LES

režie Lukáš Brutovský
překlad Ján Ferenčík
dramaturgie Miroslav Dacho
scéna Jozef Ciller
kostýmy Zuzana Hudáková

premiéra 11. 4. 2014

osoby a obsazení
Raisa Gurmyžská Jana Oľhová
Axjuša Kamila Antalová
Milonov František Výrostko
Bodajev Michal Gazdík
Vosmibratov Ján Kožuch
Petr Tomáš Tomkuljak
Alexej Bulanov Daniel Žulčák
Karp Karasov Viliam Hriadel
Ulita Ľubomíra Krkošková
Arkadij Šťastlivec Marek Geišberg
Gennadij Nešťastlivec Dano Heriban

Groteskní komedie o jedné tahanici o les patří k vrcholům Ostrovského tvorby i k vrcholům světové dramatiky. Současník Turgeněva a Tolstého dokázal zachytit dění na panství zdánlivě bohaté statkářky Raisy Gurmyžské nečekaně nadčasovým způsobem, nadto se smyslem pro absurditu života a jeho divadelnost. Hlavním hybatelem zde totiž nejsou ušlechtilé myšlenky a dobročinnost, jak se nám postavy snaží svými řečnickými obraty namluvit, nýbrž peníze a intriky. Živé sarkastické dialogy, aktuální téma a společenskou teatrálnost vyzdvihující nastudování Lukáše Brutovského činí z nenápadného titulu Slovenského komorného divadla událost sezóny.



Viaceré výstupy pracujú s rozporom medzi textom a samotným konaním, ktoré text nasleduje. Takéto režijné vedenie prehlbuje charakteristiku postáv a zároveň spôsobuje uvoľňujúci smiech nad absurdnosťou diania. (…) Brutovský je zručný režisér. Zdĺhavú prvú časť nasledovali po prestávke precízne vypracované výstupy, ktoré nielen ilustrovali text, ale prehĺbili ho. A napriek príslušnosti ku generácii, ktorá všetko spochybňuje, dospeli tvorcovia k nečakane čistej, úprimnej a neironizovanej pointe.
Dária F. Fehérová: Keď sa rúbe Les a nelietajú triesky. Sme.sk, 22. 4. 2014

Už od študentských inscenácií sa Lukáš Brutovský profiluje ako režisér s jasným názorom, špecifickou poetikou a s dramaturgickým príklonom k spoločensko-kritickým komédiám. Výnimkou nie je ani jeho Les. Aj tu nevtieravo upozorňuje na súčasné politické alúzie (obohacovanie sa, kalkulovanie, karierizmus), no ústrednejšou témou je pre neho divadlo.
Karol Mišovic: A čo ak je to (len) divadlo. Pravda.sk, 19. 4. 2014


Lukáš Brutovský (*1988) absolvoval režii a dramaturgii na VŠMU v Bratislavě, kde nyní pokračuje v doktorandském studiu. Divadelní hry i sám píše (Talenty či Na obed) a překládá (A. N. Ostrovskij, P. Löhle). Je nositelem několika cen z mezinárodních festivalů vysokých škol za režii, jeho inscenace pravidelně figurují v nominacích prestižní ankety Dosky. Od roku 2015 je uměleckým šéfem Divadla Andreja Bagara v Nitře. Spolupracuje se scénami slovenskými i maďarskými, debutem na českém jevišti byly v roce 2013 Praporky ve větru P. Löhleho v Městském divadle Kladno. Jeho razantní uchopení Maryši v brněnském HaDivadle si vysloužilo Cenu Divadelních novin coby Inscenace roku 2014 a potvrdilo pověst o mimořádném talentu slovenské režie.

Slovenské komorné divadlo (SKD) v Martině (od 1951 Armádne divadlo a v letech 1960–2003 Divadlo Slovenského národneho povstania) vzniklo v roce 1944 jako v pořadí druhá profesionální slovenská scéna. SKD významně formovalo slovenskou kulturu, s jeho jménem je spjata plejáda jak režisérských osobností (A. Bagar, M. Hollý st., P. Scherhaufer, M. Oľha či dramaturg M. Porubjak), tak hereckých legend (J. Kroner, E. Romančík, V. Műller, Š. Kvietik, E. Krížiková či M. Kňažko).
Cenami Dosky ověnčené inscenace Ľubomíra Vajdičky (Sedem dní do pohrebu), Romana Poláka (Ivanov a Mizantrop) či Doda Gombára (Štúrovci a www.narodnycintorin.sk) dokládají vysokou prestiž a sehranost souboru. Na Divadelní Floře se SKD představilo dvěma Polákovými režiemi – v roce 2003 to byl Striptíz Tartuffe a o čtyři toky později Ivanov.

Les