POŽITKÁŘI

režie Jan Mikulášek
dramaturgie Dora Viceníková
scéna a kostýmy Marek Cpin
hudba Jan Mikulášek

premiéra 24. a 25. 10. 2014

osoby a obsazení
požitkář Dita Kaplanová
požitkář Magdaléna Sidonová
požitkář Jana Plodková
požitkář Anežka Kubátová
požitkář Leoš Noha
požitkář Honza Hájek
požitkář Miloslav König
požitkář Petr Jeništa
požitkář Jakub Žáček

Další ryze autorská inscenace, pod níž je podepsán režisér Jan Mikulášek a dramaturgyně Dora Viceníková, přináší groteskní pohled na fenomén smrti. Bez patosu, prázdných slov či melancholie, ale s nadsázkou a černým humorem nazírají tabuizované, a přesto neopomenutelné téma umírání a rituálů s ním spojených. Červeným sametem vypolstrovaná hotelová hala se stává svědkem bizarních situací, do kterých se dostává skupinka devíti postav, jež zdánlivě nemají nic společného. Jedno přece… Scénář je kolektivním dílem inscenátorů a herců Divadla na Zábradlí, vedle citací z Bernharda, Eaglemana, Rilkeho či Nezvala se v něm ozývají pravdivé historky, sny a zkušenosti zúčastněných.  

Pravidelní diváci této scény se mohou opět těšit na chvílemi drsné, chvílemi poetické, a groteskní divadlo Jana Mikuláška i na vše další, kvůli čemu se do hlediště Divadla Na zábradlí od loňské sezóny vracíme. Zájem diváků si herci získávají nejen individuálními výkony, ale především vzájemnou citlivostí, jemným nasloucháním, schopností orchestrální souhry. (…) Do smutné melodie piana se prolnou zažívací potíže a hlasitá četba z jídelního lístku. Žádný patos. Jen dokonalý situační timing a nadsázka.
Nina Tiliu, Aktualne.cz, 5. 11. 2014

Zatímco se v jednu chvíli divák směje morbidnímu humoru, v druhou jen zamyšleně poslouchá filozofické úvahy o skonu či přípravě na něj. Hra po skončení zanechá jen rozporuplné myšlenky a silné emoce. Žádné vyvrcholení, žádné poselství v závěru se tady nekoná. Ostatně ani smrt většinou nepřichází v ten moment, kdy by si člověk přál; leckterý život utne bez pomyslné pointy.
Tomáš Šťástka, iDNES.cz, 5. 11. 2014

Požitkáři jsou ovšem nejdokonalejší podívanou týmu Viceníková-Mikulášek-Cpin. Herecká souhra, režijní preciznost, scénografický perfekcionismus v českém divadelním prostředí nevídaný. Tři noví členové souboru – Dita Kaplanová, Jana Plodková, Jakub Žáček – se stali novým impulzem a soulad dokonali.
Lenka Dombrovská, Divadelní noviny, 10. 11. 2014


Jan Mikulášek (1978)
Po nedokončených studiích režie na JAMU se stal uměleckým šéfem divadla Polárka Brno, následně i Divadla Petra Bezruče Ostrava (2005–2007), kde realizoval řadu výjimečných titulů, např. Tři sestry, Zběsilosti v srdci nebo Čtyři vraždy stačí, drahoušku. V roce 2007 začíná působit na volné noze, u Bezručů ale nadále hostuje (Evžen Oněgin, 1984, Divoká kachna, Na větrné hůrce...). Dále spolupracoval s Národním divadlem moravskoslezským Ostrava, s Městským divadlem Zlín, Divadlem Husa na provázku Brno či Divadlem v Dlouhé Praha. Velkou pozornost zaujaly jeho inscenace v brněnské Redutě Elementární částice, Korespondence V+W, Europeana, Nenápadný půvab buržoazie či Zlatá šedesátá. V roce 2013 uspěl společně s Petrem Štědroněm a Dorou Viceníkovou ve výběrovém řízení na nové umělecké vedení pražského Divadla Na zábradlí, jehož se stal kmenovým režisérem. Jeho režie jsou vysoce ceněny díky stylizovanému herectví, groteskní nadsázce a skvělé práci s výtvarnou i hudební složkou.
Tvorba Jana Mikuláška je na festivalu Divadelní Flora celkem systematicky reflektována, v roce 2012 byl do programu přehlídky zařazen tematický blok pěti jeho inscenací.

Divadlo Na zábradlí Praha zahájilo svou činnost v roce 1958. V roce 1959 se k souboru připojil mim Ladislav Fialka a činohra s pantomimou vedle sebe existovaly až do jeho smrti v roce 1991.
V 60. letech – během působení režiséra Jana Grossmana a dramatika Václava Havla – patřil soubor k jedné z líhní českého absurdního divadla (Havel: Zahradní slavnost, Vyrozumění; Jarry: Král Ubu; Kafka: Proces). Zlatá éra skončila rokem 1968, kdy oba tvůrci byli nuceni z divadla odejít.
V 70. a 80. letech zde našli azyl i režiséři české nové vlny, kterým byla za normalizace znemožněna filmová práce (např. Jiří Menzel, Jaromil Jireš a zejména Evald Schorm se svými kultovními inscenacemi – např. Shakespeare: Hamlet, Macbeth; Dostojevskij: Bratři Karamazovi…).
V roce 1989 se do divadla vrátil Jan Grossman, po jehož smrti v roce 1993 se stal uměleckým šéfem talentovaný režisér Petr Lébl (např. Stroupežnický: Naši naši furianti, Čechov: Racek, Ivanov, Strýček Váňa, Gogol: Revizor, Wyspiański: Wesele…). Po jeho tragické smrti v roce 1999 se následující rok stal uměleckým šéfem David Czesany, kterého v roce 2003 vystřídal dramatik a režisér Jiří Pokorný.
Od sezony 2013/2014 se vedení divadla nově ujímá bývalý umělecký šéf brněnské Reduty Petr Štědroň, spolu s ním přichází dramaturgyně Dora Viceníková a režisér Jan Mikulášek. Ti do repertoáru přenesli obnovené premiéry brněnských inscenací a v nových projektech kladou důraz na nepravidelnou dramaturgii a autorské divadlo osobitého režijního rukopisu.
Divadlu se vždy dostávalo značného uznání doma i v zahraničí. Nedávno triumfovalo v hodnocení Cen divadelní kritiky za rok 2014, kdy získalo ocenění ve všech osmi kategoriích, včetně titulu Divadlo roku.

Požitkáři