁ13. 5.
19:00Moravské divadlo
Vladislav Vančura
MARKÉTA LAZAROVÁ
Moravské divadlo Olomouc
Moravian Theatre Olomouc
dramatizace dramatization Michael Tarant, Václav Cejpek scéna stage design Tomáš Moravec kostýmy costumes Michael Rittstein hudba music Daniel Fikejz texty písní lyrics Ivan Huvar choreografie choreography Lenka Vágnerová dramaturgie dramatic adviser Milan Šotek režie directed by Michael Tarant premiéra 13. 5. 2011 premiere May 13, 2011 Po více než dvaceti letech se režisér Michael Tarant vrátil k baladickému románu Marketa Lazarová. Inscenaci známého textu Vladislava Vančury již uvedl v divadlech v Brně, Pardubicích i polském Walbrzychu, nyní ji nastudoval se souborem činohry Moravského divadla. Důsledně přitom zachoval velkolepý jazyk předlohy a současně akcentoval shakespearovské kvality textu. Zatímco Vančura vypráví pseudohistorický epos s určitou ironií, dramatizace tandemu Tarant–Cejpek se nadsázce a zcizovacím prvkům vyhýbá. Základním tématem zůstává láska a boj mladého těla s duší. Ve středu dění stojí titulní postava Markéty, která váhá mezi láskou k Bohu a nově probuzeným citem k synovi loupeživého šlechtice Mikolášovi. Každý, kdo se s Markétou setká, odchází zasažený a otřesený její krásou, něžností a čistotou. Inscenace se výrazně soustředí na rodinné vztahy, stejně jako na zachycení dramatických, mezních situací, kdy postavy stojí před důležitým rozhodnutím. Autorem scénické hudby a písní je Daniel Fikejz, který s Tarantem spolupracoval již na předchozích inscenacích. Kostýmy vytvořil uznávaný český malíř a ilustrátor Michael Rittstein. Výjimečný titul je dalším z návratů k velké činohře na prknech Moravského divadla a vzniká ve spolupráci souboru opery. Rockový epos o lásce a milosrdenství, jak inscenaci mimořádných rozměrů označují její tvůrci, vznikl v koprodukci s polskými divadly. After more than 20 years, the director Michael Tarant returns to the balladic novel Marketa Lazarová written by Vladislav Vančura. Tarant has already staged the dramatization of one of the most famous Czech novels at theatres in Brno, Pardubice and Walbrzych, Poland. This time he worked with the ensemble of the Moravian Theatre. He preserves the language of the original consistently and at the same time highlights the Shakespearean qualities of the text. Love and struggle of a young body with the soul still remains the main theme. The whole story is focused on the character of Marketa hesitating between love to God and newly awoken feelings for a son of the marauding lord Mikoláš. The author of the stage music and songs is Daniel Fikejz, who had already worked with Tarant on previous productions. The costumes were created by a prominent Czech painter and illustrator Michael Rittstein. This exceptional play is a return to big drama on the stage of the Moravian Theatre and it is created in co-operation with the opera ensemble of the theatre. A rock epic about love and mercy, as the creators themselves labelled this grandiose production, was created in the co-production with Polish theatres. osoby a obsazení characters and cast Kozlík Josef Vrána j.h. as a guest / Petr Král j.h. as a guest Kateřina, jeho žena Kateřina, his wife Naděžda Chroboková Mikoláš, jejich syn Mikoláš, their son Petr Kubes Jan, jejich syn Jan, their son Ivan Dejmal Burjan, jejich syn Burjan, their son Vojtěch Lipina Alexandra Tereza Richtrová Simon Rafael Pražák j.h. as a guest Adam Robert Musialek j.h. as a guest Johana, jejich dcera Johana, their daughter Vendula Fialová / Anna Hladká