ŠÍLENSTVÍ

režie Jiří Havelka
dramaturgie Dora Viceníková
scéna Svatopluk Sládeček
kostýmy Markéta Oslzlá
výběr hudby Jiří Havelka

premiéra 18. a 19. 4. 2014

osoby a obsazení
dveřník, host Jiří Vyorálek
policista, pán s novinami Petr Čtvrtníček
paní s psíky, pokojská Magdaléna Sidonová
čistič bot, číšník Ivan Lupták
madame, liftboy Štěpánka Pencová
portýr, muž s houslemi Ladislav Hampl
detektiv Leoš Noha
Ema

Ve své osobitá variaci na téma šílenství nás režisér Jiří Havelka zavádí do tajemných hotelových chodeb a hal, opuštěných nočních ulic a nehostinných veřejných prostor, abychom společně s nedbale elegantním detektivem pátrali po domnělých stopách zločinu... V jednotlivých obrazech se pak vyjevují bizarní figury, jejichž existence nahlodává nejen detektiva, ale hlavně samotného diváka. Inscenace si vystačí zcela beze slov, „jen“ s výstižnou němohrou hereckých představitelů, funkční a pohotově proměnlivou scénou a kouzlením atmosféry pomocí hudby a zvuků... Ocení ji zejména milovníci žánru filmu noir, jehož styl se tvůrcům daří na jevišti velmi dobře evokovat. Ale nic není takové, jaké se na první pohled zdá....

Šílenství není inscenací o šílených lidech. Je spíše jakousi Havelkovou studií diváka, jeho uvažování a očekávání. Prostřednictvím opakujících se neidentických situací, se snaží reflektovat proces vnímání a toho, co si divák musí domýšlet. Nejde totiž o to inscenaci „pochopit“, ale nezešílet.
Kateřina Balíková, Rozrazil online.cz, 27. 4. 2014

Šílenství je podvratnou variací, která si pohrává s žánrovými klišé a mnohé boří překvapivým způsobem. Zároveň její největší síla je v improvizaci a situacích, které překvapují nejen diváky, ale také samotné herce.
Martin Macho Macháček, Tyjátr, ČRo Radio Wave, 28. 4. 2014

Podstata celého dramatu tkví v nedivadelní předloze, kterou je film noir. Tomuto těžko uchopitelnému žánru je podřízeno vše – scéna, typické postavy, příběh. Dá-li se o příběhu ovšem hovořit. Šílenství si hraje s divákovým očekáváním a rozumem, který za vším něco hledá, ve všem touží najít smysl či vodítko k rozluštění.
Jana Šajtarová, GENERACE21, 4. 5. 2014

Jiří Havelka (*1980)
Režisér, autor, herec, moderátor. V roce 2003 absolvoval na DAMU obor režie alternativního a loutkového divadla. Začínal ve Studiu Ypsilon, kde realizoval tituly 1203 aneb není mi smutno (2002), Drama v kostce (2005), Kam vítr tam pláž (2008) a Drama v kostce, pokus 2 (2008). Dále spolupracuje převážně s předními studiovými divadly: Dejvické divadlo – Černá díra (2007), Wanted Welzl (2011), Kakadu (2014), HaDivadlo – Indián v ohrožení (2008), Divadlo Petra Bezruče – Don Juan v Soho (2008), Divadlo Na zábradlí – Ubu se baví (2010), Šílenství (2014), a spíše výjimečně režíruje na větších scénách, např. Fidlovačka (2010, Divadlo na Vinohradech). Nejen pro děti vytvořil v Divadle DRAK ceněný Poslední trik Georgese Melièse (2013). Připravil také několik mezinárodních projektů, např. českoněmecký EXIT 89 (2008) či show s britskými The Tiger Lilies Zde jsem člověkem! Here I am Human! (2010) v pražském Divadle Archa.
Nepřehlédnutelné je jeho působení v souboru VOSTO5. Kromě spoluúčinkování v autorských inscenacích, jež využívají principy improvizace, zde režíroval dvě osobité sondy do české historie – tituly Pérák (2011) a Dechovka (2014).
Nevyhýbá se ani tanečnímu divadlu: se skupinou Vertedance připravil site specific projekt Naučená bezmocnost (2013) a titul Korekce (2014). Od roku 2011 je vedoucím katedry alternativního a loutkového divadla DAMU, kde se svým prvním absolventským ročníkem realizoval zdařilou inscenaci Regulace intimity (2014).
Ve své divadelní práci se zaměřuje na kolektivní improvizaci jako metodu tvorby originálních autorských inscenací, pohybujících se často na pomezí činoherního a alternativního divadla. Hlavní sílu divadla spatřuje především v jeho imaginaci, herním principu a sdílené tělesné přítomnosti.
V roce 2008 získal cenu Alfreda Radoka v kategorii Talent roku.

Divadlo Na zábradlí Praha zahájilo svou činnost v roce 1958. V roce 1959 se k souboru připojil mim Ladislav Fialka a činohra s pantomimou vedle sebe existovaly až do jeho smrti v roce 1991.
V 60. letech – během působení režiséra Jana Grossmana a dramatika Václava Havla – patřil soubor k jedné z líhní českého absurdního divadla (Havel: Zahradní slavnost, Vyrozumění; Jarry: Král Ubu; Kafka: Proces). Zlatá éra skončila rokem 1968, kdy oba tvůrci byli nuceni z divadla odejít.
V 70. a 80. letech zde našli azyl i režiséři české nové vlny, kterým byla za normalizace znemožněna filmová práce (např. Jiří Menzel, Jaromil Jireš a zejména Evald Schorm se svými kultovními inscenacemi – např. Shakespeare: Hamlet, Macbeth; Dostojevskij: Bratři Karamazovi…).
V roce 1989 se do divadla vrátil Jan Grossman, po jehož smrti v roce 1993 se stal uměleckým šéfem talentovaný režisér Petr Lébl (např. Stroupežnický: Naši naši furianti, Čechov: Racek, Ivanov, Strýček Váňa, Gogol: Revizor, Wyspiański: Wesele…). Po jeho tragické smrti v roce 1999 se následující rok stal uměleckým šéfem David Czesany, kterého v roce 2003 vystřídal dramatik a režisér Jiří Pokorný.
Od sezony 2013/2014 se vedení divadla nově ujímá bývalý umělecký šéf brněnské Reduty Petr Štědroň, spolu s ním přichází dramaturgyně Dora Viceníková a režisér Jan Mikulášek. Ti do repertoáru přenesli obnovené premiéry brněnských inscenací a v nových projektech kladou důraz na nepravidelnou dramaturgii a autorské divadlo osobitého režijního rukopisu.
Divadlu se vždy dostávalo značného uznání doma i v zahraničí. Nedávno triumfovalo v hodnocení Cen divadelní kritiky za rok 2014, kdy získalo ocenění ve všech osmi kategoriích, včetně titulu Divadlo roku.

Šílenství