prodej a rezervace vstupenek pokladna MDO
|
ÚT17. 5.
20:00Konvikt / Divadlo K3
ST18. 5.
16:00Konvikt / Divadlo K3
Egon Tobiáš
NoD QUIJOTE
Studio Damúza
napsal Egon Tobiáš na základě textů Miquela de Cervantese a skutečné události author Egon Tobiáš, based on the texts of Miquel de Cervantes and a true story dramaturgie dramatic adviser Kateřina Šavlíková hudba music Pavel Fajt, Joe Karafiát výtvarná spolupráce stage design co-operation Petra Vlachynská, Ivana Kanhäuserová režie directed by Jan Nebeský hrají cast David Prachař, Lucie Trmíková, Pavel Fajt, Joe Karafiát V projektu vycházejícím z nejslavnějšího díla španelského spisovatele Miquela de Cervantese Don Quijote de la Mancha inscenační tým Nebeský–Prachař–Fajt završuje svou autorskou tilogii. Ve své alternativní tvorbě sledují linii velkých postav evropské literatury a staví je do konfrontace se zásadními uměleckými tématy. Předchozí projekt Hamlet part 2 (Pokus o Hamleta), realizovaný v roce 1998 v Divadle Komedie, zjišťoval možnosti textu a pohybu. Pessoův Faust v inscenaci Neúplný sen (Faustovská vize 22. století) se zabýval tématem divadla jako takovým. David Prachař získal za herecký přístup v této inscenaci Cenu Sazky a Divadelních novin 2008 v oboru alternativní divadlo. Poslední kus, opět v režii Jana Nebeského, vytvořený pro pražský experimentální prostor Roxy / NoD s názvem NoD Quijote konfrontuje výtvarné umění. Vizuální stránka představení je inspirována cyklem grafických listů na téma Don Quijote básníka a grafika Bohuslava Reynka. Nedílnou součástí inscenace je jednak původní hudba Pavla Fajta, která je zároveň vokálním rámcem představení, jednak maketa koně se zabudovanými ozvučnými deskami, snímači, mikrofony či strunami, vystupující jako hudební nástroj, který herci ovládají vlastními těly. Již ustálený inscenační tým přizval vedle herečky Lucie Trmíkové ke spolupráci i dramatika Egona Tobiáše a kytaristu Joe Karafiáta, známého především z kapely The Plastic People of The Universe. This project based on the most famous work by the Spanish author Miguel de Cervantes Don Quixote is a culmination of an authorial trilogy of the team Nebeský–Prachař–Fajt. In their alternative works they pursue the lives of great characters of the European literature and confront them with significant art themes. A previous project Hamlet part 2 (An Attempt on Hamlet), was produced in 1998 at Divadlo Komedie and it examined the possibility of text and movement. Pessoa's Faust in the production The Incomplete Dream (The Faust's Vision of 22nd Century) was interested in the theme of theatre as such. For his acting in this production, David Prachař was awarded the Sazka Award and Theatre Newspaper Award 2008 in the category of the Alternative Theatre. The last production directed by Jan Nebeský is created for an experimental club Roxy / NoD called Nod Quijote and it confronts the fine art. The visual aspect of the performance is inspired by series of graphic works of Bohuslav Reynek on the theme of Don Quixote. Another important component of the production is the authorial music of Pavel Fajt which functions also as a vocal frame of the production, then the model of a horse with inbuilt sounding boards, sensors, microphones or strings that function as a musical instrument played by the actors. A stable team invited Lucie Trmíková to co-operate as well as the playwright Egon Tobiáš and the guitar player Joe Karafiát, who is known mainly from the band The Plastic People of The Universe. Jan Nebeský (1954) vystudoval režii na pražské DAMU. Byl v angažmá v Klicperově divadle v Hradci Králové, Divadle S. K. Neumanna (nynější Divadlo pod Palmovkou), Divadle E. F. Buriana (nynější Divadlo Archa), v pražském Činoherním klubu a v Divadle Komedie. Nejen v kontextu českého divadla je jedinečným režisérem s nezaměnitelným scénickým rukopisem. K jeho nejvýznamnějším pracím patří zvláště inscenace her H. Ibsena: Přízraky (1988), John Gabriel Borkman (1995), Stavitel Solness (1999) či oceňovaná Divoká kachna nastudovaná se souborem Divadla v Dlouhé (2005). Dále inscenoval Strindbergovu Sonátu duchů (1995), Calderónovu Dceru vichřice (1998), Shakespearova Hamleta (1994 a 2000) či Beckettův Konec hry (1996) vedle současných her českých dramatiků, mj. L. Lagronové – Terezka (2002), Miriam (2005), Etty Hillesum (2006), L. Trmíkové – Jana z Arcu (2007) a Lamento (2010) nebo E. Tobiáše – Vyšetřování pokračuje a Rána z milosti (obě 2006), se kterým spolupracoval i na quijotovské variaci. Jan Nebeský pro české divadlo objevil rakouského autora E. Jandla, když v Divadle Komedie nastudoval hru Humanisté (2007) či v Divadle Na zábradlí