Salomena, jejich dcera Salomena, their daughter Vendula Fialová / Anna Hladká Lazar Jaroslav Krejčí Markéta, jeho dcera Markéta, his daughter Klára Klepáčková / Kateřina Sedláková Hrabě Count Vladimír Hrabal j.h. as a guest / Vladimír Krátký Kristián, jeho syn Kristián, his son Jiří Suchý z Tábora Reiner, jeho sluha Reiner, his manservant Václav Bahník Pivo, královský hejtman Pivo, King's commander Jiří Nebenführ Sovička Roman Vencl Blažena, převorka Blažena, prioress Ivana Plíhalová / Vendula Fialová Souložnice Lazarova Lazar's lover Lenka Kočišová Královský kornet King's trumpeter Jiří Přibyl Rytíř Knight Rafael Pražák j.h. as a guest Hlas nad vodami Voice above waters Barbora Polášková Zpěvák Singer Jakub Rousek Michael Tarant (1953) vystudoval Státní konzervatoř v Praze, obor herectví/režie. První angažmá získal v Krajském divadle v Kolíně. Poté jako umělecký šéf působil ve Východočeském divadle v Pardubicích (1990–1992), v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě (1992–1994), v Klicperově divadle v Hradci Králové (1994–1996) a nakonec v Kladenském divadle (1996 až 1999). Poté byl na volné noze. Od roku 2010 řídí jako umělecký šéf soubor činohry Moravského divadla Olomouc (MDO). Dosud režíroval na 140 činoherních, operních a baletních titulů jak na českých, tak na zahraničních scénách (Německo, Španělsko, Švédsko, Polsko, Litva), nehledě k řadě televizním inscenacím a filmům. Na scéně MDO pohostinsky nastudoval významné činoherní inscenace, ať už jde o drama Ten, který dostává políčky (1999, Andrejev), biblické podobenství …přijď království tvé (1999, Mašková) či adaptaci Zeyerovy pohádky s hudbou V. Franze Radúz a Mahulena (1998). Na svou olomouckou dráhu úspěšně navázal inscenací Na miskách vah (2010, Harwood). Michael Tarant je také výrazným režisérem na poli hudebního divadla, na svém kontě má řadu inscenací operních klasiků: G. Verdi, G. Puccini, L. Janáček, B. Smetana či W. A. Mozart s libretem přebásněným J. Nohavicou (2007: Potrestaný prostopášník aneb Don Giovani, 2009: Figarova svatba, obě v NDM Ostrava). Za inscenaci Verdiho opery Attila (2006, MDO) obdržel hlavní cenu na festivalu hudebního divadla Opera 2007 a o dva roky později mu inscenace opery Simon Boccanegra (2008, Divadlo F. X. Šaldy Liberec) přinesla festivalovou Cenu diváků. Krom Přeletu nad kukaččím hnízdem jste na jeviště převedl Marketu Lazarovou. Jde o totožné případy, kdy jsou na obou stranách významné literární předlohy i jejich slavné a vynikající filmové adaptace. Vycházel jste z nich? Samozřejmě, režisér František Vláčil patřil k absolutní evropské špičce, je pro mě ostatně srovnatelný s takovými klasiky, jakými jsou Ingmar Bergman či Federico Fellini, rozhodně se také dá považovat za rovnocenného tvůrce s Andrejem Tarkovským. Pochopitelně mě vizuální stránka na divadle vždy zajímá, protože, jak už jsem říkal, dle mého názoru je slovo ve středoevropské kultuře jen částí sdělení. V naší kultuře si dost věcí musíme představovat, domýšlet, slovo je tu jen viditelnou částí ledovce, přičemž větší obsah a hloubka je pod hladinou. Když jsem tedy pracoval na Přeletu a Markétě, v obou případech jsem se dotýkal určitého mýtu, určitého fenoménu a méně jsem inscenoval pouze samotný text. Vidím, že váš vztah k filmu je vřelý, co z této oblasti vás ještě zasahuje, případně inspiruje? Ve filmu je toho opravdu hodně, osobně mě ale nejvíc dojímá, když tvůrce přesáhne sám sebe. To se podařilo Stevenu Spielbergovi v Schindlerově seznamu a myslím, že i Roman Polanski měl odvahu a velké štěstí, že