proslulou inscenaci hry Z cizoty, jež získala Cenu Alfréda Radoka 2004. Mimoto zde uvedl detektivní báseň podle románů G. Bernanose JE SuiS (2001) či Taboriho drama Kanibalové (2003). Jan Nebeský učí na pražské DAMU (Katedra činoherního divadla) a spolupracuje s Vyšší odbornou školou hereckou v Praze. Divákům Divadelní Flory se Jan Nebeský představil v roce 2006 inscenací Z cizoty, ověnčenou Cenou Alfréda Radoka. Vedle toho na festivalu uvedl oba autorské projekty – Hamlet part 2 (v roce 1999) i Neúplný sen (2009). Jan Nebeský (b. 1954) He studied direction at DAMU Academy in Prague. He worked at Klicperovo Divadlo in Hradec Králové, at Divadlo S. K. Neumanna (today's Divadlo pod Palmovkou), at Divadlo E. F. Buriana (today's Archa Theatre), at Činoherní klub in Prague and at Divadlo Komedie. He is a unique director with singular style not only in the context of the Czech theatre. His productions of H. Ibsen rank among the most significant: Ghosts (1988), John Gabriel Borkman (1995), The Master Builder (1999) or the awarded The Wild Duck staged at Divadla v Dlouhé (2005). He staged also Strindberg's The Ghost Sonata (1995), Calderón's The Daughter of the Air (1998), Shakespeare's Hamlet (1994 and 2000) or Beckett's Endgame (1996) as well as contemporary Czech plays like L. Lagronová – Terezka (2002), Miriam (2005), Etty Hillesum (2006), L. Trmíková – Joan of Arc (2007) and Lamento (2010) or E. Tobiáš – The Investigation Continues and Coup de Grace (both 2006), with whom he worked also on the adaptation of Don Quixote. Jan Nebeský discovered the Austrian writer E. Jandl for the Czech theatre when he staged The Humanists at Divadlo Komedie (2007) or the play Out of Estrangement at Divadlo na zábradlí, which was awarded the Alfréd Radok Award in 2004. He also staged there a detective poem based on a novel by G. Bernanos JE SuiS (2001) or Tabori's play The Cannibals (2003). Jan Nebeský teaches at DAMU Academy (the Department of Dramatic Theatre) and co-operates with the College of Acting Arts in Prague. The Flora Theatre Festival hosted his production of Out of Estrangement in 2006 awarded the Alfréd Radok Award. He also staged there his both authorial projects – Hamlet part 2 (1999) and The Incomplete Dream (2009). Inscenace se zprvu jeví jako cosi nespoutaného, ale brzo divák objeví, že je pečlivě zbudovaná a drží styl. Je to ten druh produkce, který se dá vnímat nezatíženě s naprostou svobodou asi jako abstraktní obraz – divák se může nechat volně unášet svými pocity, asociacemi, emocemi. Vnímá kompozici a energii. Ostatně ne nadarmo je tu tentokrát tématem výtvarné umění. Je zbytečné za každou cenu hledat pevný bod nebo se domáhat srozumitelnosti za každou cenu – je to lekce z čisté divadelnosti. A David Prachař ji také umí až virtuózně vyvolávat z libovolného zdroje i téměř z ničeho. Podílí se na destrukci textů a ze vzniklé tříště znovu staví svůj příběh. Střídá polohy vypjatého histrionství s jemnou sebeironií a sarkasmem, dramatický patos s komikováním, hereckou stylizaci a zkratku s náročně fyzicky rozehrávanými situacemi. Zaobírá se banalitami, stylizuje se do role starého šmíráka a vypravěče historek z natáčení, pak zase po brechtovsku vystupuje z role, hašteří se s kolegy a vzápětí se „vrátí“ zpět a autenticky žije v sebou vytvořené „jiné“ realitě. (…) Je to dada svého druhu, podivný sen. Může to ale být i dobrodružství v laboratoři, na španělských pláních nebo v Petrkově a v NoD – to vše mají v rukou dva herci a dva muzikanti. Odhadnout míru improvizace u každého představení je nejspíš nemožné – i to je lákavé. Ta spousta obrazů a významů, které lze různě vykládat, má velké kouzlo, ale pro recenzenta je dost fuška tenhle nápor imaginace zpracovat. Je to nefalšovaná cesta krajinou fantazie, kterou každý z nás putuje po jiné trase. Jana Machalická, Lidové noviny / 8. 11. 2010
Nejde tu o nic menšího než o lidský čas, jak plyne mezi zrozením a smrtí, plný důležitých i směšných každodenních rituálů a quijotovské touhy vyrvat svůj život všednosti. Vypráví se tu o velikých činech stvořených fantazií, o stáří, síle poezie, hudby a smíchu. Ocitáme se v nostalgickém prostoru venkova. (…) To všechno by nebylo bez hudby, která dává inscenaci rytmus a dech. Pavel Fajt cválá (jako rytíř i jako sám čas) na dřevěném koni – originální soupravě bicích, která v tichu pracuje jako vrzání prken na podlaze, skřípot pantů u dveří nebo tikot pendlovek na zdi světnice. Marie Reslová, iHNed.cz / 17. 11. 2010
|
celý program / programme / tisk / vstupenky o festivalu / about festival / fotografie festivalové řevue / videozpravodaj
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