se oscarovým Pianistou vypořádal se svým údělem. Jejich další tvorba mě zase tolik blízká není, ale tato jejich díla, tato témata se mě dotýkají hluboce. Od filmových velikánů k mladým a začínajícím divadelníkům. Myslíte si, že je u nás v současné době skutečně silná generace mladých divadelních režisérů? Jistě, myslím, že v tomto ohledu panuje poměrně výjimečná situace. V naší generaci vždy jeden nebo dva lidé vyčnívali a zbytek mi přišel jako šedá zóna. Mezi ty výraznější v mé generaci patřili bezpochyby kolegové Miroslav Krobot či Ivan Rajmont, a když se ohlédneme ještě více zpátky, tak tu máme Petra Lébla a Vladimíra Morávka, nicméně stále mluvíme o výrazných solitérech. Dnes je tomu, zdá se, naopak, působí tu jedna celá generace mladých českomoravských režisérů, z nichž každý je velmi nadějný. Uvidíme za deset až dvacet let. Přebíháme od divadla k filmu, jak je to s vašimi vzory? Měl jste nebo stále nějaké máte? Ať už jde o divadelní režii nebo jinou uměleckou profesi. Moje odysea je specifická v tom, že jsem vyrůstal v kulturním prostředí a zprvu jsem k divadlu vůbec nechtěl. Táhlo mě to spíše ke studiu filozofie nebo dějin, nicméně během studií na pražské konzervatoři jsem se dostal do jakési umělecké oázy, kde jsem pobýval společně se svými spolužáky Václavem Vydrou a Janou Bouškovou, dále tam působili Jan Kačer, Jaroslava Adamová, režisér Václav Hudeček a mnoho dalších režisérů, herců, zpěváků a teoretiků. Dost jsem tedy čerpal z atmosféry ve společnosti těchto lidí. Kultura pro mne vždy navíc představuje svobodný prostor, který není možné znásilnit. Nejsem typ režiséra, který svou profesi vystudoval a tvoří podle určitých zažitých vzorů. V tomto ohledu jsem spíše autodidakt a řekl bych, že se inspiruji životem a různorodými uměleckými formami, které se potom snažím nějakým způsobem syntetizovat na jevišti. Moje poloha je cesta osamělého běžce. z rozhovoru Ondřeje Čížka s Michaelem Tarantem,
Olomouc.cz / 17. 10. 2010 Michael Tarant (b. 1953) He studied acting and direction at the State Conservatoire in Prague. His first permanent job was at Krajské divadlo in Kolín. From 1990 to 1992, he worked as an artistic director at Východočeské divadlo in Pardubice, then at the National Moravian-Silesian Theatre in Ostrava (from 1992 to 1994), at Klicperovo Divadlo in Hradec Králové (from 1994 to 1996) and finally at Theatre in Kladno (from 1996 to 1999). After that, he worked as a freelance director. Since 2010 he has been the artistic director of the drama section of the Moravian Theatre in Olomouc (MDO). Up to now, he has directed 140 dramas, operas and ballets on Czech as well as foreign scenes (Germany, Spain, Sweden, Poland, and Lithuania). On the stage of the Moravian Theatre he worked as a guest director on many important productions like He Who Gets Slapped (1999, Andreyev), a biblical parable …Thy Kingdom Come (1999, Mašková) or an adaptation of Zeyer's fairy tale with music of V. Franz Radúz a Mahulena (1998). He continued with his career successfully with a production Taking Sides (2010, Harwood). Michael Tarant is also a distinct director in the field of musical theatre, he staged many opera classics: G. Verdi, G. Puccini, L. Janáček, B. Smetana or W. A. Mozart. For his production of Verdi's Attila (2006, MDO) he was awarded the main prize at the Opera Music Theatre Festival in 2007. |
celý program / programme / tisk / vstupenky o festivalu / about festival / fotografie festivalové řevue / videozpravodaj
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
